Jakou jste zaznamenal u Američanů reakci na hrozbu cel?
Z vyjednávání s Mikem Pompeem jsem vycítil, že se o tu naši situaci zajímá. Zajímalo ho, které produkty automobilového průmyslu dodáváme do Spojených států a jaký to na nás může mít dopad.

Věřím, že i americká strana vnímá, že pro českou ekonomiku je právě automobilový průmysl důležitý a že v zájmu obou stran je najít řešení těch obchodních tenzí, které se v několika posledních měsících objevují.

Obchod mezi Evropou a Amerikou je jedním z motorů ekonomické prosperity na obou stranách Atlantiku. Věřím, že Evropská komise v jednání s USA uspěje, že najdeme cestu, jak nastavit budoucí obchodní vztahy a ekonomickou spolupráci, tak aby byla prospěšná pro obě strany.

Takže máte dojem, že tarify budou, nebo nebudou?
Nemám dojem, že je to něco, co by mohl řešit pan Pompeo, ale myslím si, že i americká strana má snahu najít cestu, jak z těchto - pro obě dvě strany nepříjemných - jednání ven, tak abychom se spíš orientovali na ta témata, která nás spojují. Především jsem zdůrazňoval, že důležitost transatlantických vztahů je větší, než nějaké dílčí spory o ekonomické otázky.

Spojuje nás bezpečnostní spolupráce, spojují nás sdílené hodnoty i to, že máme zájem řešit krizové situace ve světě, ať už se to týká Venezuely nebo Sýrie, spolupracujeme v Afghánistánu, takže si myslím, že v těch transatlantických vztazích je mnohem víc než jenom otázka aut.

Pokud jde tedy o Sýrii a Afghánistán, dozvěděl jste se něco více oproti jednání s prezidentovým poradcem Johnem Boltonem poté, co uplynul nějaký čas od oznámení Američanů, že tam ještě nechají nějaké jednotky?
Ministr Pompeo potvrdil, že stahování vojáků neproběhne ze dne na den, že mají zájem na tom, aby spojenci byli informování o dalším postupu. Situace v obou zemích se bude vyvíjet asi odlišně. V Sýrii se chceme bavit především o tom, jak zajistit stabilitu a předejít nějakému novému konfliktu na severovýchodě v oblastech obývaných Kurdy.

Pro Českou republiku se nabízí možnost spolupracovat se Spojenými státy například v poskytování humanitární pomoci, což jsem řešil i s Markem Greenem, ředitelem agentury USAID (Agentura Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj, pozn. red.), takže podle mě tam máme celou řadu otázek, kde můžou Česká republika a Spojené státy spolupracovat na stabilizaci Sýrie, na hledání politického řešení konfliktu.

Nabízeli jsme i možnost, aby v Praze probíhaly nějaké diskuze, takže věřím, že můžeme aktivně pomoci hledat řešení tohoto dlouhodobého konfliktu, který již osm let zatěžuje mezinárodní společenství.

V případě Afghánistánu Spojené státy v tuto chvíli samy řeší, jak chtějí dále postupovat. Na obou stranách je potřeba si po 17 letech říct, co nás čeká, kam naše přítomnost směřuje.

Tím klíčem je snaha nalezení politického řešení, zaangažování Tálibánu do jednání s afghánskou vládou, zajištění garancí, že se Afghánistán nestane znovu územím, odkud budou operovat mezinárodní teroristické skupiny, že budeme hledat cestu, jak zabránit šíření obchodu s drogami, který ze země směřuje především do Evropy.

Americkou stranu jsem upozornil i na to, že nám bude končit mandát pro naše vojáky koncem letošního roku a potřebujeme dopředu vědět, jaký by měl být mandát případné mezinárodní mise, která bude v Afghánistánu působit, abychom se mohli do té případné debaty v parlamentu zapojit s relevantními informacemi.

Co se týče té společné humanitární pomoci, kterou jste řešil s panem Greenem, tak tam tuším byla zmíněná i Venezuela. Má to už nějaké konkrétní výstupy nebo plány?
Hovořili jsme především o potřebě dostat humanitární pomoc do země. Zítra (v sobotu 23. února, pozn. red.) bude klíčový den pro to, jestli se první část humanitární pomoci dostane přes hranice. S Mikem Greenem jsme řešili také to, že já budu v blízko době jednat s ministrem zahraničních věcí Nizozemska.

Nizozemsko by prostřednictvím svého území v Curaçau mohlo být místem, odkud bude proudit humanitární pomoc do Venezuely a i Spojené státy vnímají, že by tato cesta mohla být do budoucna ta nejlepší, takže jsme se shodli, že spolupráce České republiky s USA a Nizozemím by mohla být tou cestou, jak pomoci lidem ve Venezuele, kteří trpí nedostatkem základních potřeb, ať už potravin, nebo léků.

Bavili jste se i o Íránu, což je jedno z témat, na kterých se Evropská unie neshodne se Spojenými státy, nebo je to tak velké téma, že nebylo na stole?
O Íránu jsme s ministrem Pompeem nehovořili, nicméně ty pozice jsou na obou stranách jasné. Česká republika podporuje společný postup v rámci Evropské unie. Chceme nadále pokračovat v dodržování jaderné dohody, která podle všech informací a podle všech zdrojů je ze strany Íránu respektována a skutečně přispěla k tomu, že Írán nevyvíjí jaderné zbraně, což byl myslím ten hlavní důvod, proč byla před třemi lety uzavřena (smlouva byla uzavřena v roce 2015, pozn. red.). Toto téma se každopádně bude nadále i v bilaterálních vztazích objevovat.

Co se týče kyberbezpečnosti, kterou jste s ministrem také řešili, Američané jsou světovým lídrem v tažení proti čínskému zapojování do sítí 5G a technologií. Česká vláda zaujala podobné stanovisko, ale i odsud vnímají, že v České republice byly i jiné proudy. Dali jste nějaké závazky, že budeme držet tu partnerskou linii? Bylo to jednání vůbec takto konkrétní?
Hovořili jsme především o tom, že pro obě strany je důležité hledat mezinárodní řešení, například na půdě NATO, kde již první iniciativy jsou a na nich se dá stavět. Zároveň se v tuto chvíli připravuje vznik skupiny vládních expertů v OSN a Česká republika by chtěla mít v této skupině svého zástupce. Požádal jsem Mika Pompea o podporu i s ohledem na to, že jsme země, která kybernetickou bezpečnost bere velmi vážně.

Nejenom tím, že náš NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost) přijal to varování, ale tím, že správci komunikačních sítí kritické infrastruktury mají provést analýzu rizik, která s některými technologiemi souvisí. Pro nás je nyní cílem především posunout tu debatu v rámci Evropské unie, směřovat ke společné evropské strategii pro posilování kybernetické bezpečnosti a i to americká strana vítá.

Bavili jste se i o jádru? Hodně lidí si myslí, že to byla jedna ze záminek tohoto jednání. Co můžete říct?
To téma bylo avizováno, že může být jedno z těch, které by americká strana mohla otevřít, nicméně ministr Pompeo ho nakonec neotevřel. My sdílíme informace o tom, jak česká vláda bude postupovat, jsou známy i našim partnerům, takže myslím, že americká strana je dobře informovaná.

V jakém stavu jste našel česko-americké vztahy po více než šesti letech, během nichž tady nikdo na této úrovni nebyl, v té nové realitě, kdy se o ten náš region zajímájí Čína nebo Rusko?
Především je potřeba zdůraznit, že americká strana vždy měla zájem o náš region. Neobjevila znovu střední Evropu. Pozitivní je, že máme více témat, která se Spojenými státy řešíme. Česká republika je velmi důvěryhodný partner, když přijde na plnění svých závazků v NATO.

Máme i důvěryhodný plán, jak zvyšovat naše výdaje na obranu, což i americká strana ocenila, máme zde témata například v mezinárodním rozvoji, v obchodní spolupráci. Měl jsem možnost hovořit i s americkými partnery, kteří vnímají Českou republiku jako zemi, kde probíhá poměrně dost procesů, jak zajistit inovativní ekonomiku, jak posilovat vědu a výzkum a že jsme pro naše partnery zajímaví i jako země, která má přidanou hodnotu.

Jan Kaliba, lac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít