Ruská invaze podlomila duševní zdraví Ukrajinců. ‚Strašné věci v mozku zůstanou,‘ říká voják
Ruská invaze na Ukrajinu, která trvá už čtvrtým rokem, podlomila a poškodila mimo jiné i duševní zdraví společnosti – a to jak vojáků, tak civilistů, kteří také musejí snášet každodenní stres útoků a ohrožení. Pomoci se jim snaží v psychiatrických ústavech.
„Jsou to stavby, kterým je 150 let, a teď je rekonstruujeme, aby odpovídaly současným požadavkům. Dřív pacienti bydleli po deseti, patnácti na jednom pokoji,“ vzpomíná generální ředitel lvovské oblastní léčebny Bohdan Čečotka, jak před třemi lety přijímali pacienty – uprchlíky z ústavů, které byly bezprostředně ohroženy válkou.
Česko chce pomoci Ukrajině i oblasti psychického zdraví. Tyto problémy ve zvýšené míře přinesla válka
S příchodem nových léčebných metod, jako je psychoterapie a rehabilitace s využitím psychotropních léků, přecházejí na pokoje pro jednoho až dva pacienty, jak je to ve světě běžné.
Na začátku války stály před ambulancí fronty lidí až do pozdního večera. Trpěli nespavostí a úzkostnými stavy. Nebyli to jen pacienti a běženci, ale i místní lidé, kteří nevěděli, co mají v takové situaci dělat.
„Pro ně jsme zřídili poradenskou linku a pracovali s nimi naši psychologové. A potom k nám začali přivážet vojáky s posttraumatickým syndromem a ve stavu těžké deprese, na kterou už žádné léky nezabíraly,“ pokračuje.
Ergoterapie
Důležitou součástí léčby je ergoterapie, tedy různé manuální práce. Pacienti tady mají k dispozici vesničku se zahradnictvím, knihovnou, malířskou dílnou a také truhlárnou, kde pracují dva vojáci Ljoňa a Oleh.
„Těžko se mi komunikovalo s lidmi. Tady se teď vzpamatovávám a začínám se zase cítit jako člen společnosti. Pracuju tady v truhlárně. Zpočátku to pro mě bylo jak z jiného světa, ale pomalu, krok za krokem se to zlepšuje,“ říká jeden z vojáků. Narukoval v roce 2023, skončil v nemocnici a potom ho převedli k týlovým jednotkám.
Druhého vojáka převezli do truhlárny po operaci. „Tady mám zapomenout na všechny ty strašné věci, které jsem prožil. Nikdy je ale nevytěsním úplně. V mozku zůstanou, ale rehabilitace hodně pomáhá,“ vysvětluje.
Na Ukrajině hrozí epidemie HIV. Bez amerických peněz nebude testování, dojít mohou i léky
Číst článek
Bojoval ve Vovčensku v Charkovské oblasti. „Tam už teď nikdo nežije. Nejdřív nás léčili a teď procházíme rehabilitací, to je třeba stolařina nebo masáže. A potom se zřejmě vrátíme k jednotce,“ přemítá.
Pacienti dvakrát týdně pracují pod dohledem instruktora Nazara. „Rehabilitace spočívá v tom, že chceme pacienty vymanit z každodenního pobytu v pokoji. Chceme jim nabídnout činnost, která jim vyhovuje. Někdo rád sestavuje lavičku, další rád pracuje s bruskou, jiný šroubuje nebo lakuje,“ říká Nazar.
Nikdo není nucen. Bývají situace, kdy vojáci přicházejí a jen potichu sedí. Po chvíli se však začínají zapojovat. „Některým vojákům vadí hluk, takže jim hledám práci, která je pro ně vhodnější,“ popisuje spolupráci s vojáky.
Cílem rehabilitace je, aby pacient odešel v lepším stavu, než v jakém přišel.
