Opravdu jsem se bála, vzpomíná na natáčení filmu Hranice práce Saša Uhlová. Téma vyjde i knižně
„Nemusela jsem nic předstírat. Někdy jsem chtěla vypadnout z role a zeptat se třeba na odbory, ale opravdu jsem se bála.” I s těmito slovy vzpomíná novinářka Saša Uhlová na natáčení dokumentárního filmu Hranice práce. Společně s Apolenou Rychlíkovou v něm zmapovaly podmínky v nejhůř placených zaměstnáních v Česku.
Nejprve reportáže, pak dokument a nyní prý i kniha. Téma nejhůře placených zaměstnanců v Česku, kterým se Saše Uhlové podařilo rozvířit vody české žurnalistiky, zasáhlo mnoho lidí napříč sociálními skupinami, a tak není divu, že nyní chce k úspěšným reportážím a dokumentu přidat i knihu.
„Bude v ní víc příběhů mých kolegů,” slibuje Saša Uhlová v rozhovoru s Lucií Výbornou. „Spolu ale nemají společného nic: například v žiletkárně byla spousta lidí s maturitou, kteří se kvůli krizi dostali do situace u pásu. A nemohou se z toho dostat zpět. Jiní se vyučili kominíkem a podobně.”
Přestože ve filmu Hranice práce představuje hlavní postavu, ona sama prý film dosud neviděla. „Ale štábu a Apoleně Rychlíkové absolutně důvěřuji,” vysvětluje. Říká to i ve světle toho, že štáb mnohokrát vpustila i do vlastního soukromí a soukromí své rodiny.
„Manžel už z toho na konci byl hodně unavený, v rodině bylo napětí, a to i od dětí,” přiznává. „Štáb byl ale neviditelný, člověk o nich skoro nevěděl. Všechno jsme ustáli, naše manželství vydrželo a nezadlužili jsme se,” usmívá se.
Když v říjnu film vyšel, vzbudil zaslouženou odezvu. Sama Saša Uhlová tehdy zdůrazňovala, že takzvaná „levná práce” není okrajovým fenoménem. „Myslím, že dnes, kdy je nízká nezaměstnanost, je dobrý čas o tom mluvit,” dodává k tomu.
