Povzdechl si jeden Slovák na sociálních sítích při pohledu na hrozivé počty nakažených i obětí koronaviru v Česku a na Slovensku: proč jsme se vlastně v tom roce 1992 dělili? Kdyby zůstalo Československo, stačilo by platit z daní jednoho premiéra a jednu vládu a výsledek by byl stejný.

Komentář Bratislava/Praha 7:43 22. března 2021 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Je bohužel pravda, že Česko má v celé Evropské unii nejtragičtější údaje nakažených i obětí za posledních 14 dní i celkově a Slovensko za ním příliš nezaostává.

Ale Československo s tím má málo společného. Politický vývoj obou zemí byl v uplynulých třiceti letech hodně odlišný a také současné vlády prohrávají boj s epidemií ve zcela různých pozicích.

Kabinet Igora Matoviče vzešel z loňských voleb, má ústavní většinu a tři roky mandátu před sebou. Je obecně vnímán jako vláda změny, která má popřít mnohaletou éru Roberta Fica, jejíž konec přivodila vražda Jána Kuciaka. V napravování nespravedlnosti se jí to jakž takž daří, ale jinak je neúspěšná a právě v těchto dnech se v křečích rozpadá.

Vláda Andreje Babiše (ANO) je menšinová a zemi už za pár měsíců čekají ty nejdůležitější volby – do Poslanecké sněmovny. Stručný popis českého kabinetu obsahuje ad hoc shánění hlasů tu pro prodloužení nouzového stavu, tu pro navýšení schodku státního rozpočtu, třetí ministr zdravotnictví s nejistou budoucností a ohledy na volební kampaň.

Umět posoudit různá zla

Konec loňského a začátek letošního roku jsou v obou zemích podobně epidemicky tragické. Ve srovnání se sousedními zeměmi zemřelo mnohem víc lidí. Proč vypadá bývalé Československo na mapě Evropy jako černá skvrna?

Protože v obou zemích sledujeme v přímém přenosu krizi vládnutí. Vyrůstající z krize politických stran, z občanské lhostejnosti a z nedostatku odpovědnosti u politiků. Matovič bojuje o politické přežití víc než o zastavení epidemie. Babišova vláda krotí covid-19 tak chaoticky, že je s politickou situací v zemi spokojeno historicky nejnižších 11 procent lidí (únorové šetření agentury Kantar pro Českou televizi).

V této chvíli už je vlastně důležitá jen odpověď na jedinou otázku: dokážou se obě země z té nezvládnuté krize poučit? Čeká je obtížná obnova ekonomiky, nový start vzdělávání, reforma zdravotnictví, spojování rozdělené společnosti postižené novou nerovností a další klíčové modernizační změny. Jak toto zvládnou, tak bohaté budou a tak dobře či zle se vyrovnají s tou příští krizí.

Ano, okolnosti vládnutí jsou a budou mimořádně obtížné, ale princip je stejný a popsal ho už před 500 lety slavný politický myslitel Niccolo Machiavelli: „Ať si žádný stát nemyslí, že může někdy učinit bezpečné rozhodnutí… Všechna rozhodnutí jsou nejistá. Tak už to ve světě chodí, že chceš-li se vyhnout jednomu neštěstí, dostaneš se do druhého. Moudrost spočívá v tom, umět posoudit různá zla a zvolit si to nejmenší.“

Slovensku ani Česku se teď bohužel moudrých vládců nedostává.

Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus.

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít