‚Tady je ticho a mohli jsme se i projít.‘ Uprchlíci z východu Ukrajiny nacházejí azyl v milionovém Dnipru
Ukrajinské oblastní město Dnipro – dřívější Dněpropetrovsk – se stalo hlavní zastávkou na cestě obrovské vlny uprchlíků z východní Ukrajiny. Ti prchají nejen z Charkova na severu, ale i od Azovského moře na jihu. Dobrovolníci pro ně otevřeli několik velkých přijímacích center. I na dosud v podstatě nezasažené Dnipro ale v pátek dopadly ruské rakety, které zdevastovaly továrnu na obuv i okolní domy.
Jedna ze škol na okraji Dnipra se proměnila na místo příjmu a pomoci pro uprchlíky. Ti přicházejí, stavějí se do řady, dostávají pořadové číslo a následně čekají, až je někdo vyvolá.
Od dobrovolníků dostanou balíček základních pomoci, jdou si vybrat oblečení a doufají, že dostanou i místo, kde budou moct v bezpečí spát.
„Jsme z Charkova, tam silně bombardovali, ale ozvali se nám dobrovolníci z Dnipra, kteří do Charkova vozí potraviny, že nás můžou evakuovat,“ svěřuje se Radiožurnálu Taťána.
„Problém byl ale v tom, že jsme se kvůli bombardování několik dní nemohli dostat do té části města, kde by nás naložili do auta. Nikdo nás tam nechtěl odvézt za žádné peníze. Nakonec jsme se s dětmi, švagrovou a jejím dětmi vydaly na smluvené místo samy. Nemáme s sebou vůbec nic – oblečení ani povlečení,“ pokračuje žena.
Pomoc školám
Taťána vychovává tři děti. Nejstaršímu je 15, nejmladší má 2,5 roku. „S tak malým dítětem nechci jet dál na západ. Kolegové z práce cestovali vlakem do Lvova 20 hodin. V kupé pro čtyři lidi jich bylo namačkáno 12! Seděly jen ženy a děti – všude, na podlaze - a muži celou cestu stáli. Zaplaťpánbůh, že jsme se dostali sem, do Dnipra. Tady je ticho a mohli jsme se venku i projít. V Charkově děti dva týdny nevyšly ani na ulici.“
3:40
Na východ Ukrajiny dorazila první dodávka české humanitární pomoci. Půjde do Charkova i Mariupolu
Číst článek
Byt paní Táni je prý zatím celý, ale nedalekou školu, do které chodily děti, vybombardovali. Její švagrová Olga se vyptává, jak je to u nás v Česku se školou pro děti. Nechce, aby zvlčily, a rozhoduje se, jestli k nám má odjet.
Centrum pro uprchlíky řídí Anna Bratková, jinak úřednice na radnici. „Toto je centrum adresné pomoci ženám a dětem, které přijely z válečné zóny,“ přibližuje pro Radiožurnál.
„Zúžila jsem naši činnost jen na ženy a děti, protože tak jim můžeme rychle a efektivně pomoci. Jsme tady od rána do večera už 14 dní, učitelé této školy a další zaměstnanci. I ředitel dělá, co je právě třeba - jako každý jiný dobrovolník. A se mnou je tu celá moje rodina,“ svěřuje se.
V Dnipru už adresu této školy všichni dobře znají. „Humanitární pomoc sem přivážejí nejen lidé žijící v okolí, ale i velké firmy, korporace, fondy a jiné organizace. Spolupracujeme s americkým fondem USAID a už jsem v kontaktu i s mezinárodní humanitární organizací Člověk v tísni,“ vypočítává. „Pomoc tady nejen rozdělujeme těm, kteří právě přijeli, ale také ji třídíme a odvážíme do kolektivních center, ve kterých uprchlíci žijí.“
