Nově by covidovou izolaci nebo karanténu mohli hygienici nařizovat „ústně nebo písemně, a to i pomocí prostředku komunikace na dálku.“ Tahle nenápadná věta v novele pandemického zákona znamená, že se o karanténě nebo izolaci člověk dozví SMSkou nebo při telefonátu s trasovacím centrem.

O novele se zatím dohadují poslanci, ale něco takového se už dávno běžně děje. Při desítkách tisíc nakažených denně není možné, aby hygienické stanice každého vyrozuměly doporučeným dopisem, nakažení si tedy musí vystačit se zprávou od testovací laboratoře, některým pak zavolá i trasovací centrum Chytré karantény. Jenže to podle zákona nestačí, což loni v srpnu potvrdil i Nejvyšší správní soud.

Jsme tak v typicky české situaci, kdy úřady v (převážně) dobré víře obcházejí zákony. A občané je poslouchají, jen když to uznají za vhodné. Tak nějak totiž tuší, že jim za neposlechnutí nic nehrozí.

Podobně to dopadlo i s ostatními opatřeními: respirátory lidé nosí, jen když se jim zrovna chce, osoby u jednoho stolu v restauraci nikdo nepočítá. Očkovací certifikáty se kontrolují jen symbolicky, protože neprůstřelná kontrola je zdlouhavá, nepraktická a třeba v restauraci skoro nemožná..

Pokud upravený zákon projde, SMSkou nařízená karanténa by najednou měla být vymahatelná i v případě lidí, kteří spolupracovat nehodlají. Jenže to je jen zbožné přání ministerských právníků.

V první řadě neexistuje žádná povinnost mít telefon, nadto mobilní, a jeho číslo sdělovat státní správě. Někoho může odradit třeba fakt, že pohyb všech telefonních čísel je v Česku podrobně sledovaný, a předplacená SIM karta je aspoň částečná cesta, jak si chránit soukromí své i svých blízkých.

Lidé navíc mění telefonní čísla, ztrácejí telefony, zapomínají je nabíjet, případně občas nezaplatí operátorům. Kvůli tomu všemu o čísla dočasně nebo natrvalo přicházejí. Ta se navíc vracejí do oběhu, takže totožnost majitele, zejména u předplacených karet, není jistá.

V případě telefonátu je situace poněkud jistější, pokud je hovor nahrávaný a občan v něm potvrdí svou totožnost. Tady ale zase lidé nemají jak ověřit, zda jim píše či volá opravdu pracovník trasovacího call centra: podvrhnout číslo je snadné. V poslední době toho využívají podvodníci, kteří se vydávají za bankéře nebo policisty.

I proto řada lidí volání z neznámých čísel nepřijímá a zprávy od nich ignoruje, což bude nepochybně i případ těch, kteří se opatřením budou chtít vyhnout. Naopak ti zodpovědní se budou chovat podle pravidel bez ohledu na nový paragraf.

Nařizování izolace či karantény po telefonu tak navzdory novele pandemického zákona dopadne stejně jako předchozí pokusy: lidé, a to jen někteří, zkrátka budou dělat jen to, o čem je politici a úřady přesvědčí. A to i v případě, že se státu opravdu podaří SMSky spolehlivě posílat, což taky není samozřejmé.

Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít