Hladoví Kubánci snědli strach a vyšli do ulic
Patria o muerte (Vlast, nebo smrt). Jedno z nejznámějších hesel kubánské revoluce, které dodnes na ostrově svobody promlouvá z kdejaké zdi či provládního billboardu, získalo mocného rivala. Patria y vida (Vlast a život), úderná parafráze, kterou vytvořila skupina kubánských rapperů, se v minulých dnech stala mottem největších protestů v novodobé historii karibského ostrova.
Tisíce lidí po celé Kubě vyrazily do ulic, kam je vyhnal hlad, nedostatek veškerého zboží a režimem nezvládnutá situace kolem pandemie koronaviru. Opoziční server 14ymedio uvedl, že při protestech, jaké tamní režim nepamatuje, policie zadržela přes pět tisíc lidí, z toho více než 120 novinářů a aktivistů.
Kuba čelí největší ekonomické krizi od začátku 90. let, kdy padl Sovětský svaz, její hlavní mecenáš.
Tentokrát k už tak bídnému stavu kubánské ekonomiky přispěl i loňský propad turismu, odvětví, které zemi přináší zásadní kapitál. Pak přísnější sankce uvalené administrativou bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa.
A samozřejmě čím dál horší situace v nedaleké Venezuele, která v minulých letech převzala roli Sovětského svazu a stala se novým sponzorem režimu bratrů Castrových a jejich neefektivní správy desetimilionové země.
Kubánci demonstrují proti pomalému očkování a výpadkům proudu. ‚Provokace,‘ tvrdí prezident
Číst článek
„Budou muset překračovat naše mrtvá těla, pokud chtějí jít proti revoluci,“ zareagoval zkraje týdne na protesty kubánský prezident Miguel Díaz-Canel, první lídr od roku 1959, který nenese příjmení Castro. Prezident vystoupil v televizi už nejméně dvakrát a opakovaně vinil Spojené státy z „manipulace a rozdmýchávání protestů proti kubánské vládě“.
Vztek nabobtnal
Nicméně i Díaz-Canel uznal, že země strádá. Přiznal pochopení pro frustraci, kterou Kubánci poslední měsíce zažívají. Výpadky proudu a vody, nedostatek jídla, paliva, léků, zkrátka takřka čehokoli představují nynější kubánskou každodenní realitu.
Místní, kteří jsou všeobecně zvyklí na mizerný výběr v obchodech, tráví dlouhé hodiny ve frontách na nejzákladnější zboží.
Režim Díaze-Canela na začátku roku zavedl nové ekonomické reformy, včetně sjednocení dvojí kubánské měny a dalšího uvolnění soukromého sektoru, vládní snahy ale zatím přinesly jen malé výsledky.
Život na Kubě podle mnohých vskutku připomíná někdejší „zvláštní období“ 90. let. Je tady ale jeden velký rozdíl: internet a sociální sítě. I ty pomohly rozdmýchat nedělní protest, který začal na havanském předměstí, v San Antoniu de los Baňos. Režim záhy internet na desítky minut vypnul a nyní údajně funguje jen sporadicky.
Americký prezident Joe Biden Havanu vyzval, ať naslouchá výzvám svého lidu. Mexický prezident (Andrés Manuel) Lopéz-Obrador nabídl pomoc ve formě léků, jídla a vakcín. A uvedl, že chtějí-li pomoci i Spojené státy, měly by především zrušit embargo. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by Bidenův úřad zvažoval podniknout vstřícnější kroky směrem k ostrovu.
Je to právě čtvrt roku, kdy vedení země opustil poslední Castro, bezmála 90letý Raúl Castro v dubnu odešel z vedení komunistické strany, a zanechal ji v rukou následovníků revoluce.
Zda si nové vedení poradí s naštvanými Kubánci, je otázka. Režim má k dispozici silný represivní aparát, vztek Kubánců ale nabobtnal do – pro ostrov – nevídaných rozměrů. Jak popsala proslulá kubánská disidentka Yoanni Sanchéz na svém twitteru: „Jsme už tak hladoví, že jsme snědli svůj strach.“
Autorka je publicistka
Chcete hlasy? Sežeňte si voliče, zavelelo hnutí STAN
Kateřina Perknerová
Vondráčkův zahraničně-politický frak
Petr Fischer
Skončí válka na Ukrajině ještě letos? A jaké jsou limity jejich plánů?
Libor Dvořák
Premiér Havlíček? Jen předvolební ekvilibristika Babiše
Jiří Leschtina