Říkalo se jim Ritchie Boys. Někteří Židé proti Hitlerovi bojovali, přibližuje historik Outrata
Přezdívalo se jim Ritchie Boys. Prošli speciálním vojenským výcvikem, a protože uměli perfektně německy, americké velení je nasazovalo hlavně k výslechům a jako špiony. Do Spojených států utekli z nacistického Německa před jistou smrtí, byli totiž Židé. O židovském odboji za druhé světové války mluvil v pořadu Host Lucie Výborné historik Filip Outrata.
Židovské rodiny byly podle něj před nástupem Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 zapojené do života v Německu. „Měli třeba svoje židovské obce, ale zároveň se cítili být Němci, měli německé přátele,“ popisuje historik Filip Outrata.
Jak se němečtí židovští vojáci vyrovnávali s tragédií holocaustu? Poslechněte si celý rozhovor s historikem Filipem Outratou
„Velice rychle, téměř přes noc, ale došlo k tomu, že se to jejich postavení zásadně změnilo. Najednou byli v pozici cizinců, v pozici občanů druhé, třetí kategorie, kterým byla zakazována jedna činnost za druhou,“ doplňuje.
Postupně se od nich odvraceli i ti nejvěrnější přátelé, kteří později začali mít i protižidovské výpady.
Židé přesto podle něj tehdy v Německu zůstávali kvůli tomu, že se jim nechtělo s rodinu odcházet z rodné země do neznáma. Navíc jiné státy nebyly často k migraci příliš vstřícné. Dostat se z Německa tak podle něj bylo sice možné, ale dost obtížné. A rodiny do ciziny vysílali hlavně své syny, kteří pak doma nechali své rodiče, sourozence i lásky.
„Byli to synové, byli to právě ti nejstarší synové nejčastěji, kteří měli asi i největší šanci, že se prostě jaksi uchytí a také jako pokračovatelé rodu.“
„Pro rodiče to musela být šílená věc. Věděli, že svoje dítě už zřejmě neuvidí a jeho další osud je nejasný,“ přibližuje historik.
Netušili ani, jestli se jim samotným podaří přežít, přesto se vydali na nebezpečnou cestu za hranice Evropy.
Boj proti Hitlerovi
V řadách protihitlerovské koalice bojovalo na milion židovských vojáků, a to včetně těch československých v zahraničních jednotkách.
Na východě tvořili dokonce téměř třetinu mužstva, na západě až 60 procent. Účastnili se bitev jak těch leteckých v Anglii, tak na východní frontě u Sokolova, Kyjeva, Dukly, ale i u Dunkerque. A nemálo jich padlo.
„Většinou šlo ale o Židy z jiných zemí než z Německa, ti byli v mnohém znevýhodněni,“ vysvětluje Outrata.
„Jednak se jim často vůbec nepodařilo ze země dostat, a pak byli také na začátku války v pozici nepřátelských cizinců, protože měli německou národnost. Kdyby měli tu možnost, zapojilo by se jich do boje proti Hitlerovi mnohem víc,“ dodává.
Židé z Ritchie Boys
Po křišťálové noci bylo na odchod z Německa pozdě. Bylo jasné, že celým rodinám už se vycestovat nepodaří, a tak rodiče vybírali obvykle nejstarší ze svých synů a vysílali je do bezpečí.
Některým se ještě podařilo získat pro ně americké vízum, jiní riskovali a utíkali přes hranice ilegálně.
Necelým dvěma tisícovkám v Německu narozených chlapců se podařilo dostat do speciálního programu v Camp Ritchie v Marylandu, kde podstoupili několikaměsíční vojenský výcvik se zaměřením na výslechy válečných zajatců. Stali se z nich Ritchie Boys, tedy židovští uprchlíci z Německa, kteří pak vyslýchali německé vojáky.
„Byli velmi blízko některých rozhodujících bojů. Například když došlo k německé protiofenzívě v Ardenách, tak byli vepředu, a často se dostali do zajetí. Dva členové této jednotky byli identifikováni německými vojáky jako Židé a jeden fanatický seržant je nechal někde v lesích zastřelit,“ popisuje Outrata.
Nakladatelství Vyšehrad pod redakčním vedením Outraty vydalo také nyní knihu novináře Bruce Hendersona nazvanou Synové a vojáci: Neznámý příběh Židů, kteří unikli nacistům a vrátili se bojovat proti Hitlerovi.
Kniha, která přináší nový pohled na židovský odboj za druhé světové války, vznikla na základě rozhovorů s těmito válečnými veterány.
Proč Ritchie Boys někdy při výsleších předstírali, že jsou sovětští, a ne američtí vyšetřovatelé? A podařilo jim po válce znovu setkat se svými rodinami? Poslechněte si záznam rozhovoru.
