Masaryk korunovační klenoty neadoroval, republika si k nim musela najít vztah, vypráví historik
České korunovační klenoty, to by mohl být i příběh jako z Jamese Bonda. Těsně nad ránem 20. září 1938 v hlubokých Javornických lesích došlo při převozu klenotů na Slovensko k nehodě, při které mohly být být zničeny. Riskantní záležitostí byl ale i jejich návrat na Pražský hrad. Nejenom o tom mluví v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou historik Jakub Doležal.
Jak dlouho klenoty pobyly na Slovensku?
Od 20. září 1938 do 5. října, na Pražský hrady se dostaly až 6. října. Ten den je zajímavý i proto, že právě 5. října prezident Edvard Beneš podal abdikaci, takže když se korunovační klenoty vrátily, nejen že po cestě byly svědkem ztráty historických tisíciletých hranic, respektive území, ale přijely na Pražský hrad, který už neměl hlavu státu.
Korunovační klenoty byly ukryty na Slovensko, aby byly v bezpečí před nacisty. Když se v roce 1938 vracely zpět, bylo naopak Slovensko nebezpečné, popisuje Jakub Doležal
Návrat klenotů ale v té době musel být riskantní?
Ano, ze zpráv, které se dochovaly v kanceláři prezidenta republiky, vyplývá, že přes území v oblasti Svitav, kudy se vracely, se nejen stahovalo československé vojsko, ale údajně se tam pohybovaly skupinky německých Ordnerů.
Nutno říct, že na Slovensko se klenoty dostaly proto, aby tam byly v bezpečí před útokem nacistického Německa… Když ale odjížděly ze Slovenska, bylo naopak Slovensko bylo nebezpečné.
Korunovační klenoty jsou souborem předmětů. Co všechno je součástí?
Není to pouze Svatováclavská koruna, žezlo a jablko, ale jsou to i textilní části, jako třeba korunovační plášť. Ale například i čepička, která patří ke Svatováclavské koruně, poduška, na které bývají vystaveny. A jsou to i pouzdra, která vznikla v různé době. Například pouzdro pro jablko bylo vyrobeno až v souvislosti se svatováclavským miléniem v roce 1929, je na něm střední znak Československé republiky.
Vyměněné žezlo a prokletí Heydricha. Hrad po letech vystavuje český poklad
Číst článek
Jak se vyvíjel vztah ke korunovačním klenotům od začátku samostatné Československé republiky?
Klenoty se staly po vzniku republiky takzvanou korunou bez krále. Byly jakýmsi reliktem doby monarchie a republika se k nim snažila zaujmout stanovisko, najít vztah. A velmi určující byl postoj prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Není překvapením, že neviděl potřebu adorace českých korunovačních předmětů. To se postupně měnilo.
Za Tomáše Garrigua Masaryka byly korunovační klenoty k vidění pouze jednou?
Ano, v roce 1929. Na druhou stranu asi nebylo v historii lepší příležitosti, tedy otevření svatovítské katedrály. Byly ohromné oslavy, Prahou pochodovalo 700 tisíc lidí na Pražský hrad. Ale Masaryk se účastnil státních oslav, které probíhaly na Václavském náměstí 27. září, tedy den přes svátkem svatého Václava. A 28. září, kdy se uskutečnily církevní slavnosti, prezident Masaryk už ani nebyl v Praze, protože odjížděl na Slovensko.
Existují nějaké duplikáty pověstných sedmi klíčů od Korunní komory? Kdy se vůbec stal držitelem jednoho klíče prezident republiky? Poslechněte si celý rozhovor.
