K přípravě programu nepřímo vyzvaly Komisi členské státy EU koncem loňského roku. Některé z 30 bodů se týkají evropské infrastruktury, řada však funguje jako doporučení pro státy, podniky i jednotlivce.

Má jít o kombinaci opatření na úrovni států, jako třeba lepší systém shromažďování kritických zásob, celkové tvoření „kultury připravenosti“ - například skrze výuku ve školách a programy pro mladé - i opatření na úrovní EU jako společná cvičení zdravotníků, hasičů či policistů.

Strategie se dále zaměřuje třeba na zlepšení systémů včasného varování, posílení fungování střediska rychlé reakce ERCC, které koordinuje pomoc při pandemiích i jiných krizích, zajištění kontinuity základních služeb, jako je zdravotní péče a pitná voda, nebo posílení připravenosti populace.

Riziky mohou být přírodní katastrofy, jako jsou povodně, lesní požáry, zemětřesení a extrémní povětrnostní jevy způsobené změnou klimatu, ale i katastrofy způsobené lidmi, jako jsou průmyslové havárie, pandemie, ozbrojené konflikty a sabotáže.

„Jelikož zažíváme dlouhodobě mír, ne všichni si uvědomujeme, že situace se může velmi rychle změnit. Že krize mohou mít přeshraniční dopady, například povodně v Španělsku či požáry v Řecku mohou ovlivňovat i jiné země. Je skutečně zásadní, aby člověk přesně věděl, co dělat, když se třeba spustí poplach, jak se zachovat a být soběstačný v průběhu několika dní,“ uvedla ve středu rumunská místopředsedkyně Evropské komise Roxana Minzatuová.

„Je skutečně zásadní, aby člověk přesně věděl, co dělat, když se třeba spustí poplach, jak se zachovat a být soběstačný v průběhu několika dní,“ dodala.

Komise se při vytváření strategie podle eurokomisařky pro krizové řízení Hadji Lahbibové inspirovala některými členskými a partnerskými státy, například švédskou příručkou přežití. Doporučení pro lepší „občanskou i vojenskou připravenost“ pak pro EU vypracoval Sauli Niinisto, expremiér Finska, které je podle Lahbibové zodpovědným přístupem k připravenosti obyvatelstva známé.

Strategie na několika místech zmiňuje geopolitické hrozby, které kromě přímé vojenské agrese mohou představovat i kyberútoky či sabotáže.

Mezi návrhy je vytvoření evropského kyberbezpečnostního výstražného systému, školení pro státy, které by se chtěly přidat k EU, nebo užší spolupráce s NATO, píše web Politico.

Vojtěch Dvořáček, ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít