Pomocnou ruku jim podal ‚největší nepřítel‘. Izraelci učí děti uprchlíků ze Sýrie a Iráku
Syrští a iráčtí uprchlíci se chodí učit do izraelské školy. Funguje to na řeckém ostrově Lesbos. Izraelské nevládní organizace tam provozují školu pro děti žadatelů o azyl. Syřané, Iráčané nebo Afghánci z uprchlických táborů tak poprvé v životě vidí na vlastní oči Izraelce. Třeba v Sýrii se o nich přitom učili jen to nejhorší. Osobní setkání tak vytváří zajímavé situace.
Nahlížím oknem do třídy, kde mladý učitel z Afghánistánu právě dává asi dvacítce dětí lekci angličtiny. Škola se jmenuje School of Peace, tedy Škola míru, a provozuje ji několik izraelských organizací.
Pomocnou ruku jim podal ‚největší nepřítel‘. Izraelci učí děti uprchlíků ze Sýrie a Iráku. Na místě natáčel zpravodaj Štěpán Macháček
„Pro nás v Sýrii byl Izrael největším nepřítelem. Podle toho, co jsem se učil ve škole, bych při prvním setkání s Izraelcem vzal nohy na ramena a utíkal pryč. Takhle nám Izraelce vykresloval syrský režim," říká mi Alí Omar, třiadvacetiletý uprchlík ze syrské Rakky.
Utekl před narukováním do řad Islámského státu. Teď tady ve škole učí matematiku a arabštinu.
„Nejdřív jsem do školy jen nakukoval, byl jsem zvědavý, ale byl jsem nejistý. Pak na mě jeden z izraelských dobrovolníků promluvil pár slov arabsky a nejistota ze mě spadla, uvolnil jsem se," vzpomíná.
Ve třídách se děti učí různé předměty ve svých rodných jazycích: v arabštině, dárí, kurdštině nebo konžské francouzštině. Arabsky umí dobře i Izraelka Molly Bernsteinová, která školu řídí: „My jakožto izraelská organizace máme pro práci s uprchlíky tady na Lesbu výjimečné předpoklady. Rozumíme totiž blízkovýchodní kultuře a jazykům.“
Pro organizaci tu pracují i izraelští Arabové, což je v komunikaci s uprchlíky obrovský přínos. Molly už prý pomalu balí kufry zpátky domů do Tel Avivu. Syrské rodiče, kteří se s dětmi dostanou přes moře až sem na Lesbos, pochopitelně izraelská škola překvapí.
„Nejdřív byly trošku problémy. Ale když je do naší školy pozval někdo z našich syrských učitelů, tak to hodně pomohlo. My tady neřešíme, kdo odkud pochází. Všichni máme stejný cíl - poskytnout těm dětem nějakou školu,“ vysvětluje Bernsteinová.
Stejně to vidí i Alí, který teď už pomáhá uprchlíkům se předsudků zbavit: „Nakonec se přestali bát, když viděli, jak se tu děti při vyučování smějí, a že tu jsou arabští učitelé. A za chvíli už sem svoje děti dychtivě hlásili a teď musejí čekat v pořadníku."
Jestli zdejší škola přispěje ke změně pohledu Syřanů či Iráčanů na Izrael prý Molly Bernsteinová moc neřeší. „Tohle není mým cílem. Mým cílem je mít tady učitele a věnovat se dětem. A jestli to bude mít pozitivní vliv na vztah mezi oběma národy, tak to bude jedině dobře," říká.
Dětem je upřímně jedno, kdo jejich školu organizuje. Za jakoukoliv aktivitu mimo tábor jsou nesmírně vděčné.
