Pospíchalo se, kvalita šla stranou a lidem nezaplatili, říká o ruském mostu na Krym šéf natěračů
Krymský most je pro Rusko symbol spojení s poloostrovem, který považuje v rozporu s mezinárodním právem za svůj. Pro Ukrajinu je most zase symbol ruské okupace Krymu. Kontroverzní devatenáctikilometrový most je v provozu už tři týdny. Radiožurnál na místě zjišťoval, co si o mostu myslí místní obyvatelé i lidé, kteří na stavbě pracovali.
Alexej Zavodský pracoval jako jeřábník na silniční části mostu. Jeho příbuzní přijeli na čaj z protějšího břehu, z úrodné ruské Kubáně. A chtěli si také prohlédnout most.
„Stavba jako stavba. Čekali jsme spíš, že most dostavíme později, kvůli zpožděným dodávkám materiálů, jak to u nás bývá. Nebo že stavbu bude mařit špatné počasí, ale nakonec se ji podařilo dokončit s půlročním předstihem,“ říká pro Radiožurnál na vyhlídkové terase na hoře Mitridat nad městem Kerč.
„Nákladní doprava musí ještě počkat do podzimu, ale osobní? Bez zádrhelů, prostě sednete do auta a jedete,“ dodává Zavodský.
Dřív se z jednoho břehu na druhý bylo možné dostat jenom trajektem.
Hladovka až do konce. ‚Smrt Olega Sencova by zostudila Rusko,‘ bije ruská inteligence na poplach
Číst článek
„Dřív trvala cesta na Kubáň a zpět celý den. Přitom je to vzdušnou čarou pár desítek kilometrů. Někdy jsme se nestihli od příbuzných za jeden den vrátit. Dnes to stihnu otočit za jeden den dvakrát tam a zpátky. Trajektová doprava byla závislá na počasí a taky prodražovala dopravu potravin. Na Krymu je dráž, ale čekám, že se to brzy vyrovná,“ vysvětluje.
'Jsem moc spokojená, je to krásné'
Největší radost z mostu má Alexejova máma, pětaosmdesátiletá paní Raisa Michajlovna. „Ano, po mostu jsem jela poprvé, vlastně ne, už podruhé! Poprvé mě přivezl můj synáček a podruhé teď, když se chtěla přijet podívat moje dceruška. No a tak s sebou vzali babičku ještě jednou. Jsem moc spokojená, všechno jsem viděla, je to krásné,“ svěřuje se.
„Kolik jsme jen proseděli času na těch trajektech! Lidi se tam kolikrát nevešli a museli čekat na další, pak plavbu zastavili kvůli silnému větru. Chudáci ti, co jeli s dětičkami na Krym na dovolenou. Co ti se museli načekat ve frontách na trajekt… Moc děkuju stavitelům, že nám udělali tak dobrou cestičku a můžeme jet bez zdržení,“ dodává dál.
Ne všichni jsou ale krásou Krymského mostu tak nadšeni jako tato rodina.
Mzda 33 korun na hodinu
Inženýr Vadim Těplov řídil natěračské práce železničních konstrukcí. „Most není úplně překrásný, protože lidem neplatili mzdy. Najali je na danou práci, obelhali je, oni dali výpověď a práce se zastavily. Pak našli jiné, přivezli je sem, zase jim nezaplatili, oni se sbalili a odešli – tak to šlo pořád dokola. Kvůli tomu nedodrželi termíny.“
Proto se pak kvaltovalo a kvalita šla stranou, dodává Vadim Těplov. Jemu sice zaplatili, ale v přepočtu jen asi 33 korun na hodinu.
„Na mostu jsem pracoval od 24. června loňského roku asi měsíc. Za hodinu mi platili 108 rublů. Devět dní nepřetržité práce, pak jeden den volna a zase devět dní práce. Natírali jsme železniční oblouk, ale protože už jsme byli ve skluzu, prvních pár sloupů jsme natřeli bílou barvou a zbytek zůstal jen pozinkovaný, přestože natřené na bílo mělo být všechno. Nedodržovala se ani kvalita nátěru, takže barva stékala a nátěr pak muselo třicet lidí brousit. A kdybyste viděli to nářadí! Kdepak, žádné elektrické nástroje – používali jsme ručně svařované klíče.“
Pan Vadim si teď přivydělává tím, že turistům prodává šrouby, které po stavbě mostu zůstaly. Barva z hlavy už oprýskává a pozinkováním závitu prorůstá rez.
