V4 neškodně dřímající
Takřečenou Visegrádskou skupinu lze považovat za plod idealismu po symbolickém pádu Berlínské zdi. Nejprve trojice středoevropských zemí bývalého „socialistického tábora“ mínila koordinovat kroky směřující do EU a NATO a vůbec přibližování Západu.
Ale jakmile se po rozpadu Československa stalo uskupení čtyřčlenné, už to začalo drhnout kvůli mečiarovskému Slovensku. Nadto se český premiér Klaus domníval, že je Česká republika dál než Poláci a Maďaři a bude efektivnější postupovat individuálně.
Pokusy a dohody
Pak se sice věci jakž takž srovnaly a do Unie i Aliance státy V4 šťastně společně došly. Čímž se zdál projekt více méně vyčerpaný. I když například jednu chvíli koketoval s rozšířením o Rakousko a Slovinsko a byla také podepsána dohoda o vzniku společného bojového uskupení. V posledních letech pak leccos komplikovalo to, jak polské i maďarské vedení chápe pojmy demokracie a právního státu.
A i když se bude v Polsku nyní leccos měnit, řada otazníků visí po volbách zase nad Slovenskem. A třeba dodat, že po likvidaci V4, respektive našem vystoupení ze skupiny, volaly hlasy kupříkladu po brexitu. Abychom prý nebyli v jednom pytli se sousedními černými ovcemi. Na druhé straně se však zdálo boření V4 předčasné a konec konců uskupení přežilo i horší chvíle.
Jen formalitky
Momentálně mu od července na rok předsedáme a prezident Pavel už před časem řekl, že zevnitř V4 necítí ambice ke koordinaci zahraniční politiky a podobně.
Visegrádská skupina by mohla sdílet informace o nákupech munice, shodli se náčelníci armád v Praze
Číst článek
A nikdo nemohl nic čekat ani od středečního pražského summitu prezidentů čtyřky. Mimo jiné i proto, že hlavy států mají relativně málo pravomocí a otázky zahraniční politiky nebo bezpečnosti jsou na vládách. Na Hradě se také rokovalo hlavně o budoucnosti nepříliš bohatého Visegrádského fondu, podle českého prezidenta jediné fungující struktury V4.
A není vůbec jisté, zda jednotliví premiéři budou chtít přisypat jednou tolik instituci vytvořené k podpoře spolupráce a vzájemných vazeb, například i kulturních. Což o čemsi svědčí. A je sice hezké, že i maďarská prezidentka Nováková přiznala Ukrajině právo chránit svou zemi a svůj národ, ale neřekla také nic víc. Tudíž z její věty nic neplyne.
A z ničeho vlastně nemohlo nic plynout. Když paní Čaputová nemůže mluvit za Ficovou vládu a pan Duda zase brzkou Tuskovu. Tedy nejspíš. Takže ani problémy s nelegální migrací ani jakékoli jiné pražská schůzka hlav zemí dřímající V4 věcněji neprobírala.
Ale kdo ví, co bude za pár let a jestli se smysl V4, pokud tedy znovu přežije, neprokáže aspoň v té vzájemné spolupráci na mimopolitické úrovni. I když to by jistě mohlo nastat i bez formální existence skupiny dávno včleněné do EU.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nad Gruzií se vznáší stín vážného občanského konfliktu
Libor Dvořák
Ambiciózní projekt reformy daní z dílny PAQ Research má jediný háček: je navrhovaný v Česku
Apolena Rychlíková
Angela Merkelová vzpomíná. Také na Ukrajinu
Libor Dvořák
O vládním hausnumerismu aneb nápadný nepůvab 93 procent
Petr Honzejk