Hydrolog: Oceány zelenají a jsou zdecimované. Dáme-li jim ale šanci, ekosystém se vzpamatuje
Vědci Institutu pro technologie v Massachusetts spolu s kolegy z Národního centra pro oceánografii v Anglii loni zjistili, že se barva oceánů za posledních 20 let mění a že zejména v subtropických a tropických oblastech voda postupně zelená. Co je příčinou? Jak zlepšit stav oceánů a zastavit jejich vymírání? Hydrolog Jan Daňhelka vysvětlí, jak funguje vypařování vody vlivem světla.
„Za barvu vody v oceánech může fytoplankton a změna bilance živin. Vidíme to ale i u nás. Barvu vody v přírodních nádržích ovlivňuje to, co je její příměsí. Pokud je to fytoplankton, tedy rostliny a drobné mikroskopické organismy, které fotosyntetizují, je barva vody zelená,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... hydrolog Jan Daňhelka.
Fytoplankton potřebuje ke své existenci živiny, které se do vody dostávají různým způsobem. Buď je přinese přítok z pevniny nebo se uvolní z větších hloubek a vystoupají nahoru. Nejbohatší oblasti na mořský život jsou právě tam, kde dochází k výstupným proudům ode dna.
„V důsledku oteplování hladiny oceánů však bývají tyto proudy oslabeny, velkého planktonu ubývá a množí se plankton drobný, kterého je tam tolik, že voda je zkrátka zelená,“ přibližuje hydrolog.
Decimace oceánů
Oceánoložka, mořská bioložka a bývalá hlavní vědkyně amerického Úřadu pro oceány a atmosféru Sylvia Earlová opakovaně upozorňuje na to, že stav oceánů se za posledních pár desítek let velmi zhoršil. Ubyla až polovina korálových útesů, chaluhových lesů, mangrovů, vyhubeno je 90 procent žraloků.
Oceány mění svoji barevnou škálu. Některé se s oteplením zelenají, jiné přechází do tmavě modré
Číst článek
„Čísla jsou to opravdu špatná. Je ale potřeba říct i to, že když se rozhodneme, dokážeme tyto nepříznivé trendy zvrátit. Ukazuje se to třeba na populaci velryb, jejichž stavy se v okamžiku, kdy jsme je přestali lovit, začaly zvyšovat. Podobné je to i u některých druhů žraloků nebo u želv, které jsou na tom početně o něco lépe, než byly před 50 lety,“ uklidňuje Daňhelka.
Čas a prostor na regeneraci
Ukazuje se, že lepší nebo alespoň částečná ochrana funguje, musí být ale dobře zajištěna mezinárodními dohodami nebo prostřednictvím vymezení velkých částí oceánů tak, aby se tam příroda mohla nerušeně rozvíjet.
„My už dnes máme národní podmořské parky, ale oblastí, kde bychom dali mořskému ekosystému možnost se vzpamatovat a kde bychom ho už nemohli decimovat, by mělo být více, protože to je ta cesta, která dává smysl.“
Příroda má totiž podle Daňhelky neuvěřitelnou schopnost se regenerovat. „Pokud prostě necháme část oceánu v klidu, nebudeme ho neustále narušovat a rozrušovat intenzivním rybolovem, vzpamatuje se. Vidíme to dobře třeba na korálových útesech. Místa, kde už to vypadalo beznadějně, znovu hrají barvami. Ekosystém se tam dokázal vrátit, jen potřeboval, abychom mu dali čas a prostor,“ uzavírá Jan Daňhelka.
