Je schůzka amerického a ruského ministra zahraničních věcí v Rijádu krokem k míru na Ukrajině, pane Kovaříku?
Kovařík: Myslím si, že v tuto chvíli je takové hodnocení předčasné. Je to nový krok nebo směr, který se nová americká administrativa rozhodla vyzkoušet. Myslím si, že je také potřeba vnímat americko-ruské setkání v kontextu nejenom toho, co se děje na Ukrajině, ale také v kontextu americko-ruských vztahů. Řešily se tam i věci jako návrat velvyslanců do obou hlavních měst a podobně.

Přehrát

00:00 / 00:00

Je našlápnuto k míru na Ukrajině? Debatují europoslanci Jan Farský (STAN) a Ondřej Kovařík (za ANO)

A myslím, že je dobré vnímat to, co se děje, také optikou vnitrostátní americké politiky. Trumpova administrativa si vždycky dává důkladně záležet na tom, aby dokázala to, že postupuje jinak než administrativa Joea Bidena, která se s ruskou stranou odmítala setkat.

A vy setkání amerického a ruského ministra zahraničí vítáte?
Kovařík: Zatím myslím, že je opravdu brzo to hodnotit. Samozřejmě ruská strana setkání se Spojenými státy bude považovat za uznání své pozice. Na druhou stranu je potřeba si říci, že pokud někdo je schopný vést jednání, tak aby je Rusko bralo vážně, tak jsou to Spojené státy.

Trumpův mír

Pane Farský, váš pohled na tu schůzku v Rijádu? Mohla by být krokem k uzavření míru na Ukrajině?
Farský: Z těch závěrů, které jsem tam slyšel, nemám pocit, že by to k spravedlivému míru na Ukrajině vedlo. Protože Trumpovy požadavky byly od začátku definované tak, že Ukrajina má zůstat mimo NATO, východ Ukrajiny připadne Rusku, suroviny dostanou Spojené státy a zaplatí to Evropská unie.

Nejsem si jistý, jestli Trump ty požadavky vyjadřuje zrovna takto pregnantně, ale je to vaše shrnutí, což respektuji...
Farský: Tak v tu chvíli to moc nevypadá na to, že mír bude trvalý, udržitelný a spravedlivý i pro Ukrajinu. Mír, který přináší Trump, vyhovuje Rusku a po Ukrajině a Evropě má požadavky a klade jim podmínky. To je zvláštní způsob diplomacie. Představa, že když bude normalizovat vztahy s Ruskem, tak to povede k míru, je těžko uchopitelná. 

Ale Trumpovy kroky moc nestíhám, jeho úterní prohlášení, že snad Ukrajina může za válku, za to, že ji napadl Vladimir Putin, je už úplně mimo jakékoliv kategorie.

Jenom pro korektnost parafrázuji přesněji, co Donald Trump v úterý uvedl. V Rijádu řekl poměrně podrážděně, že se Ukrajina měla s Ruskem domluvit už dřív. A pak řekl tu víceméně záhadnou větu, že to celé neměla začínat. Pane Kovaříku, nepřiklání se takovým vyjadřováním americký prezident k ruské verzi?
Kovařík: Tak spíše bych řekl, že nabízí možnost ruské straně validovat narativ, který velmi často kremelská administrativa používá ve vztahu k tomu, co se děje na Ukrajině a proč tam ruská armáda přišla a proč zasáhla. Na druhou stranu, tak jak jste to citoval, jsou ty výroky poměrně nešťastné.

V poslední době se začalo říkat, že Trumpa sice je potřeba brát vážně, ale není možné ho brát doslova. Neměli bychom se, pane Farský, této zásady držet? 
Farský: Ono je to takové chlácholení těch, kteří vyzdvihovali Trumpa, jak zajistí mír na Ukrajině za 24 hodin, jak pozvedne ekonomiku. Pak se ukázalo, že tu verbálně zaútočí na Mexiko, tu na Panamu, tu na Grónsko, tu na Evropu. Trošku zapomíná, že jeho nepřátelé jsou ale Čína a Rusko. A ty zatím drží mimo svoji sféru vlivu.

On z toho pak mnohdy cukne, ale ta slova už v éteru jsou.

EU a jednání

Pane Kovaříku, co říkáte, na vzkaz Trumpova vyjednavače generála Keitha Kellogga z víkendu z Mnichovské bezpečnostní konference, že na jednáních o Ukrajině se přímo nebude podílet Evropa?
Kovařík: Je to asi odraz nějaké situace a vnímání americké strany. Je pravda, že pro Evropu je to poměrně zásadní otázka.

Na druhou stranu Unie nebo evropští spojenci v rámci NATO nebyli schopni za tu dobu trvání plnohodnotné invaze Ruska na Ukrajině přijít s nějakými řešeními nebo návrhy, které by tu situaci pomohly někam posunout.

Americká administrativa nastoupila a rozhodla se ji řešit. V podobné situaci mohla být Evropa před rokem, před rokem a půl. Chci jenom říct, že dnes ta jednání probíhají podle pravidel, která stanovuje americká administrativa, ať se nám to líbí, nebo nelíbí. A podle těchto pravidel a jejich vnímání si Evropa v tuto chvíli nezasloužila své místo u stolu.

Ale neumím si představit, že by Evropa chyběla u toho, pokud by se vedly diskuse o garancích na dlouhodobém mírovém uspořádání situace na Ukrajině. Ostatně americká strana to také připouští, protože celá řada finanční, vojenské a další účasti bude padat právě na bedra evropských spojenců.

V této souvislosti doplním, že americký ministr zahraničních věcí Marco Rubio zrovna úterý ujišťoval, že Evropa bude mít v celém mírovém procesu určitou, a snad tedy důležitou roli. Pane Farský, není to ale tak, že za situaci, kdy je Evropa stranou jednání v Rijádu, si může vlastně sama? Protože nepřevzala iniciativu, když tu byla příležitost? Aspoň tak se vyjádřil pan Kovařík.
Farský: Evropu takto nastavily členské státy. Její pravomoci i rozpočet v této oblasti jsou minimální. Unie hospodaří s jedním procentem HDP svého území, Američané na federální úrovni s 20 procenty svého HDP. A tomu odpovídá i možná síla reakce Evropy.

Já ale doufám a věřím tomu, že jednání v Paříži, které svolal francouzský prezident Emmanuel Macron, vygeneruje takovou nabídku na řešení konfliktu na Ukrajině, která bude minimálně konkurenceschopná té americké.

Myslím si, že v tuto chvíli Evropě ani nezbývá nic jiného než se do toho konečně opřít, a to i za cenu zadlužení Evropy. Protože to jsou investice do bezpečnosti Evropy a do jejího budoucího fungování. Obnova Ukrajiny je nejen výdajem, ale i obrovskou příležitostí.

Že ale v minulosti některé státy Unie včetně Česka dělaly všechno pro to, aby Evropa nebyla silná a akceschopná? Tyto plody teď sklízíme.

Poslechněte si celé Pro a proti ze záznamu v úvodu článku.

Lukáš Matoška, epo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít