Střety mezi migrujícími lidmi a řeckými pořádkovými silami trvaly tři dny.

Samotná falešná zpráva budí respekt už jen svým promyšleným obsahem. V arabštině se na sociálních sítích objevila informace, že hranice Řecka a Severní Makedonie budou otevřené 5. dubna.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Thomase Kulidakise

Běženci si s sebou měli vzít veškeré náležitosti, včetně stanů. V nich měli počkat, než na ně přijde řada v přistavených autobusech na severomakedonské straně. Vše měly obsluhovat nevládní organizace na místě, úřady neměly běžencům bránit v pohybu.

Když se člověk na takovou informaci podívá s odstupem, je mu zřejmé, že načrtnutý vývoj je velmi nepravděpodobný. Hranice mezi Řeckem a Severní Makedonií je uzavřená už třetí rok. Vlády v Aténách a ve Skopje spolu uzavřely dohodu, která upravuje vzájemné vztahy a snaží se ukázat sílu tvořícího se spojenectví. Pokud by hranice chtěly otevřít, udělaly by to už dávno.

Rozdmýchání obav z běženců

Navíc platí, že pro běžence, kteří ještě mají peníze, se nabízí možnost zaplatit pašerákům a vydat se stále aktivnější trasou z Řecka přes Albánii, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu dále do bohatého srdce Evropy.

Přesto ale tisíce běženců uvěřily. Původní zprávu sdíleli lidé na svých osobních stránkách, přeposílali si napříč internetem i mobilními sítěmi, předávali si ji šeptandou. Lidé uvěřili, protože uvěřit chtěli.

Kvalitní falešné zprávy totiž mají často pravdivý základ, příměs pravdy ale především útočí na nejniternější obavy, přání a naděje adresátů. Falešná zpráva, která doslova během hodin dostala do pohybu tisíce běženců, pocházela od údajné nevládní organizace nazvané „Karavana naděje“.

Už podle toho je zřejmé, na co autoři mířili. Naprosté většině z nynějších přibližně 70 tisíc běženců polapených v Řecku totiž už nic jiného než naděje nezbývá. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jedna z prvních věcí, na které se mě při osobním rozhovoru ptají, je, zdali vím „kdy budou zase otevřené hranice“.

Azylové procedury se táhnou. Řecko má kapacitu vyřídit jen kolem 20 tisíc žádostí o azyl ročně, pouze minulý rok jich obdrželo na 67 tisíc. Relokace do jiných zemí sice probíhají, ale stále více lidí přichází, než odchází. Ti, kteří nemají dost peněz na zaplacení pašeráků, musí doufat v zázrak. Chovat naději, na kterou odpověděla poslední falešná zpráva.

Převzato z Plusu

Skladiště běženců

Z Řecka se stává stále více skladiště běženců, polapených v zemi, kde být nechtějí. Je to pochopitelné, protože samotná řecká realita je s osmnáctiprocentní nezaměstnaností neradostná. Po původci falešné zprávy pátrá v spletitých zákrutách internetu policie.

Zatím existují tři nejvíce zmiňované teorie. Za prvé, pašeráci chtěli ukázat svoji moc a vliv. Za druhé, chtěli nahnat potenciální zákazníky na jedno místo. Za třetí, aktivisté chtěli poukázat na komplikovanou situaci ohledně migrace.

Nekoncepční přístup celé Evropské unie k migraci přinesl nejen úspěch pašerákům, ale hlavně obrázky pořádkové policie vysvětlující slzným plynem a třaskavými granáty běžencům, že se stali obětí falešné zprávy. O pár tisíců kilometrů severněji už možná producenti falešných zpráv přemýšlejí, jak situaci využít k rozdmýchání obav z běženců.

Lámou si třeba hlavu i s tím, jak odmazat z fotografií a záběry ženy a děti, které na místě v davu převážně Afghánců, Iráčanů a Syřanů také byly. Překroutit se ale dá všechno. Falešné zprávy totiž fungují na principu sebepotvrzujícího proroctví. Kdo se bojí migrantů, tomu jeho strach potvrdí, kdo chová naději, i tomu ji přinesou.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít