V kinech běží Mikulášovy patálie
Mikulášovy příběhy René Goscinnyho vycházely od konce 50. let a vyrostlo na nich - nejen ve Francii - několik generací čtenářů. Až loňský rok se však Mikuláš a jeho kamarádi Kryšpín, Augustýn, Vendelín, Viktorín, Fridolín a Celestýn objevili na filmových plátnech.
Režisér Laurent Tirard literární předlohu ctí a zachovává jejího ducha, zároveň ale dokázal 50 let starými příběhy pro děti oslovit (dospělého) současného diváka.
Zatímco Mikulášovy patálie v knižní podobě tvoří řada drobných, více či méně šťastných příhod Mikuláše a jeho kamarádů ze školních škamen, ve filmu jsou ty vybrané z nich poskládané do jednoho příběhu.
Ústřední dějovou linii v něm tvoří Mikulášova snaha odvrátit nadcházející katastrofu v podobě příchodu malého bratříčka, která pravděpodobně bude mít za následek Mikulášův odsun do garáže, případně do lesa.
S pomocí svých kamarádů se snaží situaci řešit všemi dostupnými prostředky, s nejlepším úmyslem a různě katastrofickými následky. Oběťmi akceschopnosti Mikuláše a jeho přátel jsou nejčastěji dospělí: školní vychovatel, sympaticky odevzdaná učitelka či mile maloměšťáčtí rodiče.
I přes nedorozumění a dramatické momenty (nefalšovaná automobilová honička s mimozemšťanem za volantem) tu však tvoří svět dětí i dospělých láskyplný, harmonický celek. Tirard v něm vyvolává vzpomínku na staré časy, kdy maminky byly maminkami a vařily v pastelových šatech, tatínkové s dýmkou zpoza novin trousili moudra a klukovská dobrodružství se odehrávala na plácku za ohradou.
I přes lehce sentimentální náboj a staromilství (včetně všech těch roztomilých retro artefaktů v podobě oblečení, účesů, aut a interiérů) jsou Mikulášovy patálie energickou komedií, která má cit i vtip - slovní, situační i (při vší úctě k francouzské kinematografii) britsky suchý.
Série gagů ve scéně, v níž jsou Mikuláš, Kryšpín, Vendelín, Fridolín a Celestýn podrobeni školní lékařské prohlídce, bez problémů obstojí v konkurenci třeskutě vtipných animovaných filmů z dílny Pixaru či Disneyho.
Paralelně s reálným dějem se ve snímku objevují i snové či fantazijní představy jednotlivých hrdinů, v nichž tvůrci filmu popustili uzdu imaginaci a z dětské představivosti udělali rovnocenného partnera "serióznímu" vyprávění.
K dětskému světu odkazuje ostatně již úvodní animovaná titulková sekvence, v níž jsou použity ilustrace Jeana-Jacquese Sempého, které spolu s Goscinnyho textem vytvořily kongeniální celek.
To, jakým pokladem francouzské dětské literatury Mikulášovy patálie jsou, dokazují i náročné přípravy na natáčení. Castingem prošlo na 8000 dětí z celé země, než tvůrci filmu sestavili Mikulášovu partu tak, jak si ji - nejspíš - představuje několik generací čtenářů.
Otázkou je, nakolik je film s dětským hrdinou skutečně pro děti a nakolik jej s dojetím ocení spíše generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků. I tak jsou ale Mikulášovy patálie pekelně dobrý a vůbec senzační tip na předvánoční kino.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash video), HCE
Mikulášovy patálie (Le Petit Nicolas), komedie / rodinný, Francie, 2009, 91 min
Režie: Laurent Tirard, scénář: Alain Chabat, hudba: Klaus Badelt
Hrají: Maxime Godard, Valérie Lemercier, Kad Medad, Vincent Claude
