Moji kolegové byli zatčeni a mučeni Tálibánem, říká afghánský novinář a dokumentarista

Práce afghánských novinářů, zvláště žen, je čím dál tím ohroženější. Tálibán systematicky utlačuje opoziční hlasy a diktuje, o čem mohou média informovat. Zatímco někteří novináři utekli do zahraničí, jiní jsou oběťmi cílených útoků a agrese Tálibánu. „Když máte AK-47, můžete vládnout všem bez následků,“ popisuje kábulský novinář a dokumentarista Abbás Rezáí v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Do Prahy přijel uvést svůj film V redakci Etela'át Rúz.

Rozhovor Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Afghánský novinář a dokumentarista Abbás Rezáí

Afghánský novinář a dokumentarista Abbás Rezáí | Foto: Anna Košlerová | Zdroj: Český rozhlas

Jaký je stav médií v Afghánistánu? Existuje tam stále svoboda slova?
Lidé v České republice možná pochopí, čím si Afghánci procházejí, lépe než ostatní, protože jste ještě nedávno zažili omezení svobody slova, myslím tím éru po druhé světové válce.

Nicméně kultury v Afghánistánu a v České republice se liší. Bez ohledu na to jsou však důsledky vládní cenzury na média a noviny velmi podobné, v Afghánistánu je na zpravodajství kladen opravdu velký důraz, protože Tálibán páchá nepředstavitelné zlo, zadržuje bývalé vládní zaměstnance a vojáky.

Abbás Rezáí

Pracuje jako novinář v redakci Etela’át Rúz, oblíbeném kábulském deníku. Jeho dokumentární film sleduje práci v redakci, zatímco Kábul dobyvají tálibánci. Film ukazuje práci novinářů a šéfredaktora Zakiho Darjábího, který stále bojuje za nejpravdivější příběhy a zároveň za bezpečnost svých zaměstnanců, mezitím co Tálibán ovládá město. Po natočení filmu Abbas Rezaie Afghánistán opustil.

Média a svoboda projevu prakticky přestaly existovat. Tálibán nesnáší a trestá ty, kteří kritizují vládu, což vytváří nesmírně obtížnou situaci pro opoziční média, novináře a všechny, kteří tálibánský režim kritizují.

Některá média podlehla tlaku Tálibánu a ve zpravodajství Tálibán obhajují nebo neinformují o zlu, které páchá. Jiná média, jako například naše noviny, odmítají přijmout ideologii Tálibánu. V důsledku toho přestala řada novinářů pracovat v médiích nebo ze země utekli. Jsem jedním z těch, co utekli. Udělal jsem to, abych mohl ve své práci pokračovat.

Společně s dalšími novináři se snažíme shromažďovat zprávy z Afghánistánu a předávat je zbytku světa. A nadále vyvíjíme na Tálibán tlak a chceme, aby přestal s afghánskými občany zacházet jako se zajatci.

„Tálibán nesnáší a trestá ty, kteří kritizují vládu, což vytváří nesmírně obtížnou situaci pro opoziční média, novináře a všechny, kteří režim tálibánský režim kritizují.“

Abbás Rezáí

Co tím myslíte?
Víte, Afghánistán je unikátní v tom, že tam neexistuje žádné právo, zákony ani stát. Je to džungle různých malých skupin, které nemají funkční centrální řízení. Když máte AK-47 (kalašnikov, útočná puška sovětské výroby – pozn. red.), můžete vládnout všem bez následků, zejména pokud jste Paštun nebo tálibánec. Pokud máte zbraň, máte neomezenou moc a vše, co děláte, je přijímáno.

Tálibán diskriminuje a pronásleduje menšiny, jako jsou hazárové (stoupenci šíitského islámu, kteří obývají převážně centrální část Afghánistánu a severozápadního Pákistánu, pozn. red.), kteří mají specifické rasové charakteristiky, náboženství a kulturní praktiky.

Američané utratili v Afghánistánu spoustu peněz a přišli tam také o mnoho vojáků. A pak se jednoho dne rozhodli zemi opustit, a teď se vše, co jsme získali během posledních dvaceti let, vytratilo.

Když jsem utíkal z Afghánistánu, viděl jsem po cestě stav vojenských základen. Během méně než jednoho roku všechno zestárlo, ztratilo barvu a padlo do zmaru. Všechno bohatství, které Afghánistán za posledních dvacet let získal, bylo exportováno a pašováno do Pákistánu, Íránu a dalších okolních zemí.

Obchodníci z těchto zemí v Kábulu skupují všechno možné, včetně židlí z vládních budov, počítačů a také například letištního vybavení. Všechno v té zemi je na prodej a Tálibán proměňuje stát v hotovost.

„Tálibán proměňuje stát v hotovost.“

Abbás Rezáí

Mluvil jste o trestání opozičních novinářů. Byl jste někdy něčeho takového svědkem nebo obětí?
Když jsem byl v Kábulu, tak byli dva z mých kolegů zajati a mučeni Tálibánem. Náš šéfredaktor se o tom rozhodl říct světu. Bylo to neskutečné riziko, protože sázel na to, že se tahle zpráva rozšíří po světě a Tálibán, který si potřebuje udržovat diplomatické vztahy, na nás nesáhne. Bylo to obrovské riziko, protože druhý scénář byl, že nás všechny zabijí. Naštěstí jsme získali podporu globálních médií, což donutilo Tálibán k větší opatrnosti.

Zveřejňování těchto příběhů může být užitečné, protože Tálibán potřebuje s USA a Evropou vyjednávat. Pro nás z toho plyne ponaučení, že držet Tálibán odpovědný za týrání občanů je klíčové. Novináři musí vedení Afghánistánu konfrontovat, poskytovat podporu a vyvíjet na ně tlak.

Velká odpovědnost také leží na novinářích ze zahraničí, kteří o Afghánistánu píšou. Tálibán je známý tím, že při jednání se západními novináři ukazuje vše jen v tom nejlepším světle. Právě proto jsou tato média naprosto klíčová pro ochranu novinářů v Afghánistánu, protože s nimi Tálibán mluví a mohou jej konfrontovat.

Musí mluvit s ženami a celý den tráví na twitteru. Někteří tálibánci si stěžují na práci ve státní správě

Číst článek

Podle mediální organizace Reportéři bez hranic ztratilo od léta 2021 práci 75 % žen ve zpravodajství. S jakými hrozbami se setkávají ženy v médiích? Jaké to je být ženou v Afghánistánu?
Pro ženy v Afghánistánu existuje obecné nebezpečí v tom, že nemají přístup ke kvalitní zdravotní péči, zaměstnání, nesmí navštěvovat školu a jsou nuceny uzavírat sňatky v mladém věku.

Absence spravedlivého soudního systému umožňuje komukoliv ženám ubližovat, a to bez následků. Pro novinářky je pak situace ještě horší než pro ostatní ženy. Ztrácí svá zaměstnání a jsou častým terčem útoků ze strany Tálibánu.

Být ženskou novinářkou v Afghánistánu je proto nesmírně náročné. Jedna z našich kolegyň se pokusila zúčastnit tiskové konference Tálibánu, ale byla násilně odvedena.

V Afghánistánu existuje jedenáct pravidel, kterými se musí novináři a média řídit. O co přesně jde?
Mluvčí Tálibánu uvedl, že novináři by měli pracovat podle práva šaría a nesmí se stavět proti zemi a jejímu vedení.

„Být ženskou novinářkou v Afghánistánu je nesmírně náročné.“

Abbás Rezáí

To byly původní podmínky. Později přidali další pravidla a konkrétní pokyny. Nicméně neexistuje žádný právní systém a každý tálibánec může jednat jako soudce, právník a popravčí. V Afghánistánu skutečně chybí právní stát.

Jak se dostávají běžní Afghánci ke zpravodajství? Předpokládám, že sociální média hrají velkou roli?
Ano, jejich vliv je čím dál silnější. Původně jsme se v redakci báli, že Tálibán odpojí přístup k internetu, ale naštěstí jim chybí technologie a znalosti, aby to udělali. Internet tedy zůstal klíčovým nástrojem pro sdílení informací, hlasů, obav a problémů běžných Afghánců.

Tálibán zakázal ženám chodit do práce v nevládních organizacích. Tvrdí, že se tam dost nezakrývaly

Číst článek

Exilové noviny a mediální instituce zaměstnávají novináře pod skrytou identitou. Ti v Afghánistánu nadále tajně pracují. Když Tálibán zatkne novináře, zabaví jim telefon, vypátrá rodinu a přinutí příbuzné podepsat dokumenty, kterými zajistí, že nic nebude publikováno. Je to masivní utlačování občanů a Tálibán se tím snaží získat absolutní kontrolu nad informování o dění v Afghánistánu.

Existují nějaká opatření pro cenzuru telekomunikačních aplikací jako WhatsApp nebo Messenger?
Naštěstí ne.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme