Nechat promluvit strach, nebo se naočkovat? Stačí si vybrat
Od jara slýcháváme, že očkování je jedinou cestou z krize. Co tedy tolika lidem brání v tom ji použít? Jednoduchou odpovědí je strach. Teď je jen na nás, abychom si vybrali.
„Já kdybych před vás, pánové, postavil dvě krabičky od sirek, ale dvě NAPROSTO stejný krabičky, a o jedný z nich vám řekl, že je z USA. Tak která by pro vás byla lepší, co? Samozřejmě ta americká!“ zaznělo ve filmu Pelíšky z roku 1999.
Nemocnice nemají být odběrová a očkovací centra. Klíčové je, aby očkovat mohli praktici, říká Feltl
Číst článek
Žijeme v době, kdy máme svobodu volby. Jsme velmi hákliví na to, když nás někdo do něčeho nutí či někam manipuluje.
Nejdiskutovanější otázkou posledních dní je jednoznačně očkování proti covidu.
Diskutuje se o něm v mediích, ale i při nahodilých rozhovorech, když už se výjimečně potkáme s někým z kamarádů. Podle posledního průzkumu agentury Median by vakcinaci odmítlo 47 % dotázaných.
Pokud by se někdo zeptal lidí, zda se chtějí už konečně vymanit z kontinuálního a unavujícího lockdownu, asi by kladně odpověděla valná většina respondentů. Poněkud protichůdné názory, říkáte si? Očkování je přeci jediná cesta z krize, to slýcháme už od jara. Na vakcínu čekáme jako na smilování. Co tedy tolika lidem brání v tom ji použít? Odpověď je jednoduchá: je to strach.
Strach z nového a neznámého. Pocit, že když jsem zdravý, přeci si nebudu do svého těla píchat nějaké injekce. Ať se naočkují jiní, nemocnější, rizikovější… Já přece vakcínu nepotřebuji, nebudu nějaký pokusný králík, vzniklo to celé podezřele rychle a bůhví, jestli to nakonec není vlastně to čipování…
Lékař z první linie: Na konci sil se necítím, vydržet musíme ještě dlouho. Na frontě jsme teď my všichni
Číst článek
Svobodně si vyberme
Je zajímavé, že když pacientům s komplikovaným průběhem nemoci covid-19 aplikujeme experimentální lék remdesivir, nikdy jsme se se strachem či odmítnutím nesetkali.
V čem je tedy rozdíl? V tom, že remdesivir dostávají nemocní, vakcínu dostávají zdraví. Sytý hladovému nikdy nevěří. Pokud bychom se zeptali pacientů, kteří prodělali těžký covid, zda by si raději tuto zkušenost ušetřili a nechali si píchnout vakcínu, jsem přesvědčen o jednoznačném výsledku.
V českých zemích se očkuje přes 200 let. Každý z nás dostal jako malé dítě několik dávek vakcín proti nejrůznějším nemocem. I díky tomu jsme přežili vlastní dětství. Jaká byla asi úroveň klinických testů v 60. nebo i 80. letech? Jaká byla úroveň medicíny a medicínské vědy? Podívejte se na staré fotky a zamyslete se, jak se doba posunula.
Vědci, odborná veřejnost, obří farmaceutické firmy, které rozhodně nechtějí riskovat průšvih a ztrátu prestiže, nám říkají, že vakcína je bezpečná. Epidemiologové nám říkají, že abychom nad pandemií zvítězili, potřebujeme naočkovat přes 70 % populace, nejen rizikové skupiny. A nás stále ovládá strach.
Tak si svobodně vyberme. Strach a iluzi vlastního bezpečí, nebo opravdové bezpečí. Bezpečí pro sebe, a hlavně pro naše okolí. A dokonce si můžeme vybrat i tu americkou krabičku. Tak odvážně do toho… Přeji dobrou volbu.
Autor je infektolog pečující o pacienty s kritickým průběhem covidu-19
Trump ničí dolar. Už není bezpečným přístavem
Tereza Zavadilová
Primátor, který dětem upírá vzdělání
David Klimeš
Odešel papež, který dokázal překvapit
Kamila Pešeková
Vrtěti kohoutem? V Babišově videu je ještě něco víc
Petr Honzejk