Jako první využila otevření hranic NDR lékařka. ‚Celníci byli zmatení a nepřipravení.‘ vzpomíná
Prvním občanem východního Německa, který se v den pádu berlínské zdi dostal bez jakéhokoliv zvláštního povolení na Západ, byla lékařka Annemarie Reffertová. Když se 9. listopadu 1989 večer dozvěděla, že východoněmečtí komunisté oznámili otevření hranic, rozhodla se, že si s dcerou udělá krátký výlet na Západ. Zaskočení celníci na hraničním přechodu Marienborn si s nimi zpočátku vůbec nevěděli rady, nakonec je ale přes hranici pustili.
Za necelé dvě hodiny, tedy v momentě kdy se v Berlíně hroutila zeď, byly už zase zpátky.
Celníci v NDR kvůli útěkům na Západ kontrolovali i rakve. Za hodinu prověřili kolem stovky aut
Číst článek
„Slyšela, že je hranice otevřená, a tak prostě vyrazila,“ říká Susana Baumgartlová, vedoucí památníku na bývalém hraničním přechodu Marienborn, který odděloval východoněmecké Sasko-Anhaltsko od západoněmeckého Dolního Saska.
Šestačtyřicetiletá lékařka se o rozhodnutí umožnit občanům komunistické Německé demokratické republiky (NDR) cestovat na Západ dozvěděla z rozhlasu. V uších jí utkvělo prohlášení člena komunistického politbyra Güntera Schabowskiho, že nová opatření vstupují v platnost neprodleně. Vzala ho doslova.
„Hraniční přechod znala, protože v oblasti jako lékařka už dříve několikrát zasahovala. Neměla tak strach z neznámého,“ řekla Baumgartlová, proč lékařka neměla problém sednout poblíž Magdeburku do svého wartburgu a vyrazit k hranici.
Tam narazila na zcela nepřipravené celníky, kteří z Berlína neměli žádné instrukce, jak postupovat. „Hned prvnímu připomněla, že přece Schabowski na tiskové konferenci říkal, že je možné překročit hranice. Protože si vůbec nebyli jistí, co dělat, tak ji posílali od jednoho stanoviště k druhému stále dále a nakonec ji nechali projet,“ líčí ještě den předtím zcela nepředstavitelný postup Baumgartlová.
Podobně na tyto okamžiky vzpomínala i Reffertová. „Řekla jsem, že jsme slyšely, že je teď hranice otevřená a že prostě chceme na Západ. Nikdo nevěděl, co dělat. Každý rozhodnutí delegoval na další stanoviště. A otočit se nebylo možné.“
Východní Německo před pádem železné opony střežilo i moře, útěk přes něj se stejně zdařil tisícům lidí
Číst článek
Vše trvalo jen zhruba 15 až 20 minut. Lékařka s dcerou na hraniční přechod podle Baumgartlové dorazily nejspíš mezi 21.00 a 21.10 a zhruba ve 21.23 je celníci pustili dál. Z dochovaných úředních záznamů vyplývá, že ve 21.28 byly už obě na hraniční kontrole v západoněmeckém Helmstedtu. Dvě minuty poté se v Berlíně pod náporem mnoha východních Němců pro některé z nich otevřel první hraniční přechod Bornholmer Strasse.
V momentě, kdy se jeho brány kolem 23.30 rozletěly dokořán a do západního Berlína začaly bez jakýchkoliv kontrol proudit tisíce východních Němců, byla už zase lékařka Reffertová po krátké projížďce po západoněmeckém Helmstedtu k překvapení celníků zpátky v NDR.
Západoněmeckým novinářům při návratu do východního Německa na otázku, jestli teď bude do spolkové republiky jezdit častěji, řekla: „Ano, možná na návštěvy, abych se podívala na život u vás. Ale nikdy nastálo. Je to úplně jiná společnost.“ Vůbec tehdy netušila, že za necelý rok už bude Německo znovu jen jedno.
