Časem se vžil zvyk, že imperátorem se stává jen vojevůdce, kterého vybrali vojáci či senát. Podmínkou bylo, že zvítězil v důležité bitvě. Titul mu však byl pouze propůjčen.
Věřili Trocký, Zinověv, Kameněv či Bucharin v komunismus? Věřili v něj Slánský a spol.? Zcela jistě. Věřili natolik silně, že se dopouštěli i hanebností, jen aby svůj sen prosadili? Nepochybně.
„Majíce téměř jako v rukou vítězství, je ničemně stratili, poněvadž nepřítel uznal a to spatřil, že císařské vojsko již toliko k loupeži chvátá a měří."
O Slovanech Prokopios tvrdí, že „původně nešetřili žádný věk a od okamžiku, kdy vykročili na římské území, pobíjeli každého na potkání bez rozdílu věku, takže téměř celá zem byla pokryta mrtvolami“.
Většina starověkých autorů se domnívala, že Pýthii uváděly do transu sirné páry. Vyskytly se však i názory, že se Pýthie na věštecké expozé připravovala žvýkáním omamných listů.
U podhorské silničky vroubené březovou alejí přežvykuje na sytě zelené lučině stádo viditelně spokojených černobílých krav. Slunce hřeje, ale nepálí. Obloha je šmolková. A všude klid a mír.
Rytina z roku 1628 zpodobňuje kardinála Richelieua, jak se shovívavě, leč vítězně sklání k orlu a lvu zakovaným do řetězů. Lev ukazuje zuby, orel se kaboní, ale je zřejmé, že už se smiřují s prohrou.
Před dvěma tisíci třemi sty a několika desítkami let miloval ve městě Halikarnassu bratr sestru a sestra bratra a z té velké lásky vzešlo první mauzoleum.
Kroisovo hlavní město Sardy kvetlo bohatstvím. A lýdský král potřeboval na úschovu svého osobního jmění ne jednu, ale hned několik pokladnic. Proto se Kroisos považoval za nejblaženějšího ze všech.
Ve východoasijských zemích se prý dovedou usmívat na 32 způsobů. Úsměvem se tam vyjádří vše, smrtonosnou nenávistí počínaje a nejhlubší oddaností konče. Evropané k téže rafinovanosti ještě nedorostli.
Pravice a levice si v slzách padly do náručí. Zákonodárci se rozeběhli k sobě jako na povel a začali se „v neuvěřitelném opojení“ líbat. „Výstup to byl stejně bizarní, jako nečekaný," napsal historik.
Zeptejte se na diadém muže. Svraští čelo a po chvíli řekne: „Nějaká ozdoba, cosi vzácného, blýskavého; pravděpodobně se to nosí na hlavě.“
Zeptejte se ženy. Zazáří jí oči.
Kastor a Pollux bez sebe nedali ani ránu. Spolu závodili na olympijských hrách, spolu kradli dobytek, bok po boku se s ostatními Argonauty plavili za zlatým rounem a pospolu se vydali na únos nevěst.
Na přelomu 6. a 7. století každý věděl, co to je, když se řekne Kadmovo vítězství. Dnes se už pomalu neví ani to, kdo byl Kadmos. A že hledal svou sestru, unesenou chlípníkem.
Byla to anabáze, prohlásíme o cestě ztížené četnými překážkami, o složitém vojenském tažení, zpravidla ústupovém, o komplikovaném jednání na úřadě. Typické je, že přes všechna úskalí dopadne dobře.
Patnáctý březen roku 44 před Kristem. Julius Caesar v kruhu vrahů, nelítostné tváře a lesknoucí se dýky, spiklenci jsou ochotni se sami zraňovat - a náhle mezi nimi Caesar spatří Bruta!
„Vůbec jsem netušila, že když jsem slýchávala od dětství rčení panenko skákavá, že to má co společného se zázračným obrazem Panny Marie z poutního kostela ze Skok."
Thébský král Oidipus (to je ten, který chtěl tak dlouho znát pravdu, až se ji dozvěděl a vypíchl si oči) měl dva syny. Ti se pohádali o trůn a pak se navzájem probodli. Epigonoi - hrdinové!
Příběh z ráje je klasickou ilustrací zlomyslné poučky, že lidem se má splnit, co chtějí. Aby jim došlo, co že si to vlastně přáli. Za poznání se zkrátka platí.
Jak vysvětlit dítěti, které nebaví škola, že učení je v jeho vlastním zájmu? To je úkol starý jako škola sama. Už staří Egypťané spoléhali na rákosku. Učitelé v českých zemích si oblíbili karcer.
Račte se seznámit s Nemesis, „metlou na syny smrti“. Ztělesňovala hněv starořeckých bohů, takže musela být zpodobňována jako žena divokého vzhledu. Trestala pýchu, zpupnost a přebujelé sebevědomí.
Ježíše dal, jak známo, ukřižovat Pilát, římský správce provincie Judea. V evangeliích je Pilát oportunistou a pokrytcem. Ví, že je Kristus nevinen. Přesto ustoupí rozvášněnému davu a vydá ho na smrt.
Vyslovuje se to s útrpností, s pokrčením ramen, s úšklebkem. Stěží by se však našel někdo, jenž by v platonické lásce - kterou si automaticky pojíme s „jen“ - viděl vyšší stupeň erotické oddanosti.