Hlasování o důvěře se nedá odbýt jako předvolební divadlo
Parlamentní opozice se ve čtvrtek rozhodla zinscenovat ve sněmovně představení o tom, jak se Česká republika řítí pod vedením současné vlády rovnou na dno. Co do proklamovaného cíle se přitom od začátku jednalo o jasný propadák: opozice pochopitelně ví, že vládní koalice má v parlamentu na české poměry nebývale solidní většinu, takže hlasovat o vyslovení nedůvěry vládě nemá z praktického hlediska smysl.
Nehledě na to, že Andrej Babiš (ANO) se svou družinou ještě na začátku léta prohlašoval, že až do konce českého předsednictví Evropské unii nebude o svržení vlády Petra Fialy usilovat.
Jenže o výsledek Andreji Babišovi nejde. Jeho cílem je kout před komunálními volbami emoce voličů, dokud jsou žhavé. A aby se rozžhavily do běla, o to se už od jara stará šéf hnutí ANO se svým obytňákem přímo osobně.
Své tažení po České republice teď potřeboval korunovat triumfálním výstupem na televizní obrazovce. Což provedl způsobem, kterým co do buranské žoviálností hravě strčil do kapsy i generálního tajemníka KSČ Milouše Jakeše s jeho legendárním projevem na Červeném hrádku v červenci 1989.
Včetně takových perel jako byl výroky „ten covid jsme dali lidem!“, či „ten kůrovec se vám nepoved!“, anebo „můžeme se modlit, aby nepřišel ňáký covid na obilí!“.
Agresivní opozice
Pro Jakeše to byl svého času poslední hřebíček do rakve. Andreji Babišovi zůstávají jeho voliči věrní. A když šéf hnutí ANO dští proud těch nejzákeřnějších hrubostí, nadávek a nesmyslných lží na vládu, jsou přesvědčeni, že jim říká „pravdu“.
Fialova vláda ustála ve sněmovně hlasování o nedůvěře. Poslanci jednali přes 22 hodin
Číst článek
V době, kdy za rohem bojuje ukrajinský národ o svou existenci a Kreml používá vůči Evropě dodávky surovin jako zbraň, je postup zdejší opozice hra s ohněm. V sázce totiž není nic menšího než podstata demokracie.
Vlády všech států EU balancují toho času na laně, když se snaží připravit pro nadcházející měsíce takové podmínky, aby jejich země čelily energetické krizi s co nejmenšími ztrátami. Někde to dělají líp a někde hůř, přičemž co se ukáže jako lepší nebo horší, neví nikdo. A všude se najdou populisté, kteří se ze současné situace snaží vytlouct politický kapitál.
Snad žádná z evropských vlád ale přitom nemusí čelit doma tak nekonstruktivní a agresivní opozici, jako je ta zdejší. Že by Babišovo hnutí ANO nebo Okamurova SPD táhly v krizi, jaká tu za našich životů nebyla, s vládou za jeden provaz, se nedá čekat ani náhodou. Hlasování o důvěře to odhalilo naprosto zřetelně. Odbýt to jako předvolební divadlo, je bláhovost, která se vymstí.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Alfa, nebo Sigma?
Apolena Rychlíková
Sýrie a Turecko se potkaly na eskalátoru
Jan Fingerland
Svět není černobílý. A neměla by být ani politika
Lukáš Jelínek
Je konopí politickou smrtí?
Julie Hrstková