Trumpův plán pro Gazu je nejvíc realistický. Souhlasili s ním ti největší hráči, říká Bříza
Americký prezident Donald Trump společně s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem v pondělí vyjednal mírový plán pro Pásmo Gazy. Jde o zásadní proměnu Pásma Gazy, kterou Američané představili ve 20 bodech. Nyní bude záležet na hnutí Hamás, jestli na plán přistoupí. „Pokud na to Hamás nepřistoupí, tak bude pokračovat izraelský tlak,“ říká pro Radiožurnál Vlastislav Bříza, expert na bezpečnost a mezinárodní vztahy z Univerzity Karlovy.
V pondělí se sešel Donald Trump, americký prezident, s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Americký prezident potom představil dvacetibodový plán, který má vést k míru v Pásmu Gazy. Od té doby se čeká na reakci hnutí Hamás. Považujete ten dvacetibodový plán za realistický?
Považuji ho za nejvíc realistický, který byl na stole od začátku těch masakrů, které hnutí Hamás způsobilo v Izraeli.
Obranou evropských států se zabýval ve středu neformální summit lídrů států EU v Kodani. K čemu Evropská unie dospěla?
Proč se o něm bavíme? Protože tentokrát s ním souhlasily Egypt, Jordánsko, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Katar – to znamená ti největší hráči v regionu, což je podstatné, protože předtím tomu tak nebylo.
Navíc ten plán není z pera pouze Donalda Trumpa, ale pracoval na něm, pracoval na něm jeho zeť Jared Kushner spolu s bývalým britským premiérem Tony Blairem a experty pro danou oblast. Ten plán je podstatně méně radikální, než byl dříve. To znamená, a to ostatně vidíme i z toho, že ty arabské státy z větší části byly schopny akceptovat. Je schopen relativně vyváženě vyhodnotit situaci, která by měla vést k míru.
Dvacet bodů
A co stojí v tom plánu?
V těch dvaceti bodech, které jste zmínil, je nejpodstatnější, že dojde k okamžitému zastavení bojů, do 72 hodin budou vydáni všichni rukojmí – to je to nejcitlivější téma, které v Izraeli je.
Lipavský: Uznávání Palestiny spíše posiluje postavení Hamásu. Teroristé to prezentují jako svůj úspěch
Číst článek
Ostatně nedivme se, prakticky dva roky jsou ti rukojmí drženi v nelidských podmínkách v podzemí v trubkách. Je to opravdu zvěrstvo. Následně bude propuštěno dva tisíce Palestinců.
A když jsem slyšel komentář, že ten plán je hodně proizraelský, tak tady si troufám tvrdit, že chci akcentovat tu vyváženost, protože z těch dvou tisíc Palestinců by mělo být propuštěno 250 na doživotí odsouzených a zbytek by měli být Palestinci, kteří měli co do činění s masakrem před dvěma lety. Takže to je velmi citlivá otázka pro izraelskou společnost.
Hamás by měl složit zbraně. Následně dojde k amnestii pro členy hnutí Hamás, kteří složí zbraně, což také není jednoduché pro Izrael. Kontrola by měla být potom za pomoci, za pomoci OSN. Měla by být nastolena vláda technokratů, což je téma, které je složité, protože najít v palestinské společnosti někoho, kdo není tak radikálně protiizraelský, zřejmě bude oříšek.
Hizballáh je až neviditelný. Snahy o jeho odzbrojení by ale mohly rozpoutat občanskou válku, říká expert
Číst článek
Jak by měla vypadat vláda nad Pásmem Gazy podle amerického plánu?
Kontrolu by měla vykonávat jakási zmíněná „rada míru“, kde by měly být hlavy státu včetně prezidenta Trumpa a Tonyho Blaira. Ve finále by mělo dojít k postupnému stahování izraelské armády z Pásma Gazy a měly by být nahrazeny mezinárodními jednotkami včetně některých arabských států.
Takže ten plán já nehodnotím jako ideální, žádný plán nemůže být ideální, protože to je tragédie na obou stranách, jak na straně izraelské, tak na straně palestinské, protože situace humanitární v Pásmu Gazy je všechno jenom ne uspokojivá. Takže je dobře, že nějaký plán vzešel a je dobře, že s ním i arabské státy souhlasily. Teď je otázka, jak se k němu postaví Hamás.
Přijme ho Hamás?
Co když Hamás nebude souhlasit? Co bude následovat? Donald Trump mluvil o tom, že pokud na to Hamás nepřistoupí, bude to pro něj těžké...
Bude pokračovat izraelský tlak, a to nejenom v rétorické, ale i vojenské rovině. Izrael prostě bude pokračovat ve své vojenské operaci, která je mimořádně složitá pro obě strany, protože boj ve městě je to nejhorší, co si dovedete vůbec z vojenského hlediska představit. Já jsem to tuším minule přirovnával ke Stalingradu.
Katastrofa je to samozřejmě pro civilní obyvatelstvo, ale i pro vojáky na obou stranách a samozřejmě i pro rukojmí. Ale Izrael říká, že chce za každou cenu osvobodit rukojmí. Pravdou je, že kdyby Hamás rukojmí vydal, tak se domnívám, že tlak na Izrael by byl tak velký, nejenom vnější, ale i vnitřní, že by Izrael musel s tou ofenzivou skončit.
23:58
Plán pro Gazu se může zadrhnout na posloupnosti kroků, míní bývalý velvyslanec Schneider
Číst článek
Zůstaňme ještě u Donalda Trumpa. Ten se v tomto týdnu osobně setkal s několika stovkami nejvýše postavených generálů a admirálů americké armády. Jejich setkání svolal ministr obrany nebo tedy oficiálně ministr války Spojených států. Spekulovalo se o tom, co je cílem a jestli je to standardní. Když se ohlédneme za tím, co proběhlo, tak titulky v českých médiích se věnovaly kritice tlustých generálů, tomu, že v armádě nebudou vousáči, že budou přísnější fyzické tresty. Co nejvíc zaujalo vás?
Kdybych ho měl shrnout, tak řeknu to diplomaticky, že se jednalo o motivační projev. Když to řeknu lidově, nediplomaticky, tak se jednalo o srovnání vojáků do latě.
Sjelo se tam 800 generálů a admirálů, to je obrovské číslo. Je to skoro bezprecedentní, protože takto velké setkání jsem po několik desítek let prakticky neviděl. Někteří ho kritizovali, že mělo být online. Já jsem v tomto případě ale opatrný, protože se domnívám, že prostě existuje nějaká vojenská disciplína, vojenský řád, a když vrchní velitel nařídí setkání, tak by mělo být uposlechnuto.
‚Netanjahuovy případy zatěžují systém.‘ Izraelský prezident Herzog zvažuje milost pro premiéra
Číst článek
Akcentoval bych první tři věty prezidenta Trumpa na tom setkání: „Musíme být tak silní, aby se nás žádný národ neodvážil vyzvat. Musíme být tak mocní, aby nás nikdo neohrozil. Musíme být tak schopní, aby nikdo nepomyslel, porazit nás.“ V tom je obsaženo poselství vedle tohoto vojenského motivačního národního. Ale určitě je potřeba říct, že tam byl ten ideologický podtext.
Přiznám se, že nejsem úplně zastáncem plošných zákazů. Předtím se to kyvadlo vychýlilo na druhou stranu za vlády demokratického prezidenta Bidena. A teď to zase vypadá, že se vychyluje na ten extrém druhé strany. Něco uprostřed by byl ideál. Takže to nehodnotím nijak dramaticky a kategoricky negativně. Na druhou stranu si nemyslím, že by to měl být nějaký zásadní zvrat.
