Kdybych to hodnotil pouze na základě twitteru, tak jsou v celé republice asi jen dva lidé s pozitivním vztahem k Benešovu. Já a pak populární glosátor dění kolem nás a v KLDR vystupující pod přezdívkou Poslední skaut – oba benešovští patrioti. Zbytek má tohle středočeské město u Konopiště spojené jen se špatným pivem (už dávno není pravda) a s permanentními kolonami na tahu mezi Prahou a Táborem (smutná jistota Zelené vlny).

Líbí se vám iROZHLAS? Oceňte práci redakce a dejte jí hlas v kategorii Zpravodajství

Tento týden jsem se i přes ony zácpy do svého rodiště vrátil, abych na gymnáziu, které jsem kdysi v minulém tisíciletí vychodil, diskutoval s mladými následovníky o Evropské unii. Pro člověka působícího v bruselské případně pražské bublině to byla vítaná změna, nemluvě o poctě být považován za úspěšného absolventa. V dobách mého studia nám za takového neustále předhazovali spisovatele Michala Viewegha a my ho za to z duše nenáviděli. Dost možná jsem tak teď převzal jeho štafetu.

Bez ohledu na to jsem na sérii debat s benešovskými studenty vyrazil pln zvědavosti (a samozřejmě s dostatečným předstihem kvůli těm kolonám). Málo o čem jsem měl tak mlhavou představu jako o tom, jak o Evropské unii smýšlejí facebookem odkojení mladí Češi, navíc mimo Prahu. Výsledek mě překvapil. Velmi pozitivně.

Jistě, ta zhruba stovka sedmnácti- a osmnáctiletých není žádným reprezentativním vzorkem českých teenagerů. Když ale hluboko ve skomírající paměti vylovím, jak jsem se o Evropu zajímal v tomhle věku já a moji vrstevníci ve stejných lavicích, je to velký skok kupředu.

Naděje

Tihle mladí prožili prakticky celý život v EU, Česko považují za její naprosto přirozenou součást a neumí si představit, že by z ní odešlo. Mnozí v unii vidí víc než jen prostředek k dostávání evropských dotací a souhlasí i s prohlubováním integrace a s českým zapojením do tohoto procesu. Doslova mě odrovnal postřeh jednoho ze studentů, že by čeští politici měli být „takovým kvalitativním balíčkem“, aby se na unijních schůzkách dokázali také domluvit a byli schopní vyjednávat i v kuloárech. Jakoby se i na malém městě něco o naši představitelích vědělo.

Samozřejmě ne všichni jsou „eurohujeři“, zazněly i kritické hlasy na adresu EU a její současného směřování. Někteří jsou pro návrat unie ke kořenům a omezení integrace na hospodářskou a obchodní spolupráci s volným pohybem zboží a lidí. Dost jich – stejně jako většina české populace – nechce euro. Jeden ze studentů dokonce horoval pro zrušení eurofondů, které podle něj kazí podnikatelské prostředí a podporují korupci. Jen netuším, jestli tenhle názor nějak souvisí s tím, že dotyčný pochází z vesnice u Čapího hnízda.

Ať už na unii vidí jenom pozitiva, nebo k ní mají výhrady, dokážou si svůj názor vyargumentovat a nezplošťují EU na diktát Bruselu a povinné přijímání uprchlíků. Informace si zjišťují i v zahraničích médiích a nečerpají je pouze z českých, často pochybných webů. V tom všem spatřuju naději, že to s evropskou budoucností Česka nemusí být tak černé, jak by to mohlo podle aktuálních signálů vypadat.

Je mi jasné, že na Benešov se bude nadávat i dál, dokud se u něj bude stát v zácpách. A ty nejspíš nezmizí, dokud se nedostaví dálnice D3, což u nás znamená ještě desítky let. Jednou se to ale možná podaří, stejně jako se možná jednou u nás bude racionálně diskutovat o EU nebo o euru. Naděje je třeba v tomhle Benešově…

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít