Ráno na lyže a po obědě k moři. Libanon po letech krize a války počítá turisty a doufá v lepší život
V Libanonu končí lyžařská sezóna. Teploty v největším zimním středisku na Blízkém východě už přes den dosahují 15 stupňů a na pouhou hodinu vzdálených plážích naměříte hodně přes dvacet. V těchto dnech je tak reálný známý libanonský tahák pro turisty – dopoledne si zalyžovat a po obědě si užít pláží a moře. Obojího si letos Libanonci užívají tak nějak radostněji.
Vleky a lanovky jezdí od osmi hodin, ale už v půl osmé je na parkovišti u zimního střediska Farája spousta aut. Lidé si chtějí užít jednoho z posledních dnů lyžování na libanonských horách. Mnozí si tu dají i snídani před lyžovačkou.
A tak si i já objednávám křupavou libanonskou placku sádž zapečenou se sýrem a tureckou kávu.
Dva a půl měsíce lyžování
Paní v půjčovně lyží mě popohání, abych už vyrazil na sjezdovku, protože v půl čtvrté se končí. A to je také důvod, proč se v Libanonu v tuhle dobu musí začít lyžovat brzy. Odpoledne už je ze sněhu spíš břečka, teploty se totiž šplhají nad 15 stupňů.
„V Libanonu je radost pořád, ať se děje, co se děje. I během války jsme si našli úniky a aktivity, které nás bavily. Ale teď se konečně zas trochu víc nadechneme,“ těší se lyžařský instruktor Morís. Právě dokončil lekci s dětmi a jde si užít posledních dnešních chvil na sněhu.
„Letos začala sezóna dřív, už 1. ledna. Ale také asi dřív skončí, nebylo tolik sněhu. Ale i tak jsme měli dva nebo dva a půl měsíce lyžování,“ shrnuje.
3:56
‚Noční podnik nás uvítal s otevřenou náručí.‘ Uprchlíci přespávají v luxusním baru v Bejrútu
Číst článek
Válku střídá naděje
V půlce jedné ze sjezdovek je úplně obsypaný bufet, v pronájmu ho mají manželé Tony a Claudine. V ledu se tu chladí lahve libanonského piva a také spousta známých značek tvrdého alkoholu. Tady to žije!
„Letos je tu víc cizinců než v minulých letech. Je tu dost lidí z Evropy, ale také Arabů – z Dubaje, Kuvajtu, ze Saúdské Arábie,“ vyjmenovává Tony a láká mě na pivo. Divím se, že se Arabové ze Zálivu učí lyžovat. „Ne, neučí se tu lyžovat, oni už to umí. Létali sem dřív, pak ale během problémů v Libanonu na pár let přestali. A teď se vrátili zpátky,“ vysvětluje.
Mira je bytová architektka z Bejrútu. Děti právě dala do kurzu, a tak si pořádně zalyžuje s manželem. „Rozhodně teď v Libanonu vládne naděje. Lidé si hodně oddechli, to je cítit. Jezdí si zalyžovat, začali znovu přijíždět turisté. Tentokrát jsou lidé opravdu optimističtí. Všichni přejeme Libanonu jen dobré, však si to zaslouží,“ usmívá se.
Ke štěstí stačí málo
U některých vleků a lanovek, které vyvezou lyžaře až na nejvyšší vrchol areálu ve výšce bezmála 2500 metrů, se tvoří pořádné fronty.
„Tady na horách si užíváme volna, lyžování… To je jiný svět. Ale i dole v Bejrútu jsou lidé teď rádi. Doufají, že se situace zlepší, že se podaří dát zemi dohromady a že budeme mít doma elektřinu, prostě základní věci. Nežádáme toho moc,“ říká Nada.
Vezu se s ní a s její dcerou Gheou na trojsedačce na vrchol jedné ze sjezdovek, a tak těch deset minut využívám k povídání. „Doufáme, že tentokrát bude vláda kompetentní, ne zkorumpovaná, a pochopí, co je třeba pro Libanonce udělat. Libanon je malá země, nepotřebuje moc, aby byl zase v pořádku jako dřív,“ věří Nada.
3:37
Kdo v Libanonu neochutnal kasbe najje, jako by tam nebyl, tvrdí místní. Ale troufli byste si?
Číst článek
Bylo toho dost
Na nejvyšším vrcholu, který se jmenuje Mazár, stojí kaplička. „Tady je úplný klid, nic se tu neděje. Válka je tam dole, v Bejrútu, ale už je to asi dobré i tam,“ ukazuje Maron Ríša. Je instruktor a bydlí tady dole ve vesnici pod sjezdovkami.
Už pět let zemi sužuje finanční krize. Do ní přišla covidová pandemie, tragický výbuch v bejrútském přístavu, a nakonec válka Hizballáhu s Izraelem. Bylo toho dost.
Sníh už trošku měkne, obloha je totální azuro, sjíždět se dá skoro v tričku. Takhle vypadá unikátní lyžování ve východním Středomoří.
Válka sice o sobě ještě pořád dává občas vědět, ale Libanonci říkají, že už to stačilo.
