Irák rekonstruuje sportovní halu od Le Corbusiera
Navržená slavným architektem Le Corbusierem, dostavená za vlády Saddáma Husajna a pak zapomenutá. Takový je osud sportovní haly v Bagdádu, kterou nyní Irák s pomocí Francie restauruje do bývalé krásy. Masivní betonový komplex přežil všechny války v překvapivě dobrém stavu.
„Patří mezi Corbusierovy pozdní stavby, stejně jako třeba knihovna Harvardské univerzity nebo muzeum západoevropského umění v Tokiu. Tato díla nejsou až tak známá a myslím, že o iráckém díle se nevědělo,“ vysvětluje historik architektury Zdeněk Lukeš.
K zakázce u významného architekta došlo v době, kdy byl Irák bohatou ropnou monarchií a chtěl přetvořit Bagdád v moderní metropoli. Zadal proto zakázky na veřejné budovy u světových architektů.
„Jsou to třeba Frank Lloyd Wright, který dělal v Bagdádu urbanismus, nebo významný Corbusierův žák Oscar Niemeyer z Brazílie či Walter Gropius a vzniklo tam jakési centrum moderní architektury. Jsou to případy velmi rychle zbohatnuvších měst, kde chtějí mít rychle světovou architekturu,“ upozorňuje Lukeš a jako paralelu z poslední doby uvádí příklad Berlína.
Historik architektury Zdeněk Lukeš hodnotil ve Světě o druhé dostavbu Le Corbusierovy haly v Bagdádu
Le Corbusier dokončil projekt v roce 1956 a sportovní komplex se začal stavě o rok později. Měl dokonce sloužit při uvažovaných olympijských hrách v roce 1960, o které Irák usiloval. V roce 1958 však vypukla revoluce, která svrhla iráckou monarchii, nastolila revoluční vládu a zastavila i Corbusierovu stavbu.
K dostavbě přikročila až vláda Saddáma Husajna. Komplex byl jako sportovní hala dokončen v roce 1982, tedy 17 let po Corbusierově smrti, pod vedením jednoho z jeho společníků Georgese-Marka Presenteho. Díky němu byly dodrženy autorovy principy.
„U staveb dokončených až dlouho po smrti autora se skrývá nebezpečí. Je otázkou, nakolik se naplní skutečně ta původní představa, i když známe případy, kdy se to podařilo. Například Kotěrova budova Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kterou architekt navrhl kolem roku 1920, se dočkala realizace asi o sedm let později,“ zmiňuje Lukeš.
Zapomenutou stavbu objevila badatelka Caecilia Pieriová z Francouzského blízkovýchodního institutu v roce 2005, díky níž později vznikl francouzsko-irácký projekt na rekonstrukci Le Corbusierovy haly.
