Sesuv můžeme najít všude. Jen není vidět, je skrytý a čeká na svou příležitost, vysvětluje přírodovědec
Napříč celým Moravskoslezským krajem se nachází řada míst, kde je zakázáno chodit do lesů. Kvůli podmáčené půdě často dochází k vývratům stromů, také jsou zničené lesní cesty, je narušena stabilita svahů a na mnoha místech dochází k sesuvům půdy. „Hlavním spouštěčem sesuvů půdy ve střední Evropě jsou srážky. Takže při povodních můžeme pozorovat i spouštění sesuvů ve svazích na horách,“ popisuje Jan Lenart, přírodovědec z Ostravské univerzity.
Jak se stane, že ujede nějaký svah? Je to jen dešti a podmáčením půdy?
Vždy je to kombinace mnoha faktorů. V prvé řadě je to geologický podklad, takže tam musí být vhodná kombinace geologických vrstev, puklin, zlomů, které procházejí masivem.
Potom je to reliéf. To znamená, jestli je to na svahu, na vrcholu hory, většinou k sesuvům dochází na příkrých svazích. A pak je to vždycky nějaký další spouštěč, který zkrátka nestabilní svah donutí k tomu, aby sjel.
Tím spouštěčem může být lidská činnost, kdy ten svah podkope nebo zatíží. Může to být zemětřesení, které ale v našich podmínkách není až tak důležité. Hlavním spouštěčem ve střední Evropě jsou srážky. Takže právě při těch povodních můžeme pozorovat i spouštění sesuvů ve svazích na horách.
Samozřejmě jsme zaznamenali sesuvy, které nějak poškodily lidské příbytky či dopravní infrastrukturu. Je vůbec možné zmapovat každý takovýto pohyb?
To určitě možné není. Z terénních průzkumů a také z digitálních modelů víme, že sesuvů jen v rámci Moravskoslezského kraje a okolí jsou tisíce. A jsou to jen ty viditelné v terénu. Pak jsou ještě skryté sesuvy, kdy svah je narušený, nestabilní, ale zatím se to neprojevuje na povrchu.
Můžeme říci, že pro Moravskoslezské Beskydy platí, že většina území je narušena nějakým typem sesuvu nebo svahové deformace. Vlastně ten sesuv můžeme najít všude. Jen není vidět, je skrytý a čeká na svou příležitost.
V neděli evakuační vrtulník nepracuje. Švýcaři, kteří uvízli v údolí Saas, se tak nemají jak dostat pryč
Číst článek
Po povodních jsme ale zmapovali a zdokumentovali mnoho drah takzvaných mur. To je trochu jiný typ svahového pohybu. Mura znamená, že se nám nerozpadá svah skalní, ale dochází k posunu zvětraliny.
Můžeme si to představit jako tisíce kamenných úlomků, které se v kombinaci s bahnem a vodou dají do pohybu. A to dojde k uvolnění tak obrovského množství materiálu, který katastroficky sjede do údolí a přitom vytvoří koryto. Ty dráhy můžou být třeba kilometr a půl dlouhé i delší.
Murové dráhy můžeme pozorovat třeba v Alpách nebo v Tatrách, v Jeseníkách nebo Beskydech je jich méně. Víme, že teď při povodních se mury spustily na Smrku v Beskydech a také ve svazích v povodí Bělé – tam, kde byly ty nejhorší povodně v Jeseníkách.
Jsou to dráhy, jako by tam dopadla nějaká raketa, je tam utržený svah a všude teče voda. A v kmenech stromů vidíme zaražené úlomky kamenů i v několikametrové výšce. Takže si můžete představit, jak obrovská síla při tom průvalu kamení se tam udála, když to kameny vrhalo jako projektily.
Sesuvy odhalily v Jeseníkách nové jeskyně, ví se také o jeskyních v Beskydech. I o nich byla v pořadu K věci Českého rozhlasu Ostrava řeč. Jaké nebezpečí hrozí na Ostravsku nebo poddolovaném Karvinsku? Kolik dní sucha potřebujeme, aby se situace vrátila do normálu a podmáčené svahy neohrožovaly své okolí? Poslechněte si rozhovor s Janem Lenartem, přírodovědcem z Ostravské univerzity.
