Těžká technika, rakety Jars i prezident Si. ‚Návrat k velkým přehlídkám,‘ hodnotí oslavy v Moskvě Bříza
Moskva oslavila výročí konce války tradiční vojenskou přehlídkou, které se účastnil i čínský prezident. Mezitím se vyostřil konflikt mezi Indií a Pákistánem. A do toho všeho svět přivítal nového papeže, Lva XIV. „Lev XIV. by mohl být více činný v oblasti mezinárodních vztahů a snahy urovnat některé konflikty,“ říká v pořadu Co se děje se světem? Vlastislav Bříza, expert na mezinárodní vztahy a bezpečnostní otázky z Univerzity Karlovy v Praze.
Celé Rusko podle Vladimíra Putina podporuje ofenzívu na Ukrajině. Ruský prezident to v pátek řekl na vojenské přehlídce na Rudém náměstí v Moskvě. To nevypadá na příměří.
Určitě ne, ale nemohli jsme čekat, že dnes (v pátek), v tak památný den pro Rusko – osmdesáté, kulaté výročí konce války – by prezident Vladimir Putin hovořil jinak.
Jak vypadala vojenská přehlídka v Moskvě? Proč Indie a Pákistán bojují o kašmír? A co změní na mezinárodním poli nový papež Lev XIV.? Poslechněte si celý rozhovor s Vlastislavem Břízou, expertem na mezinárodní vztahy a bezpečnostní otázky
Rusko boje na evropském bojišti za druhé světové války označuje jako velkou vlasteneckou válku. O čem to vypovídá?
To je klíčové označení. Rusové nemluví o druhé světové válce, oni mluví opravdu o velké vlastenecké válce, ale v tom je obsaženo vše. Pro Rusko začala válka až 22. června 1941 ve 3.15.
A to jenom ještě pro nějaké Rusy, protože samotný Stalin se po celý první týden schovával a nevěřil, že jeho velký spojenec, velký vzor a idol Adolf Hitler by ho mohl napadnout.
Mimochodem, ještě právě snad hodinu předtím projelo několik vlaků naložených obilím do Německa ke svému spojenci a ve 3.15 Adolf Hitler napadl Sovětský svaz. To svědčí o tom, že Rusko nevnímá začátek druhé světové války 1. září 1939, ale prakticky až o dva roky později.
My nevíme úplně přesně, co se učí děti v ruských školách. Myslíte si, že vědí o tom, co předcházelo roku 1941? Tím myslím pakt Molotov Ribbentrop a ty dva až tři roky sovětsko-německé spolupráce.
Přesně to určitě nevíme, co se učí. Na druhou stranu si můžeme ze střípků složit mozaiku. Co dobře víme, ostatně i ruské televizní kanály to zmiňují, tak nově se učí, že bytostným nepřítelem Ruska je NATO.
To znamená, mladá nová generace dětí ve věku osmi, deseti až dvanácti let vyroste v tom, že velkým nepřítelem je Západ, my, NATO. My jsme na seznamu států, které jsou nejvýš z hlediska nepřátelství vůči Rusku. Takže to bychom měli vědět, ale vy se ptáte na tu historickou otázku. Tam ta odpověď ale opět je nasnadě.
OBRAZEM: Na Rudém náměstí se slavil Den vítězství. Si Ťin-pching sledoval přehlídku po boku Putina
Číst článek
Když si vzpomenete na rozhovor prezidenta Putina s (moderátorem Fox News Tuckerem) Carlsonem, tak v něm – a z toho mě úplně zamrazilo – konstatoval, že druhou světovou válku vyprovokovalo Polsko tím, že napadlo Německo.
Myslím, že v tom je obsaženo všechno. To je absurdita, je to nesmysl a je to samozřejmě lež, protože Německo 1. září v Glivicích zaútočilo na Polsko.
Vy už jste to potvrdil a podtrhl, že velká vlastenecká válka je velmi důležitá pro Rusy, pro Rusko, ale třeba i jako resentiment k Sovětskému svazu, protože je svého druhu momentem, kdy vzniklo něco jako sovětská identita.
Máte pravdu. Řekl bych, že se dotvořila. Sovětský svaz vznikl, tuším, roku 1922 tím, že to uskupení bylo sestaveno z Ruska, z Běloruska, z Ukrajiny a zakavkazských republik.
To hlavní dotvoření bylo mezi lety 1939 a 1940, kdy se do svazu připojily Kazachstán, Turkmenistán, Tádžikistán, ale zároveň Pobaltí – víme dobře, že to bylo silou – plus Moldavsko.
Ano, máte pravdu, že v předvečer velké vlastenecké války se dotvořil Sovětský svaz, tím získal svoji vlastní identitu. Vidím v tuto chvíli paralelu na dnešní Ukrajinu. Ukrajina bojuje svoji velkou vlasteneckou válku a i ona si dotváří svoji vlastní identitu.
Předtím ukrajinský národ nebyl jednoznačné téma. Byl rozpolcen, rozdělen, neměli stejné cíle, východ byl jiný než západ. V tuto chvíli se ukazuje, že dokážou v zásadní okamžik táhnout za stejný provaz.
Co znamená přítomnost prezidenta Čínské lidové republiky Si Ťin-pchinga na Rudém náměstí v Moskvě?
Je to důležitý akt. Díky tomu, že čínský prezident Si měl dorazit a dorazil, tak jsme věděli na 100 procent, že se přehlídky zúčastní i Vladimir Putin. V minulých letech jsme netušili, zdali kvůli válce – respektive speciální vojenské operaci.
Pojďme to znovu zdůraznit, protože jsem se dnes (v pátek) koukal na celou přehlídku těsně před tím, než jsem šel k vám. Vedle toho, že tam defilovali (pochodovali) hrdinové „speciální vojenské operace“, tak prezident Putin této válce neřekl jinak.
Pořád to žije, pořád je to terminus technicus, pořád to je oficiální stanovisko Kremlu, že se nejedná o válku, ale o speciální vojenskou operaci. Bezesporu prezident Si byl největším spojencem, který na tribuně seděl.
‚V plné parádě‘
Jak ta přehlídka vypadala? Byla v takovém tom aranžmá, které známe, že tam jezdila vojenská technika, nejmodernější zbraně, pochodovali vojáci?
Ano, byl to návrat k velkolepým přehlídkám, které byly před začátkem války na Ukrajinu, protože poslední roky byly spíš skromnější. Ale tentokrát to bylo opravdu v plné parádě. Začalo to defilováním všech možných učilišť, vojenských škol, kadetních škol, speciálních jednotek Ruské federace.
Vždy si vzpomenu, že často tam před válkou defiloval i 331. výsadkový gardový pluk, což jsou špičkové speciální síly Ruské federace. Jenom pro ilustraci, více než 50 procent bylo zničeno válkou na Ukrajině. To je katastrofické číslo, to je prakticky likvidace tohoto gardového výsadkového pluku.
Rusko ve střední Asii dávno není jediným hráčem. Čína ho může převálcovat i v politice, míní experti
Číst článek
Takže ano, byla klasika. Následovala defilé spojenců, to znamená, viděli jsme tam i vyslané jednotky čínské armády, jednotky běloruské armády, byly tam Kazachstán, Uzbekistán a tak dále. Byl tam dokonce Vietnam i Laos. Takže i spojenecké jednotky z tohoto úhlu pohledu tvořily další část přehlídky.
Nakonec přijela těžká technika, která v minulých letech chyběla. Samozřejmě zahájené to bylo slavným tankem T-34, nejslavnějším tankem východní fronty druhé světové války. Následně se dostávali k moderní technice a tam je zajímavá věc.
V minulých letech často Rusové vedle své klasické tankové školy, těch T-72, T-80, T-90, které znají i naši posluchači, kteří byli na vojně, tam představovali i supermoderní nový ruský tank T-14 Armata. Ten letos úplně chyběl.
Tady vidíte, že vývoj, který trvá více než deset, patnáct let, nedospěl ke zdárnému konci, takže problém vojensko-průmyslového komplexu v konvenční technice v Rusku trvá.
A v neposlední řadě nakonec přijely síly strategického určení, to znamená, viděli jsme i několik kusů mezikontinentálních mobilních balistických raket Jars, která každá nese tři hlavice a je schopna zlikvidovat velké město. Takže jsme přehlídku viděli v plné parádě.
Vojenská přehlídka je zejména v Rusku demonstrací síly. Jaká je momentálně vojenská síla Ruska?
Musíme to rozdělit na dvě části – na konvenční a jadernou. Co se týče jaderné, tam nelze zpochybňovat schopnosti Ruské federace. Síly strategického určení, ruské strategické jaderné zbraně jsou připraveny opravdu během několika málo desítek minut udeřit kdekoliv na světě. Kapacita a dosah jaderné triády Ruské federace jsou prakticky neomezené.
Co se týče kvality, ale i kvantity, tak je nadřazen všem ostatním, vyjma Spojených států. Tyto dvě supervelmoci drží 90 procent jaderných zbraní světa. Je to potřeba opravdu oddělit. U těchto jednotek slouží i elita ruského národa, takže nelze zpochybnit ani kvalitu výcviku, kvalitu personálu.
Kdyby hypoteticky Rusko nemělo jaderné zbraně, tak by Ukrajinu nenapadlo?
To si nemyslím, protože kdyby Rusko nemělo jaderné zbraně, tak je nemá prakticky ani nikdo jiný, protože to se nedá oddělit. Nedovedu si představit situaci, že by se Rusko samo o sobě vzdalo jaderných zbraní, kdyby si je zachovaly například Spojené státy, Británie nebo Francie.
Kdyby je pak neměl nikdo, tak by stejně ke konfliktu došlo. Několikrát jsme to zmiňovali, úhel pohledu Rusů na Ukrajinu je jiný než na jakýkoliv cizí stát. Oni ho berou jako vlastní léno, jako zemi, která patří a je nedílnou součástí ruského impéria.
A když se vrátíme ke konvenčním zbraním Ruska.
Co se konvenčních zbraní týče, tam je to podstatně složitější. Schválně jsem to už zmínil z hlediska moderních zbraňových systémů na tanku T-14, který nebyl vyvinut. Na frontě, jsme ho neviděli. Deset let u něj probíhají vojskové zkoušky, ale výsledek prakticky neznáme.
Porušení vlastního příměří? Ruské letadlo vypustilo bomby na Sumy, tvrdí ukrajinské letectvo
Číst článek
Nicméně když se někdo obával, že Ruská federace na ukrajinském bojišti vykrvácí, to se konvenčně nenaplnilo hlavně z jednoho důvodu – vstup Severní Koreje do války. A teď nemyslím personálu. Těch deset až dvanáct tisíc severokorejských vojáků je určitě důležitým aspektem války, nicméně není klíčovým a není zlomovým.
Co je ale zásadní, jsou zbraně a munice, kterou KLDR Rusku dodává. Ona dodává miliony kusů velkorážové munice, dodává i těžkou vojenskou techniku, samohybná děla, houfnice, dokonce balistické rakety.
KLDR Rusku pomohlo a pomáhá překlenout situaci, kdy opravdu Rusku docházejí zbraně, čerpají již staré skladové zásoby, které jsou někdy i v tristním stavu. To překlenutí pomáhá nastartovat ruský vojensko-průmyslový komplex.
Kyjev je připraven na jednání s Ruskem v jakémkoliv formátu, pokud Moskva ukáže ochotu k bezpodmínečnému příměří, řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po čtvrtečním telefonátu s jeho americkým protějškem Donaldem Trumpem. Stále ale nevznikla žádná dohoda o příměří. Myslíte, že je to tedy tak, že musí jeden vyhrát a druhý kapitulovat?
Pořád nic. Ale svědčí to o tom, že prezident Zelenskyj našel určitou formu a cestu k Donaldu Trumpovi, naučil se s ním jednat a zacházet po tom fiasku z února letošního roku, po té nešťastné schůzce.
USA vyzývají k 30dennímu příměří. ‚Ukrajina je připravena k jednání s Ruskem,‘ řekl Zelenskyj
Číst článek
Je vidět, že vyšel vstříc prezidentu Trumpovi, že je ochoten bezpodmínečně jednat o míru, o třicetidenním příměří. To znamená, Zelenskyj mistrně nechává míč na straně Ruska. To je přesně to, co potřebuje, aby se Donald Trump pokud možno naštval.
A když jste slyšeli ty detaily od Donalda Trumpa, to kyvadlo se postupně vychyluje od té pouze a jenom pobídkové diplomacie vůči Rusku, jak jsem ji sám nazval, a postupně je již hrozeno i nějakými sankcemi, v tuto chvíli jenom ekonomickými.
Ale pozor, prezident Trump má v torně i vojenské možnosti – ve vazbě na podporu Ukrajiny, nikoliv na přímou konfrontaci s Ruskem. Takže se domnívám, že ten telefonát je pro Ukrajinu pozitivní.
Konflikt o Kašmír
Rusko a Spojené státy nejsou jediné země s jaderným arsenálem. Momentálně nejvíc nasvícené jsou dva sousední státy, Indie a Pákistán. Co se to tam děje?
Bavíme se o oblasti, která se nazývá Kašmír. To je sporná oblast, která se nachází především mezi Indií Pákistánem, ale severní část ještě hraničí s Čínou.
Je to geopolitický trojúhelník, který ale je zásadní, protože když slyšíte ty aktéry – Indie, 1,4 miliardy obyvatel, Čína, podobně velká země, velmoc, a Pákistán. Ač to vypadá, že je nejmenší hráč, ale i on má čtvrt miliardy obyvatel, takže to jsou opravdu velké státy.
A proč je to důležité z hlediska současnosti? Oba tyto státy, aktéři, jsou jaderné velmoci. Nicméně ten konflikt není nový. Začal již roku 1947, kdy Britové odcházejí z Indie a dávají volnost tamním vládcům rozhodnout se, zdali se připojí k nově vzniklému Pákistánu nebo nově vzniklé Indii.
Právě onen Kašmír byl předmětem sporu, protože v Kašmíru jsou většinově muslimové, nicméně tamní Mahárádža byl Ind, který vyznával hinduismus a rozhodl se připojit k Indii. Následně po vyhlášení nezávislosti obou států okamžitě začala válka, první válka o Kašmír, která vedla a vyústila v rozdělení Kašmíru mezi Indii a Pákistán.
Pákistán se uchýlil k ‚četným porušením příměří‘. Podle indické armády několikrát útočil drony
Číst článek
Následně se v šedesátých letech do této války zapojila i Čína – čínsko-indická válka – která si uzmula část Kašmíru na severu. Mezi těmito jadernými velmocemi proběhly čtyři války, z toho tři se týkaly Kašmíru. Pro zajímavost, existoval takzvaný Východní Pákistán, který je dnes Bangladéš, tam se odehrála ta čtvrtá válka.
O tom, že ty války vůbec nejsou jednoduché, svědčí, že během jedné z válek došlo k několika největším tankovým bitvám v jihovýchodní Asii. Například v roce 1999 se bitvy odehrávaly ve vysokohorském terénu mezi 3000 až 5000 metrů nad mořem, kde proti sobě bojovaly obě armády.
Vidíte, že ta zarputilost obou stran je obrovská. Nicméně na závěr této mé odpovědi bych chtěl uklidnit čtenáře v tom smyslu, že podle mého názoru v žádném případě nehrozí jaderný konflikt.
O co tam jde Číně?
Čína má supervelmocenské ambice. Samozřejmě chce kontrolovat i část této oblasti. Indie, ač se to samozřejmě jeví jako prakticky jasné z hlediska velikosti armády i státu vůči Pákistánu – když řekneme konkrétní čísla, Indie má kolem 1,5 milionu vojáků, Pákistán 650 000 bez mobilizací, což je zhruba krát deset na obou stranách.
4:34
Někteří Kašmířané mají pocit, že žijí v indickém protektorátu. Pro ně je to legitimní boj, říká indolog
Číst článek
Vidíte ten nepoměr, je 2:1. Podobné je to ve většině zbraňových systémů 2:1, někdy i 3:1 ve prospěch Indie. Co se týče námořnictva, tam je to ještě podstatně lepší pro Indii, protože Pákistán má proti Indii malé námořnictvo.
Nicméně Pákistán má proti sobě jediného soupeře, a to je Indie. Indie ale musí čelit dvěma „protivníkům“ Pákistánu, ale i Číně. Proto ta velikost, Indie je vlastně rozdvojená. Jádrem sváru je onen Kašmír, nicméně není to poprvé, co se to děje.
„Záminkou“ současného konfliktu je útok na skupinu, kde zemřelo přes dvacet lidí.
Je to tak, přesněji kolem 25. Indie na to reagovala vojenským útokem, to znamená, provedla odvetné opatření. U toho by to mohlo skončit, kdyby Pákistán nezvažoval protireakci, abychom se nedostali potom do té spirály, do té šroubovice.
2:52
Velvyslankyně: Po útoku jsou ve vnitrozemí Indie výpadky internetu, lidé se bojí ozbrojeného konfliktu
Číst článek
Trochu mě uklidnil fakt, že Pákistán oznámil, že sestřelil několik letadel. On konstatoval pět, to si myslím, že je nadsázka, určitě víme o jednom potvrzeném sestřelu, ale nemyslím si, že jich bylo pět.
Zároveň mezi řádky konstatoval, že to už je součástí reakce. Bylo by dobře, kdyby to u tohoto skončilo, nicméně samozřejmě jistotu mít nemůžeme, protože napětí v oblasti je opravdu velké.
Tedy že by jeden i druhý stát lidem interpretovali tu událost z jejich úhlu pohledu pozitivně, ale nic výrazného by se nestalo.
Přesně tak to je.
Nový papež
Otázku „Co se děje se světem“ si určitě klade i ve čtvrtek zvolený papež Lev XIV., když nejčastějším slovem v jeho prvním projevu bylo slovo mír. Jakou roli může mít hlava katolické církve v mírových procesech?
Nedělal bych závěry z jeho včerejšího (čtvrtečního), v uvozovkách „inauguračního“ projevu. On sice mluvil o míru, nicméně o míru mluví každý papež vždy, když je inaugurován. Tam bych nenadhodnocoval ten termín, ten mír, který on opakoval.
Nicméně co může být zajímavé a symptomatické, on si vybral jméno Lev. To svědčí o tom, že chce navázat na nějakého svého předchůdce, tak to vždy bývá. Otázka je na kterého. Lev XIII., který byl papežem na přelomu 19. a 20. století, se o mezinárodní vztahy zajímal a často se účastnil i jednání, které posílily vztahy v tenkrát velice rozpolcené Evropě.
Co se týče Lva I., na kterého by mohl rovněž navazovat. Ten byl papežem někdy v 5. století. To si pamatuji ještě z dějepisu, že jeho největším počinem bylo, že on s hunským králem Attilou vyjednal příměří ve smyslu, že Hunové netáhli na Řím. Takže i on byl vlastně mírotvůrcem, respektive se snažil být aktivnější v mezinárodních vztazích.
To si myslím, že by mohl tento pontifikát odlišovat od svého předchůdce. Že by opravdu Lev XIV. mohl být více činný v oblasti mezinárodních vztahů a snahy urovnat některé konflikty, jako například Jan Pavel II.
‚Globalista otevřených hranic.‘ Hnutí MAGA vadí nový papež Lev XIV., v minulosti kritizoval Trumpa i Vance
Číst článek
Ostatně, je to člověk ze Spojených států amerických, který působil v Peru, má evropské kořeny. Takže možná by mu osud světa jako takový mohl ležet na srdci.
Má skvělý životopis. Narodil se ve Spojených státech, misionář v Jižní Americe, dále studoval v Římě, takže i sečtělý. Působil „v poli“, to znamená mezi věřícími. Má opravdu všechno, co by měl mít.
Jestli bychom chtěli nadsázku, tak bychom mohli říct, že kardinálové byli geopoliticky uvědomělí, když zvolili amerického kardinála. Ale to byla opravdu nadsázka.
Nehledejme zatím něco, že by v tom hráli dlouhé prsty prezidenta Trumpa nebo viceprezidenta Vance, to ne. Ale určitě i z tohoto úhlu pohledu to nějaký efekt mít mohlo, protože ten životopis již současného papeže je opravdu skvělý.
Poslechněte si celý díl pořadu Co se děje se světem ze záznamu v úvodu článku.
