Většinu občanů tentokrát nezvedl z lenošek ani Andrej Babiš (ANO), ani premiér Petr Fiala (ODS).

Už proto by radost ve Strakovce měla být střízlivá. Ke sněmovním i prezidentským volbám chodí lidí podstatně více, což je zdrojem opozičního sebevědomí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Senátní úspěch by vládě neměl zamotat hlavu

Kromě toho, překážek i soupeřů se vládě rýsuje až až. Ve sněmovně číhají Babiš s Tomiem Okamurou (SPD). Už víme, že je přes přetahovanou o podobné sympatizanty baví pronášet plamenné projevy, iniciovat mimořádné schůze a být vůči kabinetu kritičtí za všech okolností a za jakoukoli cenu.

Na náměstích se dál budou srocovat nespokojení občané. Rozbuškou zůstává energetická krize a všeobecná drahota. Když je ale člověk naštvaný, dokáže pálit po bezpočtu cílů. V tomto případě i po členství v Evropské unii a NATO nebo po české pomoci Ukrajině.

O těch zářijových 70 tisíc demonstrantů na pražském Václaváku se nezasloužil Babiš, nýbrž pestrá koalice radikálů zprava i zleva. Ti budou s každým chybným či liknavým krokem vlády sílit a rozkvétat.

Uchovat sociální smír a stabilizovat společnost

Brzy též uvidíme, nakolik centrum metropole zaplní Českomoravská konfederace odborových svazů. Držet se naštěstí hodlá jen sociálních a ekonomických témat, v nichž má kabinetu co vyčítat.

Vedle bagatelizování role tripartity je to zejména pomalost, nesrozumitelnost a nesystematičnost protikrizových opatření. Zatím je dost opomíjených a v zahraničí přitom realizovaných forem pomoci lidem, nemluvě o nechuti zevrubně se podívat na příjmovou stránku státního rozpočtu. Už i s vládou spolupracující ekonomové varují, že bez změn daní bude náš stát neufinancovatelný.

A pak tu ještě máme samotný Senát. Drtivá koaliční převaha v něm zůstane zachována. Starostové a nezávislí sice oslabili, rozroste se ale klub, který má dosud ODS společný s TOP 09, radují se i lidovci. Hnutí ANO rozšíří počet svých senátorů a dosáhne na vlastní klub, nakolik ale bude hlasitým oponentem vlády, se odvine od schopností jeho členů.

Okamurova SPD pohořela, pozornost zato k sobě budou poutat dvě nezávislé političky a právničky, jejichž fankluby tvoří především radikálové srocující se na ulicích. Daniela Kovářová již avizovala, že se „nenechá umlčet“ a ani o prořízlých ústech Jany Zwyrtek Hamplové nemusíme mít pochybnosti.

Pro Senát je přitom typické, že ani nominanti vládních stran nejsou jen hlasovacími mašinami a výstupům ze sněmovny nezřídka oponují. Po těchto volbách by se měla koalice ještě více soustředit na hladký chod legislativního procesu a rozepře řešit včas. Jinak se budou opakovat situace, jako když se dosluhující předseda komory Miloš Vystrčil (ODS) ostře pustil do ministra průmyslu za STAN Jozefa Síkely.

Nevíme přesně, kdo všechno a proč nepřišel v pátek a sobotu volit. Spíš než o nadšené vládní příznivce šlo o jedince zklamané či frustrované. Ti často dlouho mlčí a pak klidně hlasují pro extrémní subjekty jako naposled v Itálii nebo Švédsku.

Tím spíš by si měla vláda uvědomit, že jejím úkolem není jen manažersky vyřešit problémy s energiemi a inflací. Mnohem náročnější úkol je uchovat sociální smír a stabilizovat společnost, aby v ní na pozadí legitimního střetu koalice s opozicí nebobtnaly tendence zatočit s celým ústavním systémem a polistopadovým vývojem.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít