Dali zelenou vedení, které by šlo klidně označit za progresivistické – to však bude nastolovat a nově interpretovat tradiční program založený zejména na vstřícné sociální politice pro seniory, zaměstnance, rodiny s dětmi, zkrátka pro ty nejslabší.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: ČSSD a Zeman - italská domácnost

To, že ČSSD mládne, se dalo vyčíst i ze složení delegátů sjezdu. Přesto jedno z hlavních vystoupení na něm měl čtyřiasedmdesátiletý senior. Jmenuje se Miloš Zeman a je už šestým rokem českým prezidentem.

Překvapil tím, že slíbil sociální demokracii hlas ve volbách do Evropského parlamentu. To by za Sobotkovy éry neučinil, byť stranický program a směřování se nemění.

Přestože mu spíše než o dárek Hamáčkově týmu mohlo jít o varování jeho dosavadnímu oblíbenci Andreji Babišovi (ANO), jedná se o gesto, které je pro Lidový dům důležité. A to nejen proto, že bude mít ČSSD problém v eurovolbách uspět a každý hlas navíc se jí hodí.

Nejen Špidla a Gross

Sociální demokraté vztahy se svým bývalým předsedou a premiérem, jenž ale pak dezertoval a založil si konkurenční Stranu práv občanů, odjakživa silně prožívají. Občas to působilo dojmem, že si Zeman na Hradě hraje s látkovými panenkami a provozuje rituály voodoo.

Převzato z Plusu

Také se spekulovalo o kartách s tvářemi Zemanových stranických nepřátel, které měly vzniknout poté, co nebyl v roce 2003 zvolen Parlamentem za prezidenta republiky. Jisté je, že od té doby se začal chovat pomstychtivě a měl tendenci vymýtit své oponenty ohněm i mečem.

Nejprve si s ním italskou domácnost užili Vladimír Špidla a Stanislav Gross. Jejich nástupce Jiří Paroubek se pokusil o historický smír. Zemi oblétla fotografie ze Zemanovy chalupy v Novém Veselí, kde jej Paroubek navštívil. Byla zima, náledí a oba se dojemně podpírali a vedli za ruce. Harmonie jim dlouho nevydržela.

Nepochodil ani Bohuslav Sobotka. Též on se pokoušel zakopat válečnou sekeru, což v jistém okamžiku například stálo ministerské křeslo Jiřího Dienstbiera. O pár měsíců později na Sobotku mával prezident holí a snažil se jej vmanévrovat do demise.

Kdo s čím zachází...

Jan Hamáček se již druhým rokem situuje do role Zemanova sympatizanta, ačkoli jejich pohled na zahraniční i domácí politiku je diametrálně odlišný. Odměnou mu jsou Zemanem veřejně vyjádřené sympatie. V nastoupené cestě prezident pokračoval na sjezdu. Otírá se sice o modernisty a ministr zahraničí Tomáš Petříček je mu trnem v oku, leč považuje za vhodné nyní dávat ČSSD najevo svoji přízeň.

Bůh suď, co bude za pár pátků. Zeman je bytost mazaná a nevyzpytatelná. Sociálním demokratům dal například za úkol porazit Piráty, kteří mu momentálně leží v žaludku. Co udělá, když se jim to v evropských volbách nepodaří, což je ostatně dost pravděpodobné? Vytáhne pověstnou hůl na Hamáčka a začne dávat rozhovory o jeho neumětelství?

Říká se, že kdo s čím zachází, s tím také schází. Je nejvyšší čas, aby na pohasínající Zemanovu hvězdu sociální demokraté zapomněli. Zvlášť, když je dnes reprezentují třicátníci a čtyřicátníci, kteří usilují o to, aby je třicátníci a čtyřicátníci také volili.

Mít úctu k prezidentovi ještě neznamená klanět se mu od rána do večera. Zvlášť, když má Zeman mezi přáteli nejen Andreje Babiše, ale i takové kabrňáky jako Tomia Okamuru (SPD) či ředitele TV Barrandov Jaromíra Soukupa.

I když teď sociální demokracie z prezidentovy náklonnosti těží, měla by konečně přivyknout životu bez Zemana.

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít