Všichni nakupovali jód a četli instrukce, co dělat v případě jaderného útoku, popisuje Ukrajinka
„V Kyjevě jsou slyšet exploze a tentokrát je to blízko,“ zněla zpráva od maminky z Kyjeva, kterou si přečetla Maria ve svém pražském bytě těsně poté, co se v pondělí ráno probudila. Celý den pak strávila přilepená k telefonu a psala si s rodinou, která se ukrývala v chodbách rodinného domu. „Telefonovali jsme si jen krátce, pak to vždycky vypadlo,“ popisuje čtyřiadvacetiletá Maria Kaplinová v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.
Vaše rodina bydlí v oblasti, kam v pondělí dopadly ruské rakety. Co přesně zasáhly?
Naštěstí ne budovu, kde bydlí moji rodiče, ale zasáhly dětské hřiště, nákupní centrum a pěší most. Každých 15–20 minut byly slyšet výbuchy. Byl to hrozně dlouhý den. Naštěstí všichni z mé rodiny jsou v bezpečí. Schovávali se buďto v metru, nebo v chodbách domů, kde byla dvojitá stěna. Výbuchy byly slyšet napříč celým Kyjevem.
Kdy jste o tom poprvé slyšela?
Probudila jsem se do práce kolem sedmé ráno. Měla jsem zprávy od rodičů, že jsou slyšet exploze a že je to blízko nich. Kyjevem se rozeznívaly sirény.
„Schovávali se buďto v metru, nebo v chodbách domů, kde byla dvojitá stěna. Výbuchy byly slyšet napříč celým Kyjevem.“
Maria
Hned jsem začala kontrolovat zprávy. Měla jsem stejný pocit jako 24. února, kdy Putinova armáda zaútočila na Kyjev poprvé. Ty rakety nebyly slyšet jen v Kyjevě, ale po celé Ukrajině. Později jsme zjistili, že Rusové vyslali nějakých 85 raket na území Ukrajiny, možná až sto.
Bylo nám zřejmé, že je to odezva za Krymský most, protože také zaútočili na pěší most v Kyjevě. To byla dost děsivá zpráva, protože je to pěší most pro obyčejné lidi a pro cyklisty. Byl to útok bez jakékoliv logiky. Na začátku invaze se Rusům podařilo zasáhnout snad tři nebo čtyři místa v Kyjevě, teď jich zasáhli asi sedm. Do pondělí byl Kyjev považovaný za poměrně bezpečný, teď tomu tak není, protože lidé cítí, že se jim Rusové chtějí pomstít.
S tím se po sobotních událostech, předpokládám, počítalo. Jak se na to připravovala vaše rodina?
Rodina se schovávala v chodbách domu. Všichni se připravovali na nejhorší – na jaderný útok. Já jsem byla v Kyjevě zhruba před týdnem a už tehdy si lidé balili baťůžky, kde měli jen to nejnutnější. Všichni nakupovali jód a četli instrukce, co dělat v případě jaderného útoku. Instrukce vydávaly oficiální instituce jako třeba ministerstvo vnitra a městské úřady. Co přesně dělat ve chvíli, kdy takový útok nastane. Lidé věděli, že se musí připravit na to nejhorší, protože ty nejnebezpečnější zbraně má v rukou úplný blázen. Ale nečekali jsme, že Putin zaútočí na centrum Kyjeva takhle brzy.
4:09
,Řeklo by se, že člověk v takových podmínkách nepřežije.‘ Lyman se vzpamatovává z ruské okupace
Číst článek
A co přesně zaznívalo v rámci oficiálních instrukcí?
Ty instrukce jsou poměrně detailní a liší se podle toho, jestli jste zrovna venku nebo doma. Pokud budete někde venku a uvidíte na nebi obrovský záblesk, máte si lehnout a co nejvíc se zakrýt. Hlavně ústa a nos. Pak se máte co nejrychleji běžet schovat. Také v tom hraje roli to, jakým směrem fouká vítr. Pokud jste zrovna vevnitř, tak se máte co nejvíc skrýt od radiace, tedy zavřít všechna okna a nepít vodu z kohoutku.
Na základě zpráv, které máte od rodiny a blízkých: věděli lidé, kam jít při pondělních útocích?
Lidé už vědí, co dělat. Většina už ani nechodí do podzemí, ale schovávají se třeba v chodbách domů nebo bytů. Tím, že to trvalo celý den, tak se naši nechtěli schovávat celých sedm hodin v podzemí a navíc by tam nejspíš ani nestihli dojít. Ti, co ale přebývají poblíž metra, tak většina jde do podzemí, protože to je samozřejmě to nejbezpečnější místo. Pro ty, co ale nebydlí poblíž metra, to nedává smysl, protože jen tím, že vyjdou ven, se vystavují nebezpečí.
Máte nějaké aktuální zprávy z Kyjeva? Jak to tam momentálně vypadá (rozhovor probíhal ve středu, pozn. red.)?
Je větší klid než v pondělí. Stále se ozývají sirény, byly nějaké v noci a v úterý, ale už nedopadají žádné rakety. To však platí jen pro Kyjev. Na východě Ukrajiny to vypadá jinak, tam jsou lidé pod neustálou hrozbou a útoky.
A vaše rodina v Kyjevě zůstává?
Jo, oni se tam zrovna vrátili. Když začala válka, tak odešli a během léta se na Ukrajinu postupně začali vracet. Rodiny s dětmi jsou spíš v zahraničí, protože je stresující, když musíte neustále brát děti do podzemí, a samozřejmě nikdo neví, co s nimi tyhle vzpomínky udělají do budoucna.
„Ale ve chvíli, kdy jsou ty nejnebezpečnější zbraně v rukou úplného blázna, se musíme se připravovat na to nejhorší.“
Maria
Jaké je to být tak daleko od rodiny v době války?
Je to těžké, ale v zahraničí bydlím už dlouho. Válku si nikdo nemohl představit a každý si v tom musel najít svoji roli. Pracuju v lidskoprávní oblasti a věděla jsem, že proto jsem na správném místě. To mi hodně pomáhá – vědět, že mohu pomáhat ze zahraničí.
A jak hodnotíte to, jak na válku reaguje Česko?
Odpověď Česka byla a je neuvěřitelná. Když začala válka, tak jsme nevěděli, jak na to bude Evropa reagovat. Reakce nejen české vlády, ale i občanské společnosti byla skvělá. Ta podpora byla cítit všude. I v ulicích jsem opravdu cítila obrovskou všudypřítomnou empatii a veškerá materiální pomoc a pomoc s ubytováním byla opravdu úžasná a účastnili se jí úplně všichni. Je potěšující vědět, že jsem v zemi, kde je mě a dalším Ukrajincům pomáháno.
V tuhle chvíli nikdo neví, co se bude dít dál. Ale ve chvíli, kdy jsou ty nejnebezpečnější zbraně v rukou úplného blázna se musíme se připravovat na to nejhorší.
