Andrej Babiš pracuje patnáct hodin denně. A to je špatně
Premiér Babiš se během čtvrtečních interpelací navezl do stávajícího šéfa ČMKOS Josefa Středuly. Vadí mu, že odborový předák a jeho svazy pořád něco chtějí.
Stihl přitom uvést, že on sám pracuje patnáct hodin denně. Koho tím chtěl inspirovat, nevím.
Středula v reakci na Babišův výrok poznamenal, že lidé v Česku pracují skoro nejvíce v Evropě a že česká práce je v Evropě stále jedna z těch nejlevnějších.
Je sice pravda, že mzdy rostou (dokonce tak, až to některé lidi začalo znervózňovat), je ale také pravda, že po léta stagnovaly a různé skupiny – lidé na okraji, nižší střední třída nebo zástupy prekarizovaných, zatím nepocítily výhody konjunktury natolik, aby se to výrazně odrazilo na kvalitě jejich života. Navíc, a to je podstatné, rostou významně i základní náklady – například nájemné se zvyšuje skokově – během minulého roku to v průměru bylo o celých 14 procent.
Zdá se to neuvěřitelné, ale osmihodinovou pracovní dobu se podařilo zavést před celými sto lety. Do té doby spávali dělníci a dělnice běžně u strojů, pracovali většinu dne a jejich práva se ani zdaleka nerovnala lidským právům.
Váš problém, pane Babiši. Sorry jako
Kratší pracovní doba i zvýšení mezd až o devět procent. Odboráři zveřejnili své požadavky
Číst článek
To se nakonec, tehdejším systémům navzdory, podařilo změnit, a tak už se sto krásných let můžeme radovat z toho, že i práce má své zákonné hranice. I přesto je ale porušování osmihodinové pracovní doby běžné. Stále se objevují místa, kde se po pracujících žádají přesčasy, někdy placené, ale někdy i neplacené. Na jejich zneužívání není nic dobrého ani zajímavého – naopak.
Odbory se kromě levné práce snaží tematizovat i otázku délky pracovní doby. A nejsou, vzhledem k tomu, jak dlouho máme tu osmihodinovou, nijak radikální. Navrhují její snížení na sedm a půl hodiny denně při zachování mezd. Utopie? Ale kdeže.
Když se ohlédneme za posledním stoletím, je nutné mu přiznat monumentální dynamiku. Možná nikdy nešly technologie, věda a společenské možnosti tak rychle dopředu jako v průběhu 20. století. Jenže tyto dopady tak nějak neprokapaly napříč celou společností, neodrazily se na tom základním – na práci.
Flexibilní pracovní doba začíná být pro zaměstnance důležitější než vyšší plat
Číst článek
Tvářit se, že osmihodinová pracovní doba je na věky věků daný úzus, znamená chovat se jako ti, kteří ji před více než sto lety odmítali – dost možná s podobnými argumenty. Pokud se jako společnost máme posunout ke kvalitnější budoucnosti, musíme být sociálně imaginativní mnohem více.
Koneckonců: i renomované studie ukazují, že produktivita roste, když lidé pracují méně. A navíc: o tom, že potřebujeme šestihodinovou pracovní dobu, psali i v takovém Forbesu. Takže to nemůže být jen socialistický výmysl! Teď už jen dávat pozor, aby se tyto ‚zlepšováky‘ dotkly co nejširších vrstev a nezůstaly jen vymoženostmi pro ty nejsilnější nebo nejbohatší.
Když Andrej Babiš říká, že pracuje patnáct hodin denně, myslí si asi, že je to pořád ještě možné brát jako opravdové hrdinství. Není tomu tak. Ve skutečnosti by jedinou adekvátní reakcí na jeho bušení v prsa mělo být lakonické: „To je ale váš problém, pane Babiši. Sorry jako.“
Jak asi Alena Schillerová vnímá svoje voliče, když se kvůli nim převléká za hranolky?
Martin Fendrych
Seriálová óda na KGB se ruským divákům líbí
Alexandr Mitrofanov
Zvítězí populismus a demagogie nad demokracií a svobodou?
Lída Rakušanová
Předvolební posuny na politické scéně
Kateřina Perknerová