Sen o nezávislém Skotsku uvázl na mrtvém bodě. Trumfy drží v rukou vláda v Londýně
Skotský pas všem, kdo v zemi bydlí alespoň pět let, volný pohyb do EU i Spojeného království a vlastní ústava. Tak definuje sen samostatného Skotska tamní vláda v sérii nově vydaných strategických dokumentů. „Je to jedna velká performance,“ shrnuje snahy skotského ministerstva pro nezávislost Michael Keating, politolog a emeritní profesor z Edinburghu. Skotská vláda však boj o osamostatnění nevzdává.
„Skotské snahy o nezávislost jsou starší než samotné Spojené království,“ vysvětluje s nadsázkou politolog Keating v kavárně poblíž historického centra Edinburghu. Má tím na mysli dlouhá staletí bitev a sporů o moc mezi Anglií a Skotskem.
Hlavní političtí hráči
- Skotská národní strana (SNP)
Je hlavní stranou prosazující nezávislost Skotska. Její cíl je opustit Spojené království a vytvořit samostatný stát. SNP byla tradičně proevropskou stranou a podporuje členství Skotska v Evropské unii. SNP hájí práva menšin a zasazuje se za rovnost všech občanů, bez ohledu na jejich původ nebo vyznání.
- Labouristé (Labour party)
Skotská Labouristická strana je tradiční stranou s důrazem na sociální spravedlnost a pracující třídu. Strana se stále snaží najít nový směr a získat zpět své ztracené voliče. Přiklání se k unii spojeného království.
- Konzervativní strana (Conservative party, Tories)
Skotská Konzervativní strana je odnoží britské Konzervativní strany, zastává unionistické stanovisko a prosazuje setrvání Skotska ve Spojeném království. Její politika se zaměřuje na ekonomickou stabilitu, omezení vládního zásahu a podporu podnikání.
V současné době však nejde jen o nezávislost, ale také o členství v Evropské unii, z níž Velká Británie vystoupila v roce 2020. O agendu nezávislosti stále usiluje vládnoucí Skotská národní strana (SNP). Nově má samostatnost na starost první skotský ministr nezávislosti Jamie Hepburn.
Součástí jeho agendy je publikace série strategických dokumentů, které vytyčují, jak přesně by evropské Skotsko vypadalo. Z dokumentů například vyplývá, že skotský pas by mohl dostat každý, kdo ve Skotsku žije alespoň pět let, a to bez jakýchkoliv jazykových nebo znalostních zkoušek.
Nárok na skotský pas by měli i Britové žijící mimo Skotsko, kteří by chtěli těžit z členství v Evropské unii. Britové by si tak mohli vybrat, zda chtějí mít skotský, britský pas nebo oba. Například skotský premiér Humza Yousaf prohlásil, že by se vzdal britského pasu a nechal by si jen skotský.
Čekání na Londýn
Na ten si však bude muset ještě počkat. Na podzim loňského roku totiž padlo rozhodnutí britského nejvyššího soudu, podle kterého bude skotská vláda k vyhlášení referenda o nezávislosti potřebovat povolení britské vlády. K jeho udělení však nemá podle Keatinga současná ani budoucí vláda jediný důvod.
„Pro konzervativce je unie Spojeného království záležitostí ideologie, zatímco britští labouristé hlasy skotských voličů dlouhodobě potřebují,“ popisuje profesor.
Představitelé obou stran se shodují, že Skotsko dostalo svou šanci při referendu o nezávislosti v roce 2014 a tím je záležitost uzavřená. Skotská vláda argumentuje tím, že Brexit, který nechtělo 62 procent skotských voličů, představuje pádný důvod, proč referendum zopakovat.
Zda a kdy se referendum podaří prosadit, je zatím nejasné. Podle Keatinga je to běh na dlouhou trať. Dalším zásadním milníkem by podle Keatinga mohly být až další volby do parlamentu ve Skotsku, které se mají konat v květnu 2026.
Méně disciplíny a jiné problémy
V lednu 2025 mají proběhnout parlamentní volby v Británii. Současné volební průzkumy naznačují, že většinu křesel by měla získat Labouristická strana. Jejich podpora roste i ve Skotsku a to na úkor Skotské národní strany, která by podle odhadů ztratila více než polovinu ze svých současných 45 parlamentních křesel. „Úpad podpory SNP vyjednávání skotské nezávislosti škodí,“ komentuje výsledky průzkumu Keating.
Skotská expremiérka Sturgeonová byla propuštěna. Policie ji krátce zadržela kvůli financování kampaně
Číst článek
Kromě strany zelených je SNP jedinou stranou, která prosazuje skotskou nezávislost. Podle Keatinga bude udržení skotské agendy o nezávislosti výzvou nejen pro politiky, ale také pro občanskou společnost, která sehrála značnou roli během prvního referenda v roce 2014.
„S odchodem Sturgeonové je na skotském politickém spektru méně disciplíny a debata o nezávislosti upadla do pozadí. Aby se vrátila zpět do hry, bude potřeba vrátit téma prostřednictvím občanské společnosti, která mobilizovala desetitisíce Skotů v roce 2014,“ vzpomíná Keating. „Jenže SNP vytlačila ze hry menší hráče. Nezávislost se stala klíčovou agendou současné vlády a občany momentálně trápí spíše inflace a vysoké ceny energií,“ vysvětluje.
Podpora stabilně kolísá
Podpora nezávislosti v posledních letech kolísá ve Skotsku mezi 40 a 50 procenty. Poslední průzkum naznačuje, že 47 procent Skotů by hlasovalo pro osamostatnění. Podle Keatinga relativně stabilní podpoře nahrává i to, že britská vláda dlouhodobě přehlíží potřeby Skotů, jak ukázala například pondělní návštěva britského premiéra Rishiho Sunaka ve skotském Aberdeenu.
„Z jeho projevu bylo zřejmé, že nemluví ke Skotům, neví, jaká slova použít, nezná zdejší kontext a tudíž tu nemůže mít hlas, ani kdyby chtěl,“ míní edinburský profesor. To se podle něj týká nejen Sunaka, ale celé Konzervativní strany, která ztratila kontakt se skotskou veřejností na konci devadesátých let, kdy si Skotové nezvolili ani jednoho konzervativního poslance.
Skotští konzervativci, stejně jako konzervativci v Londýně, hlasitě kritizují současné snahy o nezávislost. Nově publikované strategické dokumenty o vizi nezávislého Skotska označují za „plýtvání veřejnými prostředky“.
„Lidé ve Skotsku by měli být zhnuseni kroky Hamzy Yousafa, který se sebestředně zaměřuje na další dokument o nezávislosti. Není to správná priorita a není na to čas,“ kritizuje mluvčí skotských konzervativců Donald Cameron. Podotýká, že příprava podobných dokumentů je nejen zneužitím veřejných peněz, ale také známkou toho, že Skotská národní strana není v kontaktu s realitou.
Srovnání s Katalánskem
„Skotská kampaň za nezávislost byla vždy otázkou středo-levicového politického křídla,“ vysvětluje postoj konzervativní strany Keating.
„V tom se Skotská otázka osamostatnění vždy lišila od katalánské, ke které se často přirovnává a kde je úsilí o suverenitu roztahané napříč politickým spektrem,“ říká Keating s tím, že snahy v Katalánsku nakonec vždy narazí na veto španělského ústavního soudu.
Jako zásadní považuje také to, že Španělé o Katalánsko stojí a brání ho jako část svého území. „Angličanům je naopak jedno, co se ve Skotsku děje a zda zůstane součástí království či nikoliv,“ říká Keating. To potvrzuje i průzkum z roku 2021, ze kterého vychází, že pouze pětina anglických voličů je proti skotské nezávislosti.
I přesto jsou politici v Londýně proti. Referendum, které Skotská národní strana slibovala svým voličům a které se mělo konat na podzim 2023, se tak odložilo na dobu neurčitou. Podle Keatinga je SNP v mrtvém bodě a na nezávislost si budou Skotové muset počkat, „než se změní počasí uvnitř britské politiky“.
Tou by mohlo být například vzkříšení skotské národní strany, která v posledním roce ztratila nejen oblíbenou premiérku Nicolu Sturgenovou, ale i velkou část podpory skotské veřejnosti.
Přesvědčení o skotské suverenitě, hlavní bod politické agendy SNP, však podporu neztrácí. Keating vysvětluje, že dříve byla skotská veřejnost polarizovaná na dvě skupiny. „Jedna skupina těch, kteří chtěli zůstat ve spojeném království, hlasovali pro Brexit a nevolili SNP, a druhá skupina těch, kteří chtěli pryč z království, hlasovali proti Brexitu a svůj hlas házeli SNP.“
(Ne)polarizovaná společnost
Z průzkumu, kde Keating mapoval nálady skotské společnosti, však vyplývá, že toto rozdělení už neplatí. „Je tu celá řada lidí, kteří chtějí zůstat součástí Británie, ale zároveň chtějí samostatnou skotskou vládu a samosprávu,“ vysvětluje své poznatky Keating. Stejně tak už není samozřejmé, že podporovatelé nezávislosti budou volit SNP. Část voličů SNP se totiž přesunula k labouristům a to i přesto, že ti referendum nepodporují.
Keating přičítá pokles podpory SNP rezignaci Nicoly Sturgenové, stranickým rozkolům a ztrátě důvěry veřejnosti v to, že SNP slibované referendum prosadí před vládou v Londýně.
„To však nic nemění na tom, že skotská národní identita a zájmy budou i nadále odlišné od těch britských. Také stále platí, že Skotové chtějí být součástí EU,“ vysvětluje Keating. „Otázkou tedy není, proč z království odejít, ale proč v něm zůstat. Skotsko je v neustálém procesu vyjednávání pravomocí s Anglií a to od samotného sjednocení království v roce 1707. Od té doby se handrkujeme o vše od suverenity církve, vzdělávacího systému až po zákonodárství,“ líčí.
Měnící se Evropa
Aby mohlo Skotsko hospodařit nezávisle, potřebuje SNP získat v dalších volbách v roce 2026 naprostou většinu. To může být podle Keatinga prvním krokem k získání silné vyjednávací pozice. „Skotsko se musí sjednotit v tom, co chce, a mít společnou vizi nezávislého státu. Mělo by například být jasné, jak budou vypadat hranice mezi Skotskem a Anglií a jak bude fungovat obchod s Británií,“ míní.
Kromě sjednocení na domácí půdě bude potřeba reflektovat i to, že Evropa, do které by se Skotsko vrátilo, bude vypadat jinak než Evropa, ze které odešlo. „Skotsko splňuje veškeré podmínky pro vstup do Evropské unie. Otázkou však je, jak bude měnící se Evropa vypadat na konci války na Ukrajině, a Skotsko by mělo mít jasno v tom, jakou Evropu chtějí pomoci budovat,“ uzavírá Keating.
