Průlom asi dnes nečeká nikdo. Jaký důvod podle Vás tato schůzka má?
Myslím si, že protože je to třetí schůzka v pořadí, tak sledujeme nějaký vývoj v jednáních. Teď v tuto chvíli je zajímavé sledovat odlišná očekávání z americké a ruské strany. Rusové říkají přesně to, co jste zmínila – nečekejme žádný průlom a Američané naopak zdůrazňují, že teď průlom přijít má.

Americký prezident Donald Trump je naštvaný, dokonce se vyjádřil poměrně vulgárně ve smyslu, jak moc je naštván na ruskou stranu, protože ta nejen nerespektuje příměří, ale teď nově eskaluje situaci s jarními odvody a novou vlnou útoku proti ukrajinským cílům, takže opravdu bude zajímavé sledovat, co z jednání vyjde.

Dá se tedy čekat, že Spojené státy budou na Rusko tlačit mezi čtyřma očima? Zatím jsme oficiálně neviděli tlak od USA směrem k Rusku kromě nějakých slovních výpadů, ale naprostou vstřícnost. Rusko je dokonce mezi zeměmi, na které nebyla uvalena Donaldem Trumpem žádná cla.
Ano, máte přesně pravdu. Teď bude velmi zajímavé sledovat, jestli se to změní a jestli Steve Witkoff jako ambasador, jako člověk, který předkládá americkou politiku vůči Rusku ze strany Bílého domu, on je doručovačem zpráv, tak jestli teď skutečně přitvrdí, jestli ta zpráva, se kterou přijede do Petrohradu v tomto případě bude asertivnější.

Jestli bude požadovat po Rusku, ať už tedy ukončení nové vlny eskalace a útoku proti ukrajinským cílům, anebo bude hrozit skutečně těmi masivními ekonomickými sankcemi a tarify, které dneska už v nějaké legislativní podobě leží například v americkém Kongresu. Mluví se o až 500 procentech, které mají být uvaleny na veškeré ruské výrobky do Spojených států.

Mluví se také o tom, že by některé další sankce mohly následovat třeba v případě energetiky, ale to všechno je velmi otevřené v kontextu velmi komplexních vyjednávání, které mimochodem již ve čtvrtek pokračovaly setkáním na diplomatické úrovni v Istanbulu, kde jednaly jak americká, tak i ruská delegace o obnovení diplomatických vztahů.

Zatím zřejmě nebyla dodržena ani ta dohoda týkající se energetiky a Černého moře, se kterou obě strany souhlasily. Dá se říct, že v podstatě i tahle dohoda ztroskotala, že z ní není reálně nic?
Myslím si, že z ní skutečně není prakticky nic. Nejvíc je to vidět samozřejmě na části dohody kolem energetiky a infrastruktury, protože to není jenom energetika, ale jsou to například i některé infrastrukturní věci. Ukrajinci reportovali, že útoky pokračovaly nejen vůči energetické infrastruktuře, ale například I železnici, kolejím, tedy kritické infrastruktuře.

Je vidět opravdu, že Rusové porušují příměří, americká strana to eviduje a právě na to konto reagoval tak ostře americký prezident Donald Trump. Takže vidíme, že opravdu z určitého úhlu pohledu mohl pomyslný pohár trpělivosti amerického prezidenta přetéci, ale jak říkám, čtvrteční jednání nenasvědčovala tomu, že by měli Američané nějakým asertivním způsobem vystoupit nebo naopak zatlačovat Rusko do kouta, jak se o to snažila ta předcházející administrativa Joea Bidena.

Spíše vidíme určitý trend normalizace ve vztazích mezi Spojenými státy a Ruskou federací, což může samozřejmě jak nás v Evropě, tak potom ještě více Ukrajince znepokojovat.

Mezitím v pátek spojenci z pěti desítek zemí slíbili Kyjevu novou vojenskou pomoc v hodnotě přes 21 miliard eur. Těch miliard už tady bylo mnoho. Jak významná je tohle pomoc v kontextu toho, co Ukrajina potřebuje, a v kontextu toho, co už bylo Ukrajině dodáno?
Je to významné v kontextu toho, že americká pozice není vždycky úplně zřejmě čitelná, není jasně čitelná a v tomto kontextu je samozřejmě početná koalice zemí, které přislíbí Ukrajině další vojenskou pomoc, další finance, další vojenské prostředky a také materiální pomoc velmi významná.

Já bych řekl, že to není jenom symbolické gesto, jsou to konkrétní přísliby pomoci a to ať už na této velké koalici nebo potom v tom užším formátu, tzv. koalici ochotných, která taky v tomto týdnu jednali. Je vidět, že opravdu jednání probíhá hodně a všechny mají jeden společný cíl – nenechat Ukrajinu ve štychu, nenechat ji napospas ruskému agresorovi a naopak do velké míry kompenzovat potenciální výpadek americké pomoci do budoucna.

Jedna věc je něco slíbit a druhá věc je potom opravdu to, co je slíbeno dodat. Německý ministr obrany Pistorius přiznal, že Německo nemůže dodat Ukrajině další protivzdušný systém Patriot, protože na ně samo čeká. Má Ukrajina další možnosti, jak ho získat?
Velmi složitě. Systém Patriot má svoji alternativu v podobě francouzsko-italského modelu, který v zásadě je hodně podobný z hlediska svých schopností, ale i tam je těch prostředků na obranu proti letadlům, proti raketám velmi zásadní nedostatek.

Jsou tady některé možnosti, například Japonci disponují systémy Patriot, ale oni mají svoje vlastní omezení na vývoz takovýchto systémů do válčících zemí, takže oni to prozatím politicky udělat nemohou. Ze strany evropských spojenců, anebo právě Američanů je to velký problém. Těch systémů je nedostatek a jejich produkční linka trvá velmi dlouho a je prostě dlouhodobě předzásobená, respektive předdomluvena z hlediska dodávek pro třetí strany.

Věra Štechrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít