Gleb Pavlovskij a jeho cesta od disidenta přes Putinova poradce k disidentovi
Minulou neděli ve věku 72 let po dlouhé a těžké nemoci odešla jedna z nejvýraznějších osobností ruské politologie – někdejší blízký spolupracovník Vladimira Putina a dlouholetý zaměstnanec kremelské prezidentské kanceláře Gleb Pavlovskij.
Pavlovského život procházel vskutku až neuvěřitelnými peripetiemi: Jako mladý marxisticky orientovaný absolvent historie na Oděské univerzitě začínal tím, že udal antisovětsky orientovaného spoluobčana Irgunova, od nějž si vypůjčil Souostroví Gulag.
Libor Dvořák: Gleb Pavlovskij a jeho cesta od disidenta přes Putinova poradce k disidentovi
Pak ovšem prošel velmi dynamickou proměnou, stal se disidentem. V 80. letech minulého století dokonce rok seděl v nechvalně známé moskevské věznici Butyrka a poté se až do konce roku 1985 ocitl ve vyhnanství v severské přiuralské Republice Komi.
Zcela zásadní proměnou se pro něj přirozeně stala perestrojka, která víceméně určila jeho další osud: už v Jelcinově Kremlu se stává nejvýraznějším poradcem a samotnému prvnímu ruskému prezidentovi pomáhá s předvolební kampaní. Později se právě v tomto ohledu stává pravou rukou a důležitým politickým technologem Vladimira Putina a strany Jednotné Rusko.
Pavlovskij byl zkrátka po dlouhá léta jedním z tvůrců toho, čemu dnes říkáme (či jsme spíše ještě před pár lety říkali) „ruská politika nové doby“: podílel se na utváření koncepce „suverénní“ či chcete-li „řízené“ demokracie z dílny hlavního kremelského ideologa Vladislava Surkova. Dlužno podotknout, že právě přídomky „suverénní“ a „řízená“ rovnou nevěstily nic dobrého.
Byl to každopádně Pavlovskij, kdo v roce 1995 založil Fond efektivní politiky, který nakonec připravil Putinovu předvolební kampaň v roce 2000. A ještě jedna zajímavost: o čtyři roky později tento muž vedl i prezidentskou kampaň pozdějšího ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče…
Putina by rádi nahradili Kadyrov, Prigožin nebo ‚Igor Hrozný‘. Pohání je ctižádost a kritika systému
Číst článek
Na rozdíl od Pavlovského mlčí
Spolupráce s Kremlem skončila v roce 2011, kdy mu prezidentská kancelář neprodloužila smlouvu. Důvod byl celkem prostý a srozumitelný – Pavlovskij se ostře stavěl proti Putinovu rozhodnutí ucházet se v roce 2012 o prezidentský úřad už potřetí.
Dnes už všichni víme, jak to dopadlo: Putin může hypoteticky hlavou státu zůstat ještě dalších 13 let. Gleb Pavlovskij podobný vývoj patrně tušil už tenkrát. Proto se taky z kremelského nóbl sloužícího změnil v jednoho z nejdůraznějších kritiků Putinova režimu.
Spletitý životní osud tohoto muže ale naznačuje také jistou naději: i v hloubi Putinovy kohorty jsou určitě lidé, kteří jsou s to pochopit, v čem tkví osudový problém tohoto režimu a jeho neudržitelnosti.
Jenže na rozdíl od Pavlovského mlčí. A právě tito mlčící by po jakémkoli prezidentově odchodu mohli a měli Putina alespoň přechodně nahradit.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Přijme Slovensko ‚ruský‘ zákon o zahraničních agentech?
Kamila Pešeková
Rostoucí přitažlivost autoritářských vůdců
Jan Vávra
Propad cen ropy a ruské ekonomické perspektivy
Libor Dvořák
Trumpova celní strategie má logiku
Lída Rakušanová