Když Mayová spadne, rozzáří se mu na tváři pod neučesanou blonďatou kšticí široký úsměv a zaujme její místo visícího za jednu ruku nad propastí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Filip Nerad: Nástupci Mayové hrozí, že se u brexitu ocitne tam, co končící premiérka

Tenhle vtip dokonale ilustruje to, co čeká Johnsona nebo kteréhokoliv z možných nástupců Mayové po zvolení za lídra britských konzervativců a po nástupu do Downing Street 10.

Každý z desítky uchazečů o křeslo po Mayové přichází s vlastním receptem na řešení nejpalčivějšího politického problému současné Británie – tedy jak ukončit měsíce trvající brexitový pat. A každý zákonitě skončí tam, kde Mayová.

Důvod je jednoduchý. Většina kandidátů slibuje, že s evropskou sedmadvacítkou vyjedná lepší rozchodovou dohodu, než jakou domluvila vláda končící Theresy Mayové. Největší favorit Boris Johnson na to chce jít přes pohrůžku, že unii nepošle doplatek za britské závazky v evropském rozpočtu, dokud na stole nebude smlouva ideálně bez sporné irské pojistky.

Tvrdě a nekompromisně slibuje s unií vyjednávat také majitel černého pásku v karate s českými kořeny Dominic Raab. Ten si to ostatně už vyzkoušel jako někdejší ministr pro brexit a skončilo to současnou dohodou. Změnit ji chce i mnohem umírněnější ministr zahraničí Jeremy Hunt, kterého tomu podle něj povzbudila sama kancléřka Angela Merkelová během oslav dne D. A tak bychom mohli pokračovat.

Převzato z Plusu

Nic mezi tím

Problém ovšem je, že evropská strana už mnohokrát zopakovala, že o rozlukové smlouvě znovu vyjednávat nebude a pevně se této zásady drží. Když od ní unie neustoupila u Mayové, která se dohodu snažila ze všech sil nechat schválit, lze si jen těžko představit, že výjimku udělá u některého z jejích nástupců, kteří většinou pomáhali tento dokument pohřbít. Zejména pokud ji přitom ještě bude finančně vydírat.

Rozhovory sedmadvacítka připouští pouze u doprovodné, právně nezávazné deklarace o budoucích vztazích. Její případné úpravy ale těžko mohou přinést nějaký zásadní zvrat na britské parlamentní scéně.

Je navíc otázkou, zda by budoucí premiér či premiérka vůbec měl s kým o slibovaných změnách brexitové smlouvy vyjednávat.

Zástupkyně hlavního unijního vyjednavače Sabine Weyandová už má novou práci a její bývalý šéf Michel Barnier křižuje Evropou a nepokrytě na sebe upozorňuje v naději, že by se nakonec mohl stát vhodným kandidátem na nového předsedu Evropské komise. Ani on nemá navíc důvod nesmlouvavý kurz vůči Británii obracet. Jednak by k tomu musel dostat mandát od členských zemí a jednak to byl právě tento přístup, který ho vynesl na současné politické výsluní.

Jediné, kdo neslibují úpravy dohody a otevřeně mluví o rozchodu bez ní, jsou možná trochu paradoxně ženské kandidátky. Bývalá ministryně práce Esther McVeyová chce, aby Britové bez ohledu na cokoli opustili unii na konci října, kdy vyprší aktuální termín pro vystoupení. Její někdejší vládní kolegyně Andrea Leadsomová zase nabízí řízený tvrdý brexit, který by spočíval v dohodě jenom na nejnutnějším minimu pro rozchod.

I to ale unie v minulosti už vyloučila a vzkázala Londýnu: pokud chce odejít řízeně, je na stole dohoda. V opačném případě přichází v úvahu pouze neřízené ukončení členství. Nic mezi tím.

Pokud poslouchal, slyšel každý z uchazečů o nástupnictví po Mayové pozici Evropské unie možná už stokrát. Nemělo by proto toho vyvoleného nebo vyvolenou po nástupu do Downing Street překvapit, pokud se svým slibem z kandidátského klání narazí a ocitne se ve stejné situaci jako předchůdkyně.

Před neústupnou sedmadvacítkou a rozhádanou Dolní sněmovnou, která se není schopná shodnout na žádném řešení vyjma toho, že nechce, aby Británie opustila unii bez dohody. Tu ale zároveň rozhodně odmítá. A pak už nezbude než se co nejpevněji držet té větve nad srázem.

Autor je analytik Českého rozhlasu

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít