Továrnu na vafle přirovnávají k Orwellovi. ‚Hlavní postavou není buřič Arka, ale dav,‘ říká autor knihy
V továrně na vafle vládne čilý ruch, vše běží v zajetých kolejích, vafle přijíždějí na páse a ženy je balí do krabic. Pak ale přichází narušitel. Muž jménem Arka Narovski - vysoký, charismatický, tajuplný. Tak začíná hlavní zápletka nového románu nizozemského spisovatele Romana Helinského. Před několika dny dorazil do Česka, kde v rozhovoru pro Český rozhlas Plus představil svou knihu Továrna na vafle.
Vaše druhá kniha Továrna na vafle je přirovnávána k románu George Orwella Farma zvířat. Vidíte v tom i vy nějakou spojitost?
Je to pro mě samozřejmě velký kompliment, že jsem srovnávaný s Georgem Orwellem. Jeho knihu jsem četl. Oboje dvoje jsou alegorie, ale ve farmě zvířat samozřejmě jde o zvířata. Nicméně asi bych ještě chvíli počkal s tím, aby se to srovnávalo, je třeba větší odstup.
S nizozemským spisovatelem Romanem Helinským mluvila s ním spolupracovnice Českého rozhlasu PLUS Irena Špačková
Máte v příběhu hlavního hrdinu? Při čtení vaší knihy jsem si myslela, že by to mohl být Arka Narovski. Připadalo mi ale, že každá postava ve vaší knize je důležitá a má svůj prostor.
V mé knize vystupuje samozřejmě Arka Narovski. Abych to trošku vysvětlil, on přichází do továrny na vafle v podstatě jako takový buřič, který tam zažehne chaos.
Nepsal jsem to ale s tím, že by Arka měl být hlavní postavou, tou má být ta masa lidí, dav, který je ve fabrice. Samozřejmě jsou tam v rámci továrny jednotlivé ženy, záměrně jsem je ale nevykresloval jednotlivě, snažil jsem se je pojmout jako jedno kompaktní těleso. V podstatě hlavní postavou v knize je ta samotná masa lidí.
Proč člověk podle vás, stejně jako postavy ve vaší knize, nerad jedná sám za sebe a chce, aby někdo za něj rozhodoval?
Lidé za sebe samozřejmě chtějí rozhodovat a chtějí mít určitou autonomii. Ale zároveň je hrozně pohodlné a strašně jednoduché, když přijde někdo, kdo může rozhodovat za vás. Když se to stane celé skupině lidí a přijde někdo, kdo za ně začne rozhodovat, začne se za ně stavět a táhnout dopředu, celá skupina se na to chytí. Je pak těžké jít proti celé skupině a bránit se tomu.
Myslím, že je v tom nějaký pocit pohodlí, já za sebe nemusím rozhodovat, někdo to udělá za mě. A možná proto to i lidé hledají, protože je to tak strašně jednoduché a pohodlné.
Prostředí továrny je poměrně drsné a hrubé, zvolil jste ho záměrně?
Zrovna továrnu, kterou jsem popsal ve své knize, jsem se snažil popsat tak, aby tam hrubost nebyla. Snažil jsem se říct, že ony vždy přijdou včas domů, aby mohly obstarat děti poté, co přijdou ze školy. Je tam popsáno, že jsou vlastně spokojené.
Samozřejmě občas si uzmou kousek vafle, což by neměly, nesmějí to dělat a je to špatné na zuby. Že to v továrně není tak špatné, říká i vypravěč, a to až do momentu, kdy přijde Arka, a řekne jim, že mají být nespokojené.
A to jsem se snažil ukázat, že lidé jsou spokojení až do chvíle, kdy jim někdo řekne, že mají být nespokojení.
Znáte nějakého českého spisovatele, který vás inspiruje nebo vás inspiroval?
Samozřejmě jsem četl Franze Kafku, toho znám, četl jsem jeho román Proměna a přijde mi naprosto fantastický. Je tam v podstatě velmi dobře vidět síla spisovatele a jeho představivosti. Když je na stránce jedna schopen přeměnit člověka ve zvíře a od toho se odvíjí celý román, to mi přijde naprosto fantastické. Myslím, že se z toho dá hodně učit. Samozřejmě se to nedá srovnat s tím, co jsem napsal, to je úplně mimo, každopádně to považuji za velice inspirativní.
Přečtěte si ukázku z knihy Továrna na vafle: