Když ukrajinský dron na konci ledna zasáhl Rjazaňskou ropnou rafinerii, vzplál tamní sklad s ropou a rafinerie ležící na jihovýchod od Moskvy musela zastavit provoz. Takovýchto úspěšných úderů namířených proti ruským ropným zařízením provedly ukrajinské síly od začátku roku několik.

V lednu to byla například ropná rafinerie ve městě Nižněkamsk v ruském Tatarstánu, ropné sklady ve Voroněžské oblasti a ve městě Engels u Saratova, rafinerie Lukoilu v Kstově poblíž města Nižnij Novgorod a zasažena byla také šestá největší ruská rafinerie ve Volgogradské oblasti. V únoru pak ukrajinský dronový útok zasáhl například závod Albašněfť v Krasnodarském kraji, který se podle ukrajinských sil podílí na dodávkách benzinu a nafty ruské invazní armádě.

To platí také pro strategicky důležitou rafinerii Taneko ve městě Nižněkamsk, která jako jeden z největších a nejmodernějších ruských závodů na zpracování ropy hraje klíčovou roli pro dodávky paliva ruské armádě, píše ukrajinský server RBK-Ukrajina.

Ukrajina si od útoků na ruská ropná zařízení slibuje, že tím omezí válečné schopnosti agresora. Rusko na Ukrajinu zaútočilo před bezmála třemi lety, od té doby zemřely desetitisíce lidí. „Vyřazení rafinerií a ropných skladů má přímý dopad na schopnost Ruska vést intenzivní válku,“ cituje server RBK-Ukrajina šéfa ukrajinského centra pro boj proti dezinformacím Andrije Kovalenka.

Strategii, kdy se stovky kilometrů vzdálené útoky v ruském týlu stále intenzivněji zaměřují na rafinerie a ropné sklady, hodnotí jako přínosnou také mnozí analytici. Mezi nimi je i vojenský expert a bývalý mluvčí ukrajinské armády Vladislav Selezňov, který byl podle svých slov zpočátku skeptický, že je taková strategie správná.

„Mělo by to být chápáno takto: ropné produkty jsou životní mízou války. Bez nich se tanky, obrněné vozy a frontová logistika zastaví a armáda se celkově zasekne. Minulý rok jsem byl trochu skeptický. Zdálo se mi, že dává větší smysl mířit údery na základny, sklady a arzenály – věci, které nám přinášejí smrt. Ale přiznávám, že jsem se mýlil, protože je stejně tak důležité ničit logistické prvky, které podporují ruské síly a schopnosti,“ podotýká pro ukrajinský server.

Chybějící palivo pro armádu

Proměny ukrajinské strategie si všímá také ruská redakce britské stanice BBC, podle které ukrajinské síly během uplynulého roku podnikly nejméně 81 útoků na ruské rafinérie a sklady pohonných hmot. Zatímco na počátku loňského roku byly cílem především rafinerie zásobující ruský domácí trh, na jaře se ukrajinské údery začaly soustředit především na zařízení, která dodávají palivo přímo ruské armádě. Na podzim se pak četnost úderů snížila – podle BBC mimo jiné kvůli požadavku Spojených států zdržet se útoků s cílem snížit globální ceny ropy.

Na konci loňského roku ale Ukrajina údery proti ruským ropným zařízením znovu obnovila a ještě zintenzivnila. Ruská strana komentuje dopady ukrajinských útoků jen zřídka a snaží se vyzdvihovat především úspěchy své protivzdušné obrany, pokud se ukrajinské drony a rakety podaří sestřelit. Jak ale v analýze publikované think-tankem Atlantic Council píše novinář a analytik David Kiričenko, přibývají náznaky, že ukrajinská kampaň působí Rusku značné škody.

Nervozitu vyvolanou úspěšnými ukrajinskými údery v ruské televizi demonstroval i proválečný propagandista Vladimir Solovjov. „V zemi musí být někdo, kdo je za to odpovědný. Neustále o tom debatujeme, ale zas a znovu přilétají a způsobují velké škody,“ stěžoval si koncem ledna po jednom z útoků na ruské rafinerie.

Jak nicméně podotýká ukrajinský vojenský expert Serhij Hrabskyj, bylo to právě Rusko, které – i když neúmyslně – dalo Ukrajině návod, jak efektivně cílit na ropné rafinerie.

„Ukázali nám, že s nástroji, které máme k dispozici, není v tuto chvíli praktické ostřelovat energetickou infrastrukturu. Naproti tomu ropné rafinerie jsou velmi zranitelné a je téměř nemožné je ochránit. Systematické ničení těchto zařízení má na nepřítele významný dopad,“ upozornil po úspěšném úderu na Rjazaňskou ropnou rafinerii, která ročně zpracovala až 17 milionů tun ropných produktů a odkud také pocházelo palivo dodávané na frontové linie.

„Systematické údery, jako jsou tyto, oslabují dodavatelské řetězce ruské armády na Ukrajině. Rozsah takových operací nepochybně rozšíříme a uděláme je ještě systematičtějšími,“ dodává Hrabskyj.

Především vojenský přínos této strategie hodnotí kladně také bezpečnostně-politický analytik Martin Svárovský, podle kterého to je důležité i v kontextu situace na bojišti. Díky technologiím je totiž velmi přehledné. „To znamená, že jakýkoliv pohyb mechanizovaných jednotek je v podstatě nemožný, nepřítel najde tank velmi rychle a zničí ho. Proto téměř přes rok nevidíme na jedné ani druhé straně žádné velké pohyby. Ukrajinci vědí, že obranné linie Rusů neprorazí bez toho, aby v nějakém místě generovali leteckou převahu,“ říká pro iROZHLAS.cz.

Podle něj na tom Ukrajina intenzivně pracuje a také Západ jí k tomu poskytuje prostředky, jako jsou například bojové letouny F-16. Ale ještě to bude trvat.

„Potom budou moct využít F-16, které dostali, aby generovali převahu ve vzduchu a prorazili obranu brigádami, které mají v záloze. Dokud to tak nebude, na zemi nebudou žádné velké pohyby. A jediná možnost, kterou máte, je opotřebovávat druhou stranu, a to dvojím způsobem. Jednak přímým bojem a likvidováním nepřítele – viděli jsme, že Rusové mají v posledních dvou měsících rekordní ztráty co do počtu vojáků. A druhá věc je, že armádu odříznete od jejích zdrojů. Ukrajinci tedy v první fázi zasahovali zbraňové sklady, sklady munice, logistická a řídící centra, to jsme viděli zhruba v listopadu a prosinci. A teď v té další fázi se zaměřují na ropná zařízení, primárně na rafinerie, které zajišťují výrobu paliva pro armádu,“ podotýká Svárovský.

„Může chvíli trvat, než se projeví kritický nedostatek paliva pro armádu. Pokud bude nedostatek paliva, před civilním sektorem dostane vždy přednost armáda. Musíme si proto ještě počkat, než uvidíme, jak se zastavují konvoje kvůli nedostatku paliva, jako to bylo v první fázi války. Určitě to ale je úspěšné, jednak kvůli přesnosti a vzdálenosti těchto zásahů a další důležitá věc je i to, že většina těchto zásahů probíhá prostřednictvím ukrajinských zbraňových systémů. To je podle mě velmi důležitá věc pro budoucnost Ukrajiny,“ podotýká.

Drony i rakety

K útokům v hloubi Ruska ukrajinské síly používají především drony, ale také rakety. Například řízené střely Neptun Ukrajina neustále vylepšuje a jejich modernizace umožňuje údery na větší vzdálenosti. Stejně tak Ukrajina vyrábí vlastní, stále sofistikovanější drony. Na přelomu roku ukrajinští představitelé dokonce uvedli, že země má k dispozici bezpilotní letadla s doletem až 2000 kilometrů.

„Ukrajinci postupují v raketovém výzkumu, ale nevíme, kolik toho mají. Já bych si tipoval, že toho nebude velké množství. Ale tam, kde mají jak kvalitu, tak i množství, jsou především drony. Ukrajinci dnes používají i drony s raketovým pohonem. To už je něco, co připomíná střelu s plochou dráhou letu. Pokud to střílí na vzdálenost 800 kilometrů přesně, zacílení je evidentně dobré,“ upozorňuje Svárovský.

Na ruské straně naopak komplikuje situaci to, že se rafinerie dají jen těžko ochránit. Kombinované útoky, při kterých Ukrajina využívá drony a rakety najednou, ochranu těchto cílů Rusku znesnadňují. Podle RBK-Ukrajina může takový útok vypadat tak, že Ukrajina vyšle k rafinerii drony, které „nasytí“ ruskou protivzdušnou obranu a umožní tak průnik raket. Nebo jsou nejprve vyslány rakety, které zachytí protivzdušná obrana, a drony pak mají volnou cestu.

„Ruská protivzdušná obrana je velmi důležitý komponent celé ruské strategie. Rusové na Ukrajině neaplikují útočnou strategii, ale dosažení cílů pomocí obranné strategie. Stáhli se z okolí Kyjeva, zakopali se na východě a nejde je odsud jen tak dostat. K tomu potřebují protivzdušný deštník. A v momentě, kdy to Ukrajinci narušují, to vypadá tak, že tam pošlou velké množství dronů, kterými zahltí protivzdušnou obranu, útočí na radary, zmatou obranu a pak jde hlavní útok za pomoci raket nebo dronů. To znamená, že ruská protivzdušná obrana na daném místě selže a je přetížená,“ popisuje Svárovský.

„Rusové proto budou mít dilema, kam přesunout některé systémy protivzdušné obrany, na které Ukrajinci také cílí. Jsou extrémně důležité vojenské cíle, kdy je tím nejdůležitějším Kerčský most a letiště na Krymu, kromě toho ale musí kalkulovat, jestli přesunout protivzdušnou obranu a chránit i rafinerie. Na to to je podle mě zacílené, na přetížení protivzdušné obrany,“ uvádí.

Dopady na ekonomiku

Kromě vojenských přínosů mají údery na ropná zařízení v hloubi Ruska dopady také na tamní ekonomiku. Podle BBC totiž ukrajinské útoky vedly ke snížení výroby benzinu a nafty v Rusku a k následnému zvýšení cen pohonných hmot.

„Mají dopady na zvýšení cen. Myslím si ale, že ještě větší dopad na ruskou ekonomiku, která byla léta postavená na prodeji ropy a plynu, mají jiné věci. Zcela zásadní pro ruské výnosy byly dvě rány. Zaprvé to bylo, že se Německo kompletně odstřihlo od závislosti na ruském plynu, nejen Německo, ale hlavně Německo, kde se ho úplně zbavili,“ říká Svárovský s tím, že odstřihnutí Německa jakožto největšího zákazníka znamenalo zcela zásadní ránu pro ruskou ekonomiku. Tou druhou pak bylo zavedení amerických sankcí na ruský ropný a plynárenský sektor.

Tyto sankce zavedla v první polovině ledna končící administrativa tehdejšího prezidenta Joea Bidena. Poslední kolo amerických sankcí dopadlo na velké ruské ropné společnosti Gazpromněfť a Surgutněftěgaz, stejně jako na 183 plavidel včetně takzvané stínové flotily, které Moskvě pomáhají při obcházení cenového stropu 60 dolarů za barel. Podle některých expertů toto opatření významně zesílilo tlak na ruskou ekonomiku, pod tíhou nových sankcí se totiž celkový objem Ruskem vyvážené ropy výrazně sníží.

Jak navíc upozorňuje BBC, ruské společnosti vyrábějící benzin a motorovou naftu musí po ukrajinských útocích utrácet značné sumy peněz na obnovu poškozené infrastruktury, což je vzhledem k uvaleným sankcím obtížné.

Kromě vojenských a ekonomických dopadů mají ukrajinské údery v hloubi Ruska také psychologický efekt, uvádí analýza think-tanku Atlantic Council. „Útoky na energetickou infrastrukturu, jako jsou přístavy a rafinerie, jsou navrženy tak, aby oslabily ústřední pilíř ruské válečné ekonomiky a omezily schopnost Kremlu generovat životně důležité příjmy z vývozu energetických surovin. Nálety hluboko uvnitř Ruska také hrají významnou roli při utváření pohledu na válku,“ píše v analýze David Kiričenko.

Podle něj jsou tyto útoky pro ukrajinskou veřejnost i mezinárodní publikum přesvědčivým důkazem, že Ukrajina dokáže Rusku vracet úder navzdory ohromným výhodám, kterými Kreml disponuje v oblasti lidské i palební síly.

„Nedostatek důrazné reakce z Moskvy také dále narušuje představy o ruských červených liniích a povzbuzuje západní spojence Ukrajiny, aby překonali svůj strach z eskalace. Stále intenzivnější ukrajinské bezpilotní a raketové útoky mezitím vyvolávají v Rusku poplach a přímo podkopávají usilovnou snahu Kremlu chránit obyčejné Rusy před následky invaze. Podobně jako pokračující ukrajinská invaze do ruské Kurské oblasti útoky potvrzují, že válku nelze udržet uvnitř hranic Ukrajiny a bude se stále více šířit do samotného Ruska,“ míní Kiričenko.

Vývoj na bojišti

Právě operace v ruské Kurské oblasti, kam ukrajinské síly překvapivě vpadly v srpnu loňského roku, znamenala pro ruského prezidenta Vladimira Putina ponížení, které se vládce Kremlu snažil bagatelizovat jako pouhou „provokaci“. Od té doby se ruským silám podařilo získat část území zpět pod svou kontrolu, ukrajinské vojáky ale zcela vyhnat nedokázaly.

V minulých dnech navíc ukrajinské síly v Kursku podnikly novou ofenzívu z vesnice Machnovka a podle amerického Institutu pro studium války se jim podařilo postoupit až pět kilometrů za ruské linie. Rusové naopak pokračují v útocích na východě Ukrajiny, především u Pokrovsku, kde ale ruský postup navzdory značným ztrátám výrazně zpomalil.

„Z hlediska poměru sil jsou obě tato bojiště výhodná pro Ukrajince. Samozřejmě nějaké ruské posuny tam jsou, zejména u Pokrovsku. Ale za poslední týden, kdy Ukrajinci udělali protiútok u Machnovky, tak v Kursku postoupili o dva kilometry, tedy stejně jako Rusové u Pokrovsku za posledních pět týdnů,“ říká Svárovský a upozorňuje na výši ztrát agresora.

„Ruské ztráty jsou násobně větší, i když samozřejmě nemáme úplný přehled o těch ukrajinských. Nicméně bude to jedna ku pěti nebo jednu ku sedmi ve prospěch ruských ztrát, které jsou vyšší. Platí to u Pokrovsku a také u Kurské oblasti. V případě Kurské oblasti je také cenné, že tam Rusové nasadili vycvičené jednotky – bojovala tam námořní pěchota, mechanizované jednotky a spoustu jich tam Ukrajinci rozbili. U Pokrovsku Rusové nasazují nevycvičené mobilizované vojáky, kteří tam umírají po stovkách, takže tam je to jednoznačné,“ popisuje.

U Pokrovsku, který pro ukrajinskou armádu představuje klíčový logistický uzel, se v posledních měsících odehrávají ty nejtvrdší boje. Rusové se město snaží obklíčit a získat pod svou kontrolu. Podle ukrajinské armády tam jen v lednu přišli o 7000 mužů, což je víc, než za celou druhou čečenskou válku, během které v letech 1999 až 2009 padlo na 6000 vojáků.

„Ukrajinci si hlídají, co potřebují. Obě dvě tyto bitvy jsou dané tím, že Rusové mají šíleného diktátora, který chce vždy něčeho dosáhnout, aby se tím pak mohl prezentovat. Proto těmi silami strašně mrhají jak v Kursku, tak u Pokrovsku. Pro Ukrajince je to výhodné proto, že nemají možnost, jak někde prorazit obrannou linii. Mají ale možnost nechat Rusy vykrvácet, a to se děje,“ uzavírá Svárovský.

Eliška Orosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít