Moderním jazykem řečeno: mezi sociálními státy rozličného druhu prim hraje sociální stát obdarovaný inteligencí. Ryba hlad zažene. Stvrdí ale i neměnnost chudákova postavení. Tomu, kdo se naopak naučí nahazovat udičku, svitne naděje, že onen skličující a nedůstojný nuzný stav jednou zanikne.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ivan Štern: Odolnost sociálních států a koronavirová krize

Od počátku koronavirové krize podle amerického ministerstva práce zaměstnání ztratilo a požádalo o podporu na 30 milionů Američanů. Představují více než 10 % všeho obyvatelstva. Dostalo se jim ryb. Nejspíš zatím v hojné míře.

Od počátku krize v Německu podle jeho agentur práce nezaměstnanost o něco málo sice poskočila, nicméně drtivá většina potenciálně nezaměstnaných ve výši 10 milionů Němců skončila v režimu „kurzarbeit“. Počtem představují rovněž více než 10 % všeho obyvatelstva. Nedostalo se jim jen ryb. Učí se je i chytat.

Nezaměstnaní Američané mají jediné jisté. Nějaký čas zůstanou na podpoře. Jejich budoucnost je nejasná, spíš chmurná.

Ovlivnit svoji pracovní budoucnost

Němci v režimu „kurzarbeit“ zůstávají v práci, sníženou možnost zaměstnavatele jim platit plnou mzdu kompenzuje stát a jejich budoucnost lemuje naděje, že jim stávající práce, tedy to, co dovedou nejspíš nejlépe, zůstane.

V závislosti na způsobu, jak je sociální stát koncipován, krizi odolává některý více, některý méně úspěšně. Míra jeho úspěšnosti předurčuje i úspěch celé ekonomiky.

Převzato z Plusu

Podobně jako talmudští mudrci před 100 lety uvažovali i staří socialisté. Sociální stát nepovažovali za cosi, co stojí mimo ekonomiku, ale za její součást, za činitele, který, pokud je dostatečně pružný a vnímavý, je s to úspěšně vyrovnávat její krizové výkyvy a udržet ji tak nad kritickou hranicí.

Inteligentní sociální stát je dobrou zprávou i pro samotný kapitalismus. Snaha neoliberálů ho osekávat na záchrannou síť, ve které potřebný neumře sice hlady a dostane se mu nejnutnější péče, byla pošetilá. Hlavně nepoučená. Pokud je základním znakem kapitalismu hromadná výroba a pokud v jeho povaze není schopnost vždy si pro ni zajistit odpovídající hromadnou poptávku, pak role sociálního státu, hlavně toho sázejícího na inteligenci, je nezastupitelná. 

Zaměstnanec nacházející se v režimu „kurzarbeit“ čelí také riziku nezaměstnanosti. Dostává se mu ale možnosti tvořivým a inteligentním způsobem pokusit se vlastním úsilím svoji pracovní budoucnost ovlivnit. Učí se chytat ryby. Stále mu nemusí znít v uších, aby zanechal vší naděje.

Nezaměstnaný, řečeno dnešní hantýrkou, má vymalováno.

Autor je publicista

Ivan Štern Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít