,Když si na to vzpomenu, derou se mi slzy do očí.‘ Ukrajinci cestou do bezpečí často musí přes Rusko
S pokračujícími boji a blížící se zimou odjíždějí z Ukrajiny i ti, kteří z různých důvodů doteď zůstávali. Ukrajince z okupovaných území, kteří nechtějí do Ruska a místo toho plánují zamířit na Západ, ale odřízla fronta a musí proto teď často složitě putovat oklikou přes Rusko. V závěru nebezpečné cesty je pak čekají dlouhé hodiny, někdy i celé dny na hranici. Zvlášť muže podrobují ruští pohraničníci výslechům.
Za normálních okolností by Ruslan, čtyřicátník z ukrajinského Mykolajivu, mohl nasednout do auta a zamířit sedmnáct set kilometrů na sever. Kvůli neutuchajícím bojům teď ale cesta do estonské Narvy zabere dvakrát tolik.
Pan Ruslan jel přes okupovanou Záporožskou oblast a Krym, a odtud pak přes Moskvu a Petrohrad až k hranicím s Evropskou unií. „Když si na to vzpomenu, derou se mi slzy do očí. Je hodně bolestné na to vzpomínat, abych pravdu řekl,“ vypráví Radiožurnálu Ruslan.
Někdo nemůže nebo nechce překračovat frontu. Jiní nemají na cestu peníze, a tak musejí spoléhat na dobrovolníky, kteří jim cestu zaplatí. Ti z Ruska ukrajinským běžencům pomáhají, i když kvůli tomu sami třeba riskují.
Ruslan se přes okupovaný Krym dostal vlakem ještě před útokem na tamní most, který ho spojuje s ruskou pevninou. Jak říká, bez problémů ho tehdy pustili dál, ruské úřady mu vystavili tříměsíční migrační kartu. Když po dvou dnech dorazil na hranice s Estonskem, čekaly ho ale dlouhé hodiny na kontrole.
„Kontrolovali nás, velmi důsledně. Přijeli jsme večer a drželi nás tam do půlnoci. Brali otisky, vyptávali se,“ dodává Ruslan.
Ten se teď chystá zamířit do německého Stuttgartu, kde má příbuzné. Následovat ho má i jeho jednasedmdesátiletá matka a sestra. S pokračujícími boji a blížící se zimou podobně jako oni i mnozí další situaci přehodnocují.
Ukrajina vypsala odměnu za bývalého velitele doněckých separatistů Strelkova
Číst článek
„Lidé, kteří jsou teď na Ukrajině, na okupovaných územích, často žijí ve velmi špatných podmínkách. A jestli se to v létě ještě dalo nějak vydržet, tak teď bez plynu, bez elektřiny je to o mnoho obtížnější,“ vysvětluje šestadvacetiletá Polina, která v estonské Narvě pomáhá ukrajinským uprchlíkům.
Polina dodává, že někteří se bojí taky mobilizace. Ona sama utekla s manželem z Doněcku v květnu. Velká část běženců ale v Estonsku nezůstává a pokračují dál do Evropy.
„Naše organizace Přátelé Mariupolu v Estonsku lidem pomáhá především informačně. Funguje tu skupina dobrovolníků. Obvykle se s lidmi dorozumívají přes síť Telegram nebo jiné messengery. Pomáhají jim dát dohromady trasu, sehnat jízdenky, ubytování. Pokud člověk nemá peníze, pomáháme i v tomto.“
Estonsko od začátku invaze zabránilo ve vstupu do země víc než tisícovce Ukrajinců, kteří podle něj můžou představovat hrozbu pro národní bezpečnost.
Vláda v Tallinu se připravuje i na možný hybridní útok ze strany Ruska, takový jako loni v podobě přívalu běženců zažilo Polsko, Litva a Lotyšsko na hranicích s Běloruskem.
