„Bylo jí teprve šest let, když Rusové vpadli na Krym a zabrali její rodné město Jaltu. Od první třídy se učí podle ruských osnov,“ popisuje mladší sestru své nejlepší kamarádky Maria Sulialina, koordinátorka vzdělávacích projektů z ukrajinské organizace Almenda.

„Když nastupovala do první třídy, neměla utvořený názor na svět a teď, o téměř dekádu později, ruské propagandě propadá a to i přesto, že je v kontaktu se svou starší sestrou, která jí poskytuje objektivní informace,“ líčí Sulialina.

Tahle patnáctiletá dívka je jednou z 334 148 dětí mladších šestnácti let, které žijí pod vlivem ruské propagandy na Krymu. V okupovaném Sevastopolu jich žije dalších 75 tisíc.

Co přesně diktují ruské osnovy, podle kterých se děti v Ruskem okupovaných teritoriích učí, je předmětem analýzy centra Almenda.

Podle Sulialiny nezbylo z ukrajinských osnov vůbec nic. „Rusové dlouhodobě tvrdí, že si děti mohou vzít předměty jako například francouzština nebo ukrajinština, ale z toho, co slyšíme, tomu tak v reálu není a děti na Krymu a v Sevastopolu zcela ztrácí kontakt se zemí, odkud pochází,“ líčí Sulialina. Dodává, že školy v okupovaných oblastech požadují po žácích naprosté oproštění od čehokoliv ukrajinského. 

„Slyšeli jsme příběh dívky, která popisovala, že když si do školy vzala hrnek s ukrajinskou vlajkou, tak jí učitel historie pohrozil, že jestli to přinese ještě jednou, tak se obrátí na FSB, kteří si pro ni přijdou,“ vzpomíná Sulialina.

Vysvětluje, že největším úkolem bude zajistit, aby děti z okupovaných oblastí byly po osvobození řádně integrované do společnosti.

„Nejde jen o děti, ale všechny, kdo žijí na Ruskem okupovaných teritoriích, protože se společnost musí připravit na to, že po osvobození mezi námi budou lidé, kteří jsou od roku 2014 pod vlivem ruské propagandy a přemýšlí úplně jinak,“ popisuje Sulialina. „Bude velkým úkolem učitelů, politiků, psychologů a celé společnosti, aby zajistili, že Ukrajina nezůstane válkou navždy rozdělená,“ tvrdí.

Militarizace dětí

„Vemte si, že v oblastech Charkivu a Chersonu byly děti pod vlivem ruské propagandy méně než rok, ale na Krymu jsou některé děti vychovávané ruskou propagandou už od první třídy. Neznají nic jiného,“ vysvětluje Sulialina a poukazuje na předmět „Základy životní bezpečnosti“.

V desáté a jedenácté třídě, tedy ročníku pro patnácti a šestnáctileté žáky, je tento předmět zcela dedikován ruským ozbrojeným silám.

V jedné z učebnic například stojí, že moderní ozbrojená armáda Ruské federace má a vždy měla silný arsenál moci a zdroje k tomu porazit jakéhokoliv agresora.

Předmět nabádá děti, aby se už jako nezletilé zapojily do ozbrojených konfliktů. V jedné z učebnic je například cvičení na téma „Synové ruského regimentu jsou synové Ruska: zapojení teenagerů v letech 1941-1945“.

Texty učebnice také upozorňují na prestiž a respekt, který nezletilí dostanou v případě, že se do armády zapojí již během školních let.

„Válka není prezentovaná jako katastrofa, kde umírají lidé, ale jako akt statečnosti a událost, kde se každý může stát hrdinou,“ popisuje Sulialina a podotýká, že ruské osnovy jasně glorifikují a romantizují válku bez jakékoliv zmínky o lidském utrpení.

Žáci jsou také v detailu obeznámeni s povinnostmi a procesy zapojení do ruských ozbrojených sil. Jedna z učebnic také vyzdvihuje finanční a sociální benefity, které armáda poskytuje.

Školní knihy kladou důraz na hrozby, které Ruskou federaci obklopují a podtrhují význam ruské armády v kontextu udržování světového míru. Jako jednu z hrozeb uvádí Severoatlantickou alianci. „Pro Ruskou federaci je vojenská expanze NATO na naše území nepřípustná,“ stojí v učebnici pro žáky desáté třídy.

‚Geografie‘

V geografii se děti páté až desáté třídy učí o tragickém kolapsu Sovětského svazu, o tom, že ruština je hlavním mezinárodním jazykem, o osvobození Krymu a také o agresi Spojených států.

V jedné z učebnic pro osmou třídu stojí, že pád Sovětského svazu měl tragické následky pro současné území Ruské federace: „Ztráta tohoto území měla velké a tragické následky pro západní část Ruska.“

Kniha pro dvanácti až třináctileté děti odkazuje na baltské státy, Ukrajinu a Bělorusko s tím, že jejich nezávislost je jen „krátkodobá a dočasná“.

Učebnice dále odkazuje na „bratrstvo Ruska“, kde by všichni měli žít pod záštitou velkého sjednoceného státu, používat jeden jazyk a ctít jednu kulturu.

„Pád Sovětského svazu byla historická chyba, která rozbila fungující unii jednoho lidu do dílčích států,“ stojí v učebnici geografie pro žáky sedmé třídy.

V kontextu Krymu je kladen důraz na historické a politické propojení s Ruskem a ekonomické výhody plynoucí z „reunifikace“ Krymu a Ruska v roce 2014.

Učebnice pro osmou třídu se věnuje referendu, podle kterého si údajně přes 96 procent lidí žijících na Krymu a v Sevastopolu odhlasovalo, že chtějí být součástí Ruské federace.

Výstavba Kerčského mostu je v učebnici pro devátou třídu popsaná jako „nejdůležitější událost naší doby“.

Světové umění

Žáci desáté a deváté třídy se učí o umění v rámci předmětu „světové umění“. Jeho cílem je kultivovat umělecký cit a zvýšit povědomí o světovém kulturním dědictví. Analýza však poukazuje na to, že mezinárodní rozměr předmětu spočívá spíše v přivlastňování ukrajinského uměleckého dědictví a v hanění západní kultury.

„Naše srdce je otevřené evropské kultuře. Evropani však tento dar nemají. Rozumí jen tomu, co je blízké jim. Pro ně je všechno ruské divné a neatraktivní,“ stojí v učebnici pro jedenáctou třídu.

Učebnice pro desátou třídu zase popisuje Evropu jako alianci, která se řídí římskými hodnotami, nenávidí ostatní státy (včetně těch vlastních) a snaží se jim dominovat. To vše je uvedeno v kontrastu k ruské kultuře. „Ruští lidé si vždy užívali svobod a vždy se shodli se všemi. Nenávidí jen invazivní otrokáře,“ stojí v učebnici.

Jako příklad barbarské západní kultury používají americkou kinematografii. V učebnici pro žáky 11. třídy se píše, že americká kinematografie sice šíří hodnoty západní demokracie a svobody, ale nejde opomenout, že vstupenky do kina jsou čím dál tím dražší. „Zároveň se ve filmech čím dál tím častěji objevuje sex a násilí, aby uspokojili vkus masového konzumenta.“

Jako příklad ruského kulturního dědictví jsou uvedeny ukrajinští umělci jako například Archyp Kuindži či Oleksandr Dovženko. 

Naopak Ivan Stepanovyč Mazepa, ukrajinský hejtman, který se přidal na stranu antimoskevské koalice během Severní války, je v učebnici pro desátou třídu vykreslován jako „ošidný vlastizrádce ruského státu“.

Podle Sulialiny je ruská propaganda v základních a středních školách na Krymu jen zkouškou toho, co pak zkusí aplikovat na celou Ukrajinu. „Na Krymu to Moskvě prošlo, teď to zkouší jinde. I proto je strašné důležité sankciovat ty, kteří ruskou propagandu šíří a obzvlášť ty, kteří manipulují ty nejzranitelnější, naše děti,“ říká Sulialina.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít