Vytvořit hrůzu zvukem? Vede vás to k větší kreativitě, je to výzva, říká režisér Vejnar o hororu Šum
Režisér a scenárista Jan Vejnar je podepsán pod oceňovaným filmem Přišla v noci, také je režisérem pokračování Metody Markovič. Na stanici Český rozhlas Dvojka bude mít 9. února premiéru jeho rozhlasový mysteriózní hororový thriller Šum, jehož tématem je umělá inteligence. „Byl jsem hodně nervózní, jestli to bude fungovat, byť to není čistý horor,“ vysvětluje Vejnar v pořadu Host Lucie Výborné.
Vy jste mi dal, pane režisére... S rozhlasovou hrou Šum jste mi dal. Protože když vystoupíte v půl jedenácté v noci ve ztemnělé garáži Českého rozhlasu a jako poslední věta se ozve: „Je třeba uvítat ty, kteří přicházejí s tmou,“ tak to je opravdu strašné. Jak vznikl Šum?
Šum vznikl trošku proti mé vůli. Nabralo to úplně jiný směr, když jsem to začal psát. S dramaturgyní Renatou Venclovou jsem si povídal, že bych rád napsal vánoční hororovou hru. Mám rád staré viktoriánské hororové povídky.
Horor je sebetrýznění, miluju ho a nenávidím zároveň, říká Vejnar, autor rozhlasového thrilleru o AI Šum
Na BBC je tradice, že kolem Vánoc a Nového roku uvedou nějaký horor, televizní inscenaci nebo rozhlasovou hru. Mně se to líbilo. Chtěl jsem natočit vánoční horor. Líbila se mi staromilská poetika, že se u toho nejen zdravě bojíte, ale má to i romantickou linku.
Ale když jsem nad tím začal přemýšlet konkrétně, nabralo to jiný směr – z dobovky se stala současnost a sama od sebe tam vklouzla moderní technologie.
V té hře figuruje umělá inteligence a mně přišlo, že je to zajímavá paralela třeba s vynálezem elektřiny, možná banální, ale stejně. Tehdy jsme ještě úplně ten nástroj neznali, takže jsme nevěděli, co máme přisuzovat technologii, racionálnímu světu a co je odjinud.
Zvláštní, že AI většinou přisuzujeme spíš hororové možnosti, ale když špičkoví technologové před AI sami varují, tak na tom asi něco bude, že ano?
Zajímám se o to spíš laicky, ale když se spekuluje o tom, co všechno AI bude schopná detekovat, analyzovat... Míra výpočetní kapacity je obrovská. Přemýšlel jsem, co by to udělalo s důkazy o existenci UFO a podobnými věcmi, když by to mohlo využít mnohem větší výpočetní kapacitu, než jaké jsme schopni my, a v mnohem rychlejším čase.
Nebudu říkat, co AI dělá v případě rozhlasové hry Šum, která má premiéru 9. 2. na naší sesterské stanici Český rozhlas Dvojka, ale zajímá mě, vy jste filmový režisér. Jak ve zvuku vytvořit hrůzu?
Stále se to učím a myslím si, že v tomto případě zkušený režisér se zkušeným zvukovým designérem udělali kus práce. Na jednu stranu mám tendence věci psát realisticky – i tady je v jádru mezilidský vztah, takže chci, aby dialogy působily realisticky.
30:05
Kvítí u Nosferatu je podivné záměrně. Dekoratér zabydluje skořápku filmu, líčí adeptka na Oscara
Číst článek
Málokdy si užívám takovou tu divadelní manýru. A v rámci touhy po realismu si říkám, jak to přenést, když máme jen zvukovou stopu, ale už jsem v rozhlase hru dělal, takže jsem poznal ty možnosti.
Vede vás to k větší kreativitě, přemýšlet nad tím, jak publikum zabalit jenom do toho zvuku, jak ho znejišťovat, hledat i způsoby, jak sdělovat informace bez toho, abyste byla popisná. To je největší výzva, ale to mě na tom baví autorsky.
Krátce před Vánoci dostane David nahrávku videa pořízeného před lety na jedné oslavě. Ta zachycuje situaci, která odstartovala psychický propad jeho dneska už mrtvé sestry. Nahrávka je samozřejmě skrytý klíč. Vás baví horor?
Já ho miluju a nenávidím zároveň. Já se vždycky bojím.
U tohohle jsem se bála.
To mám radost. Byl jsem hodně nervózní, jestli to bude fungovat, byť to není čistý horor, alibisticky se to snažím nakombinovat s jiným žánrem. Baví mě velmi čtenářsky i divácky, ale občas se dívám trošku mimo obrazovku, plátno. Je to takové sebetrýznění. Ale to je, mám pocit, podstata toho žánru, že to lidi mají rádi.
Byla jsem trošičku rozkročená mezi pachatelem – buď to může mít ezoterický důvod, nebo to může být ta AI. K čemu se přikláníte vnitřně?
Má to v sobě spíš komediální základ, byť se to nezdá (směje se). Ve hře to není, ale ten původ trošku jo, protože já se snažím být trpělivý člověk. Ale jestli s něčím nemám trpělivost, jsou to technologie.
1:18
Filmy Psycho, Ptáci a Vertigo dodnes ovlivňují žánr hororu. Hitchcock by letos oslavil 125. narozeniny
Číst článek
Nemyslím si, že jsem nezručný při práci na počítači, ale když se mi do tří minut nedaří zjistit příčinu, proč něco nefunguje nebo proč to funguje jinak, strašně rychle se rozčílím, protože cítím bezmoc.
Třeba hledám dvacet třicet minut, hodinu řešení a nenajdu to, jsem rozčílený, kolik času jsem do toho investoval a že jsem vydán napospas své neznalosti. Občas to konzultujete s někým, kdo tomu rozumí, a řekne: „To může být leccos.“
To se mi líbilo. Vzal jsem tento princip a použil ho do té hry, kdy se inteligentní domácnost projevuje dost zvláštním, znepokojivým způsobem a teď je tam střet racionálního i iracionálního vědomí, kdy si říkáte: Může to být leccos. Ale znejišťuje vás, že nevíte, co to přesně bude a nemělo by se to takhle chovat.
Do domu přijde ezoterička, kterou v rozhlasové hře hraje Simona Peková, která se objevila v hlavní roli filmu Přišla v noci. Jak herečku Jan Vejnar objevil? Čím ho okouzlila? A co všechno se po uvedení filmu Přišla v noci ještě dozvěděl o tchyních? Poslechněte si celý rozhovor ze záznamu v úvodu článku.
