S Rusy je třeba mluvit, nevědí, která bije
Petr Kolář, bývalý velvyslanec v Rusku, v televizi zapochyboval, zda generálové Vladimira Putina pravdivě informují o tom, jak si ruské jednotky na Ukrajině stojí. O tom, že se tak nejspíš neděje, svědčí Putinovy veřejné výroky. Nelze v nich zaznamenat sebemenší proměnu od počátku jím rozpoutané agrese. Postavení Putina přirovnal k Adolfu Hitlerovi.
Putin je na tom o poznání lépe. Strachy třesoucí se brady jeho generálů částečně nahrazuje německý kancléř Olaf Scholz. S Putinem si nedávno neokázale telefonoval. Nepochybně mu nalil čistého vína, i když ruská tisková kancelář tvrdila, že se obsah rozhovoru omezil pouze na otázky humanitární. Oba se nakonec dohodli, že zůstanou v kontaktu, a to i na nižších úrovních.
Německá vyjednavačka
Scholz by možná udělal nejlépe, kdyby se tou nižší úrovní stala bývalá kancléřka Angela Merkelová. Mnohé návrhy v evropském tisku ji už předtím pasovaly na vhodnou vyjednavačku.
Jeden z předpokladů pro úspěšného mediátora sice nesplňuje, nepatří mezi silové hráče na mezinárodní scéně, jako jsou kupříkladu Čína anebo Indie. Za to ji předchází renomé političky schopné vnímat a přemýšlet nestranně. Tudíž druhý nezbytný předpoklad úspěšného vyjednavače splňuje víc než na jedničku.
Kreml škrtí svobodu projevu, ta ale nekapituluje
Číst článek
Tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana v době, kdy se k němu Evropa točila zády, přesvědčila, aby Evropě ulevil a ujal se syrských uprchlíků. Číňané s ní vždy jednali s respektem, přestože jim jejich přešlapy v otázce lidských práv nikdy nezůstala dlužna. Jako bývalá východní Němka se naučila, jak je třeba mluvit s Rusy, tedy i s takovými, jakým je Putin.
Mediátorů se na scéně už objevilo víc. Jeden z nich, turecký prezident Erdogan vyjednal setkání ruského a ukrajinského ministra zahraničí v turecké Antalyi. Pánové se sice setkali, nedospěli však k žádným výsledkům. I když ne tak docela...
Setkání ministrů
Ukrajinský ministr zahraničí Dmitro Kuleba odmítl ruský požadavek, aby Ukrajina kapitulovala. Označil jej za nepatřičný. Přesto je jeho země připravena s Rusy nadále jednat.
Na humanitární koridory při jednání nedošlo. Lavrov tvrdil, že se prý musí nejprve poptat v Kremlu. Sám novinářům přiznal, že přijel s prázdnýma rukama. Příležitost jednání v Antalyi využil pouze k tomu, aby veřejně zdůraznil, že obětí ruského útoku na Ukrajinu není Ukrajina, ale samo Rusko a všechno ruské, proti kterému se Ukrajina spikla se Západem.
Kdo ví, zda Lavrov tuší, jak si na tom Rusové na Ukrajině i jinde stojí. Jinak by přece tak hloupě nemluvil. A tak kancléř Scholz bude muset znovu urychleně volat Moskvu.
Třeba tím pro tentokrát pověří Angelu Merkelovou. Jednání v Antalyi prokázalo, že je nanejvýš nezbytné, aby se oba pánové, Putin a Lavrov, to, co jim jejich ustrašení generálové tají, dozvěděli alespoň od Němců. Další kola jednání snad potom budou vypadat nadějněji.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Jaký Trump a Harrisová? Je tu Kemi Badenochová!
Jan Fingerland
Výročí 17. listopadu 1989? Musíme si znovu a znovu procházet ztrácením a nalézáním svobody
Martin Fendrych
Moderní technologie jsou mocná zbraň. A nebezpečná
Marek Hudema
Jaderná Ukrajina?
Libor Dvořák