Archeologové odhalili, že pravěcí lidé v Severní Americe lovili mamuty pomocí důmyslné techniky, která mohla nakonec dovést zvířata až na pokraj vyhubení. Nová studie přináší revoluční pohled na používání tzv. Clovisových hrotů, kamenných nástrojů, které odborníci dlouho považovali za vrhací zbraně. Píše o tom britský Independent.

Clovisovy hroty, pojmenované podle naleziště v Novém Mexiku, jsou ostré kamenné hroty, které se podařilo nalézt v mnoha archeologických lokalitách v Severní Americe. Tyto hroty, pocházející z období zhruba před 13 000 lety, mají běžně velikost odpovídající lidskému palci až iPhonu a připevňovaly se na oštěp. Velké množství hrotů bylo objeveno v kostrách mamutů. Dřívější teorie proto naznačovaly, že Clovisovy hroty sloužily k vrhání na zvířata, nové výzkumy tuto představu ale zpochybňují.

Výzkumníci zjistili, že místo vrhání oštěpů mohli lovci zapichovat oštěpy s Clovisovými hroty do země a nastavovat je proti přibíhajícím mamutům. Tato metoda využívala kinetickou energii obrovských zvířat. Jak vysvětlil spoluautor studie Jun Sunseri, síla nabíhajících zvířat byla mnohem větší než ta, kterou by mohl vyvinout jakýkoli lovec.

Experimenty také ukázaly, že tato metoda byla mimořádně účinná. Oštěpy zapíchnuté do země dokázaly proniknout hluboko do těla mamutů a způsobit vážná zranění, podobně jako moderní kulky s dutým hrotem. Tento způsob lovu, připomínající techniku, kterou vojáci v pozdějších staletích používali proti koním, mohl být jedním ze zásadních faktorů, který přispěl k vyhynutí mamutů.

Anna Hašková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít