Jedním z velitelů domobrany města Dnipro je Ašer Josif Čerskasskij. Jeho motivace je jasná už od roku 2014, kdy vypukla válka v Donbasu a Rusko anektovalo Krym:

„Celých těch osm let máme co do činění s velmi agresivním státem, který kvůli nepochopitelným myšlenkovým pochodům a názorům svého vedení zabíjí lidi po celém světě. Vzpomeňte si na Sýrii, na Gruzii, na Abcházii, na vaše Československo. Prakticky kdekoli, kde se objevuje terorismus, jeho kořeny vycházejí z Ruska. Rusko živí teroristy po celém světě a snaží se všem vnutit názor, že jen ono má právo rozhodovat o osudech lidstva.“ 

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou reportáž Martina Dorazína o židovských vojácích v řadách ukrajinské armády

Přesně o totéž se teď Rusko snaží na Ukrajině a konkrétně i tady, v Dnipru, říká pan Ašer.

„Pořád tu máme hrozbu leteckých nebo raketových úderů. Rusko tím chce vyvolat paniku, ale náš národ se mu zastrašit nepodaří. Myslím tím ukrajinský národ, který je složený z mnoha národností. Jen se podívejte, kolik lidí se hlásí do domobrany. Jsou to lidé, kteří mají bojovou zkušenost z roku 2014, veteráni, kteří byli zranění – jako já u Doněcku. Do domobrany chtějí patnáctiletí kluci i muži, kterým je přes šedesát. Všichni chtějí bránit Ukrajinu, takže Rusko nás porazit nemůže.“

Ukrajina podle Ašera Čerkasského hraje v podstatě historickou roli:

„Teď jsme zemí, která se postavila tak obrovskému zlu, jakým kdysi bylo hitlerovské Německo. To se opakuje a zlo na sebe vzalo fyzickou podobu Vladimira Putina, jeho okolí a vlastně celého ruského národa. Kdyby Rusové měli s námi opravdový soucit a zájem o normální vývoj lidstva, dávno už by vyšli do ulic a svrhli svoji vládu.“

Evropa by se měla vůči ruské hrozbě mnohem víc semknout, doporučuje Ašer Čerkasskij:

„Rusko není jen hrozbou pro země bývalého Sovětského svazu, ale i pro Evropu jako celek. Ukrajina je takovou předsunutou pevností. My teď očekáváme jenom jedno: kapitulaci ruského impéria, stažení vojsk z celé Ukrajiny a válečné reparace. Jenom o tom a o ničem jiném je s Ruskem možné vést rozhovory. A je dobře, že se lidstvo proti tomuto satanskému státu spojuje.“

Společný nepřítel Rusko

Ukrajinské armádě přijeli pomoci příslušníci zvláštních izraelských jednotek s krycími jmény Jezevec a Lišák. Jejich názor není tak filozofický jako v případě Ašera Čerskasského, ale i oni mají v zásadních věcech jasno:

„Jsme velmi solidární s Ukrajinou a ukrajinským národem. To, co se tady děje, je počátkem fašismu. A kdo jiný než my, Židi, bychom měli povstat a říci: stop. Proto jsme tady. Máme určitou vojenskou přípravu – asi jako v seriálu Fauda. Naším úkolem je výcvik ukrajinských vojáků, aby se navzájem náhodou nepozabíjeli, aby si nestříleli do zad,“ vysvětluje své povinnosti izraelský voják.

„Chceme je co nejlépe připravit na to, aby chápali, proč žijí, aby se nevzdávali. Aby mysleli na to, že mají svoji rodinu a svou zemi, kterou je třeba bránit. Mnozí si myslí, že když zabijí jednoho ruského fašistu, že to stačí a že už můžou umřít. Učíme je, aby se nepouštěli do zbytečného hrdinství a pochopili, že pro ně, jejich rodiny a zemi je nutné, aby žili dál,“ pokračuje.

Izraelci Jezevec ani Lišák se na Ukrajině s projevy antisemitismu nesetkali, a to ani v případě příslušníků pluku Azov, který Rusko považuje za čistě neonacistický.

„Myslím si, že to jsou vlastenci. Mám hodně přátel s hodně různými názory, a přesto dokážeme najít společný jazyk. Ano, jsou mezi nimi i chlapci s krajně pravicovými názory, ale myslím si, že tento svůj pohled na svět změní a dojde jim, že všichni jsme lidé a všichni chceme žít v míru, že nepotřebujeme tyrany a chceme žít spokojeně. Jak se říká: žij a nechej žít. S některými jsem v kontaktu a nemám s tím problém, dokonce se mi zdá, že se stydí za to, že je cvičí Žid. Máme společného nepřítele, musíme se spojit a pomáhat Ukrajině.“

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít