Ženy a muži v šedivých kostýmech tančí. Jste hostem světové premiéry baletu Národního divadla Slovanský temperament. Tvůrci z Česka, Polska a Ruska vám ve třech asi půlhodinových etudách servírují své vnímání slovanství, kreace na téma slovanský duch a co z něj zbylo.

A potom jedete domů v tramvaji a pročítáte na mobilu, co se během těch necelých tří hodin, co jste byli na představení, odehrálo mimo areál Národního divadla a vyjeveně zíráte na displej.

Při sledování inscenace se vám tajil dech, při sledování nápaditých figur a ladnosti baletních mistrů. Pokyvovali jste hlavou, když jste pochopili, co tvůrci představení bez slov (Ondřej Vinklát, Katarzyna Kozielska, Andrej Kajdanovskij) chtěli říct. Při pročítání zpráv o tom, jak prezident českého státu svolá novináře, aby se podívali, jakým způsobem likviduje červenou látku ve tvaru obrovských pánských trenýrek, vůbec nechápete.

Bylo divadlo to, co jste viděli na Nové scéně nebo je nepovedené představení to, o čem si čtete cestou domů?

Choreografie DUMKA od Ondřeje Vinkláta se ptá, jaká je slovanská duše. Je hodně inspirovaná Dvořákovou Dumkou číslo 4, ale převedená do moderního hudebního jazyka, kdy zazní i elektronická muzika.

Tanečnici se snaží vypořádat se ztrátou blízkého člověka tak, že se vrátí sami k sobě a k vlastní odpovědnosti za svůj život. Vinklátovo dílo říká, nenechejte se strhnout povrchním obrazem světa, ale důvěřujte v sílu vlastní osobnosti a duše.

Mladá polská choreografka Kozielska nezapře své vnímání ženského světa. Ukazuje různé tváře slovanská povahy, co znamená být Slovanem, spíše Slovankou, v dnešním dravém světě, kdy je člověk nucen se prosazovat i na úkor svého svědomí. Tanečnice v úsporných béžových šatech se přou - co je důležitější - můj úspěch, nebo úsměv mých blízkých?

Ruský tvůrce Kajdanovskij naplno rozeznívá apelativní politickou notu. Nenechejte se zmást tím, co vidíte a slyšíte, sundejte obvazy z uší, poslouchejte hudbu a svobodně tančete, potom předstupte před mikrofon a nahlas řekněte, co si myslíte.

A tak tu je má glosa, ve které se ptám: Proč musíme sledovat plytké trenýrkové divadlo místo toho, abychom hledali odpovědi na podstatnější otázky?

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít