Tragický útok na dětskou nemocnici v Kyjevě. ‚Ruský zločin je dobře zmapován,‘ popisuje kriminolog
Boje na Ukrajině neutichají. Vyhrocenost situace připomněly rakety, které v pondělí dopadly přímo na dětskou nemocnici v Kyjevě. „Lze stoprocentně vyloučit, že šlo o raketu ukrajinské protivzdušné obrany a podle všech doložených důkazů je možné potvrdit, že jde o ruskou raketu Ch-101,“ zdůrazňuje pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál kriminolog Petr Pojman. Přesvědčil se o tom na vlastní oči.
Aktuálně jste na Ukrajině. Když Kyjevem otřásl útok na dětskou nemocnici, přijel jste na místo. Jak to tam vypadalo?
O útoku jsme se dozvěděli na cestě. Byl to tragický útok, svým způsobem výjimečný, a to především způsobem použití rakety Ch-101, která se příliš často nepoužívá. Útok se týkal celé Ukrajiny, bylo vystřeleno několik desítek raket – nejenom na Kyjev, ale i na Kramatorsk, Slavjansk, město Dněpro.
Svědectví zdravotníků po výbuchu v Kyjevě: raketa přerušila operaci srdce, děti museli odpojit z dialýzy
Číst článek
My jsme dorazili do Kyjeva několik hodin poté, co dopadla raketa, vyjížděli jsme totiž ze západní Ukrajiny. Místo úderu bylo ohledáváno policií, protože tam bylo potřeba najít důkazy o tom, jaká raketa to přesně byla, a zkrátka zmapovat forenzní stránku věci.
Zároveň už probíhaly záchranné práce. Nemocnice potřebovala vodu, protože dodávky vody byly přerušeny. Lidé tam proto dovezli tolik vody, že celé okolí nemocnice bylo zaplavenou balenou vodou, protože kdokoliv mohl, chtěl pomoct.
Lidé se též podíleli na vykopávání. Začaly se potom velmi zvyšovat počty potvrzených obětí, protože pod těmi ruinami byla spousta osob, některé se postupně podařilo samozřejmě živé dostat ven, ale potvrdily se i smrti.
Když jsem se dívala na fotografie a videa po útoku, bylo z toho patrné, že solidarita tam byla skutečně všudypřítomná. Ze zasažené nemocnice se evakuovali pacienti, kteří pak dokonce sami pomáhali. Všichni se snažili nějak pomoct.
Ano, ale nebyli to jen lidé z nemocnice. Přišla celá řada dobrovolníků z okolí. Sice v Kyjevě o pár ulic dál probíhal normální provoz a do určité míry normální život, ale přímo u té nemocnice byla spousta lidí, kteří prostě přišli a pomáhali, s čímkoliv bylo třeba. Pomáhali s odklízením sutin, s vykopáváním a ještě s hledáním těl, která by mohla být nalezena.
Mluvil jsem s maminkou, která tam měla na léčení syna. Nemocnice je poměrně velká, ale jsou tam většinou matky s dětmi. Svědci popisují, že byly dva údery a ten druhý letěl přímo na tuto nemocnici. Ta maminka měla naštěstí dítě ve druhé části nemocnice, takže jim se nic nestalo. Ona se tam teď zapojila do organizace pomoci.
Ale obecně to tam bylo velmi dobře zorganizováno. Byly tam policejní kordony, aby lidé nepošlapali místo činu. Tohle se na Ukrajině už velmi vylepšilo, když to porovnám s těmi prvními dny války, kdy na tohle prostor prakticky nebyl a řada důkazů se ztratila a Rusové potom měli možnost zpochybňovat některé věci, tak tohle se dneska vylučuje, protože ten zločin je dobře zmapován.
Rusko se ten útok snaží bagatelizovat a mluví o tom, že nebyl vedený ruskou, ale ukrajinskou raketou…
Ne, ne. To je mimo jakoukoliv pochybnost. V tomhle máme jasno a byl to mimochodem důvod, proč jsem tam jel, abychom měli člověka přímo na místě, i když nejsem přímo odborník na porovnávání raket. Byl jsem tam, udělal jsem fotky, aby to bylo možné jednoduše porovnat.
Dokonce i minimálně jedna kamera zachytila přímo tu raketu a naše skupina Team for Ukraine k tomu udělala poměrně dost detailní analýzu. Ta raketa je jednoznačně lokalizovaná podle okolních budov, podle tvaru rakety, dokonce se dá říct i podle zvuku, který je tam slyšený. Lze stoprocentně vyloučit, že šlo o raketu ukrajinské protivzdušné obrany a podle všech doložených důkazů je možné potvrdit, že jde o ruskou raketu Ch-101.
‚Deviantní chování ruské armády‘
Na Ukrajinu se vracíte opakovaně. Náplní vaší práce je sběr důkazů o ruských válečných zločinech. Můžete přiblížit, o co se snažíte aktuálně?
Teď se budeme blíže seznamovat s případy v Charkovské oblasti.
‚Neměli tváře. Někdy se povedlo najít jenom kusy těla.‘ Svědectví obyvatelky Izjumu o ruském útoku
Číst článek
Plánujeme se soustředit na město Izjum, kde došlo k bombardování civilních objektů. Máme několik svědků, kteří bydleli v domech, které byly bombardováním zničeny a ten příběh je poměrně složitý k pochopení. Je zde velké množství obětí, je tady dům na ulici Paměti, kde zahynulo přes 50 lidí, některá těla zmizela, jiná měla být pohřbena a později se nenašla.
Hovoříme se svědky, kteří byli v tom domě a během bombardování přežili. Hovořili jsme s mužem, který tam přišel o sedm příbuzných, včetně vnuků tři až sedm let a o manželku.
Ti lidé jsou dost silní na to, aby o tom mohli mluvit a svoji zkušenost sdílet. Což není důležité jenom pro mapování válečných zločinů jako takových, ale vůbec pro pochopení toho celkového kontextu – výzkum deviantního chování ruské armády. Očividně šlo o útok na čistě civilní objekt, kde už máme celou řadu svědků, kteří potvrdili, že v Izjumu, když byl na začátku března bombardovaný, nebyly prakticky žádné vojenské cíle, ukrajinská vojenská přítomnost zde byla minimální.
Ruská agrese trvá už dva roky, což ostatně razantně připomněla raketa vypálená na nemocnici v Kyjevě. Útoky jsou časté na východě, nyní se tedy připomněly i v ukrajinském hlavním městě. Co se místním honí hlavou? Někteří stále neopustili zemi, jiní se do ní po nějaké době vrátili, se stupňujícími se a neutichajícími boji nemají tendenci přesunout se do bezpečí na Západ?
Ne. Tyto masové útoky se vrátily v podstatě během zimy. Velké množství raket vylétá v jeden den, teď si vybrali i čas mezi desátou a jedenáctou hodinou, kdy je na ulicích i v nemocnicích velký počet osob. Rozhodně ale nenastala žádná změna ve vnímání protivníka. Rusko už může jen těžko něčím překvapit.
V Evropě jsou sice stále lidé, kteří si myslí, že je možné se nějak dohodnout, bohužel to skutečně nejde. Tato válka má jenom vojenské řešení. Dokud nebude Rusko poraženo, nebo minimálně Putin nebude vyřazen z politického boje, ale spíše zlikvidován jako člověk, tak ta válka s velkou pravděpodobností bude pokračovat. Rusko musí být zbaveno prostředků, kterými útočí. To potom dává určitou naději, že by se něco mohlo zlepšit.
V tomto režimu válka může trvat ještě roky, protože Rusko má zdrojů stále dost. Nemůže Ukrajinu obsadit, pokořit, ale tímto způsobem ji může ostřelovat několik dalších let. Ukrajina má přeci jenom zdroje menší, ale určitě se tady nikdo neplánuje vzdávat, protože Ukrajinci chápou, že to je boj o přežití národa. A zároveň Putin chápe, že to je boj o přežití jeho samotného.
Na žádné straně není moc prostor pro kompromis. Snad pouze pokud by Rusové pochopili, že porážka Ruska ve válce je vlastně osvobozením Rusů a vůbec národů, které dnes žijí v rámci Ruské federace, ruského impéria.
