Do tohoto domku v Jampolu se sešly, nebo spíš seběhly za výstřelů a kanonády a detonací sousedky, asi čtyři starší ženy. Připojily se tady ke sboru, který se rozcvičoval zpěvem písní pro věřící. Za chvíli začne liturgie. Není to žádný kostel, tam by to bylo možná i nebezpečné. Tady už si lidé zvykli chodit na své liturgie a na setkání.

Zatímco pastor Olek Tkačenko si připravuje kázání, paní Ljuba připravila hostinu. Usmažila pirožky s jablkovou marmeládou, ale nejenom to. Je tu káva, domácí slanina, hrozně ostrá hořčice, která k ní patří, a sladkokyselé okurky s mrkví.

Teď už je nejvyšší čas vysvléct se, vyzout si boty, v sousedním pokoji a vydat se do sauny, kterou roztopil pan Anatolyj. Když zajdu dovnitř, tak tam mám zůstat tak dlouho, jak mi to bude příjemné. Tady je to demokratické, nikdo nikoho nenutí být příliš dlouho v sauně, protože jsme svobodná Ukrajina.

Sauna jako rituál

Pan Anatolyj přinesl pelyněk, který umístil nahoru nad pec. Je tu také březová metla, kterou se prská studená voda na rozpálená kamna, vytváří se tím vodní pára. Saunování je tu rituál. Nevlezete do vytopené bedny, tam se trápíte a pak jdete do studeného bazénku. Tady je potom občerstvení, posazení a studená koupel ve vědru na dvoře tohoto vesnického stavení.

Ještě musíme udělat čaj a fantastickou zdravou břízovou šťávu s pomerančem. Na stole je tu i džem z borovicových šišek, který je málo kdy k dostání. Olek mi napovídá, že mám všechny pozvat na pěknou turistickou cestu do Jampolu, do sauny, do báně. Slibuje to velkolepý a nezapomenutelný zážitek.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít