Začala druhá fáze války na Ukrajině. Intenzivní ostřelování doprovází bitvu o Donbas. Jak říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Michal Smetana z Institutu politologických studií, je to další pokus ruské ofenzivy, tentokrát s jasně deklarovaným cílem. „Moskva byla donucena revidovat své politické cíle na něco, čeho bude realisticky schopna ve válce dosáhnout a následně prezentovat ruské veřejnosti jako vítězství,“ vysvětluje.

Rozhovor Praha/Kyjev 7:10 20. dubna 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Rusko v pondělí večer zahájilo na východě Ukrajiny novou ofenzivu. Prezident Volodymyr Zelenskyj o ní mluví jako o bitvě o Donbas. Co si pod tím představit?
Jedná se o další ruský pokus o větší ofenzivní operace na území Ukrajiny, tentokrát omezené na cíl dobýt celou Doněckou a Luhanskou oblast v jejich administrativních hranicích z roku 2014. Je to v souladu s prohlášením ruského generálního štábu z 25. března, kdy bylo „osvobození“ celé oblasti Donbasu poprvé veřejně vymezeno jako hlavní cíl ruské vojenské operace.

A cílem je tedy dobýt celou oblast?
Ano. O dobytí celého Donbasu se Rusko samozřejmě pokoušelo již od samotného počátku války. Nicméně teprve koncem března to poprvé Moskva jako cíl veřejně deklarovala, aby tak byla schopna zakrýt vojenské neúspěchy na severu Ukrajiny a revidovat své politické cíle na něco, čeho bude realisticky schopna ve válce dosáhnout a následně prezentovat ruské veřejnosti jako vítězství. 

Jinými slovy je v zásadě nesporné, že původní ruské snahy šly výrazně nad rámec pouhého dobytí Donbasu, ale Kreml byl pravděpodobně donucen své původní maximalistické cíle výrazně omezit ve chvíli, kdy jich pomocí hrubé vojenské síly jednoduše nebyl schopen dosáhnout.

Invaze na Ukrajinu začala právě kvůli tomuto regionu – deklarovaným záměrem Vladimira Putina byla „denacifikace“ rusky mluvících regionů Luhanska a Doněcka. V čem je to nyní jiné?
Válka probíhala v této oblasti fakticky nepřetržitě od roku 2014. Bojová linie zde nekoresponduje s administrativní hranicí, ale obě oblasti protíná – v části blíže ruským hranicím po celých osm let působili povstalci podporovaní Ruskem a ve druhé části regulérní ukrajinská armáda. Po několik let již nebyla ani jedna strana schopna dosáhnout výrazné změny kontroly nad teritoriem.

Nyní se ruská armáda společně s povstalci snaží ukrajinské jednotky vytlačit z jimi držených pozic a získat pomocí vojenské síly zbytek území Donbasu pod svou kontrolu.

Přeskupení sil

Jak jste zmínil, konflikt v téhle oblasti probíhá od obsazení Krymu. V této souvislosti mluvil v úterý ráno ve vysílání Radiožurnálu generál Jiří Šedivý – mají se tam sdružovat dobře cvičené ukrajinské síly. S tím se ztotožňujete? Jak na to reagují Rusové?
Určitě. V rámci tzv. Joint Forces Operation (JFO) zde byly rozmístěny kvalitní ukrajinské jednotky, které mají zkušenosti z bojů s povstalci podporovanými Ruskem. Je potřeba říci, že ohledně aktuálních počtů a stavu ukrajinské armády v této oblasti máme po celou dobu války jen velmi omezené informace, nicméně se dá předpokládat, že dobytí těchto oblastí rozhodně nebude pro Rusko nijak snadnou záležitostí.

Když se ruská vojska na konci března stáhla ze severu Ukrajiny, předpokládalo se posílení právě na východní frontě. Domněnky posílilo také stažení vojáků z oblastí u Kyjeva. Jaký způsob boje můžeme nyní očekávat? Co je ruským cílem?
Je potřeba říci, že ačkoliv Rusko posílilo svoji vojenskou přítomnost na východě Ukrajiny, nemělo dostatek času na důslednou reorganizaci svých jednotek stažených ze severu. Část ruských sil navíc nadále zůstává vázána boji v Chersonské oblasti, v Mariupolu a u Charkova. Dle posledního odhadu Spojených států má nyní Rusko na východě a jihovýchodě Ukrajiny k dispozici na 76 praporových taktických skupin, nicméně dále visí otazník nad jejich schopností provést takto rozsáhlé ofenzivní operace.

Hlavní pohyb v rámci této nové ofenzivy se vede od města Izjum směrem na Slavjansk, nicméně zprávy z místa potvrzují útoky na ukrajinské pozice po celé délce frontové linie ve východním Donbase.

Rusko se může nadále pokusit o obklíčení početných ukrajinských jednotek v této oblasti, případně o jejich vytlačení z dosavadních pozic. Zároveň s tím vidíme i ukrajinské snahy o protiofenzivu a útoky na ruské zásobovací linie na sever od Izjumu.

Ruská motivace

Protože to byl očekávaný útok, nemůžeme o něm zřejmě mluvit jako o impulzivní iniciativě – nicméně sehrálo roli potopení křižníku Moskva v uplynulém týdnu?
Ne, jakkoliv se jedná o událost, které se dostalo velké mediální pozornosti, tak potopení křižníku Moskva pravděpodobně pro ruskou strategii v regionu žádnou významnou implikaci nemá.

Jak do toho promlouvá „trend“ na sociálních sítích, kde se prakticky každý týden objevují neověřené informace o tom, že ministr obrany Sergej Šojgu zemřel?
Kolem ruského ministra obrany se šíří řada spekulací, ale v tuto chvíli skutečně nemůžeme vědět, co se aktuálně děje v srdci Kremlu, takže na nějaké další závěru v tomto směru bych byl zatím opatrný.

V jakém stavu je ruská technika? Má dostatek zbraní a vybavení pro další boje? Dříve se mluvilo o posilách ze zahraničí a spojencích, kteří bojují po boku Ruska, máme informace o tom, jak si vedou?
Rusko má aktuálně větší problém s nedostatkem vojáků spíše než vojenské techniky. O nasazení například syrských vojáků se mluví už dlouho, ale dosud nemáme žádné hodnověrné zprávy o tom, že by k jejich nasazení na území Ukrajiny již skutečně došlo.

Naopak víme, že tam operují Čečenci, přestože se jedná o autonomní část Ruska, je to další pomocná síla…
Ano, o tom víme a není to nic tajného. Ale je potřeba zdůraznit, že všechny tyhle složky – ať už to jsou Čečenci, Vagnerovci nebo Syřani – nic z toho dramaticky nezmění celkovou situaci na bojišti. Je to spíš mediálně atraktivní téma, ale není to něco, co by konflikt zásadním způsobem zvrátilo nebo válku nakonec rozhodlo.

Znásilnění i vraždy. Lidskoprávní organizace zmapovala ruské zločiny proti ukrajinským civilistům

Číst článek

Příprava na protiofenzívu

A jak jsou na tom Ukrajinci? Spojené státy dokonce mají cvičit ukrajinské dělostřelce. Západ jim dodává zbraně, přesto prezident Zelenskyj mluví o tom, že jich není dostatek.
Ukrajina správně apeluje na západní státy, protože pro boje na východní Ukrajině a úspěšnou protiofenzivu bude Ukrajina potřebovat výrazně rozsáhlejší dodávky zbraňových systémů, munice, paliv, vybavení a dalšího vojenského materiálu, než se jí dostalo doposud.

Nicméně ke schválení těchto dalších dodávek, včetně těžké techniky, již v mnohých státech došlo. Například Česká republika tak dodala Ukrajině tanky T-72 a bojová vozidla pěchoty BVP-1. Spojené státy před pár dny schválily další balík vojenské pomoci za 800 milionu dolarů, včetně houfnic, dronů, obrněných transportérů a vrtulníků Mi-17.

Válka se ale netýká pouze vojáků. Silný dopad má také na civilisty. Symbolem zvěrstev se stala svědectví z Kyjevské oblasti, zejména pak z Buči. Víme také o tom, že Rusové nectí humanitární koridory – jejich zřízení odmítli i v úterý ráno na východě. K tomu mě napadá jen – proč? Vybíjí si tím frustraci?
Útoky na civilisty obecně mají řadu možných příčin, částečně to může být frustrace, pomsta a další emoční faktory, nízká morálka a neochota dodržovat pravidla, přesvědčení o tom, že takové chování nebude ve svém důsledku potrestáno, selhání velících důstojníků, ale i systematická snaha zlomit odpor civilního obyvatelstva.

Ten širší systémový prvek je možné vidět i v tom, jak je tento druh chování povzbuzován snahou z nejvyšších míst dehumanizovat Ukrajince a vytvářet tak podmínky pro to, aby k tomuto druhu válečných zločinů mohlo docházet.

U humanitárních koridorů bych musel spekulovat, ale může se tak bezesporu jednat pro Rusko i o způsob, jak dočasně zakrýt skutečný stav situace v Mariupolu a případné další zločiny spáchané v tomto městě ruskými jednotkami.

Důležité výročí

Je konec války na Ukrajině v dohlednu?
Obávám se, že nikoliv. Obě strany jsou v tuto chvíli silně motivovány neustoupit a boje následujících dnů a týdnů pravděpodobně nezmění daný stav takovým způsobem, aby došlo k situaci, kterou bychom mohli nazvat koncem války. Je možné, že vývoj na bojišti povede v horizontu několika týdnů k průlomu v diplomatických jednáních, nicméně jako o něco pravděpodobnější variantu vidím spíše táhlý vojenských konflikt, který neustane ani po ukončení těch hlavních bojových operací na východě.

Nezmění to ani blíží se datum 9. května? Pro Rusko „Den vítězství“ ve druhé světové válce, nebude chtít Kreml přinést hmatatelné výsledky?
Je skutečně možné, že existuje politické zadání dosáhnout do začátku května hmatatelných teritoriálních zisků a vyhlásit 9. května úspěšné ukončení této fáze vojenské operace.

Russia has begun preparations for the Victory Day Parade in Moscow, rehearsing with more than 11,000 troops.

To celebrate Putin's invasion of Ukraine, 8 MiG-29 planes will fly in the "Z" formation (end of the video).

Russia is basically an oversized North Korea, but worse. pic.twitter.com/MTc3O3x0CU

— Julia Davis (@JuliaDavisNews) April 19, 2022

Už teď vidíme, že ofenzivní operace zintenzivnily a další týdny bude snahou Ruska ukrajinské jednotky v oblasti obklíčit nebo je odtamtud vytlačit. V každém případě pak dosáhnout nějakých hmatatelných teritoriálních zisků, které bude moci prodat ruské veřejnosti jako politické vítězství.

Také se samozřejmě může teoreticky stát, že Rusko vyhlásí úspěšné završení další fáze operace a vyhlásí širokou mobilizaci a bude se snažit operace rozšířit. Což by byl opravdu velký politický krok. Rusko by tím deklarovalo, že se nejedná o nějakou dílčí vojenskou operaci, ale jedná se o válku mezi Ruskem a Ukrajinou – to doteď neudělalo a vyhýbalo se tomu. Ani tuhle variantu není možné vyloučit.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít