Profesor Hruška: Přehrady nepomohou. Na jaře se sucho bude střídat s obdobím intenzivních dešťů
Českem se minulý týden prohnaly silné bouřky, na jihu a západě republiky rozvodnily potoky a způsobily lokální záplavy. Jak ale rychle voda přišla, tak taky rychle opadla. Českou republiku spíše než nadbytek vody mnohem víc trápí její nedostatek. Vodohospodáři z Jižní Moravy tento týden svolávají skupinu nazvanou „Sucho 2018“. Za vodní nouzi mohou podle profesora environmentálních věd Jakuba Hrušky především monokultury.
Moravští vodohospodáři zdůrazňují, že vody je zatím dost a že schůzku svolávají z preventivních důvodů. Vystačí si Česko dlouhodobě při hospodaření s vodou jenom s přehradami? Pokud je tedy v přehradách zatím vody dostatek?
V žádném případě. Přehrady jsou až na konci řetězu. To, co v první řadě potřebujeme udělat, jsou dramatické změny v krajině. Česká republika po dědictví komunismu, ale i tím, jak se dnes dělá zemědělství, je zemí obrovských polí s obrovskými rozlohami jednodruhových plodin, tam leží ten hlavní problém. Potřebujeme krajinu uvést do lepšího stavu, aby v ní bylo více remízků, mokřadů – aby se tak vrátila do stavu, ve kterém byla v podstatě před sto lety.
Sucho, nebo vlhko? Podle studie českých vědců je v Evropě nejvíc vody za tisíc let
Číst článek
Změny, předpokládám, stojí peníze. Existuje nějaká reálná pomoc státu případně Evropské unie, která by mohla tuhle změnu uspíšit, respektive motivovat zemědělce k tomu, aby se k ní posunuli?
Existují v České republice stohy usnesení a národních akčních plánů, jak s krajinou něco udělat, bohužel se neděje vůbec nic. Kromě programu „Dešťovka“ ministerstva životního prostředí, které s odpuštěním tu situaci v krajině změnit nemůže. Zdá se, že spousta usnesení nenachází odezvu u lidí, kteří „drží“ peníze a kteří mohou ovlivnit, jak zemědělství vypadá. To je jednoznačně vláda jako taková, ministerstvo zemědělství a všechny dotační programy spojené se zemědělstvím. Dnešní zemědělství je dotováno pouze na plochu. Základem je takzvaná platba na plochu, kterou dostane každý zemědělec, ať dělá v krajině cokoliv. V tom je právě problém, protože velcí hráči si tento systém nechtějí nechat vzít.
Když mluvíte o těchto platbách, tak to máte na mysli české podpůrné programy?
Ne, to je i z Evropské unie, všechno dohromady. Základní věci se rozhodují na unijní úrovni, ale jednotlivé státy mají velkou možnost to změnit. Česká republika to ale nemění. Ta nechává maximum na těch plošných platbách, které jsou pro velké zemědělce extrémně výhodné a extrémně nevhodné pro ty malé. Přestože to vypadá na první pohled férově, že všichni dostanou stejně, není to tak, když máte podnik o 50 hektarech a dostanete stejně jako někdo, kdo má 20 hektarů.
Český chmel a slad ohrožuje sucho i úbytek půdy. O rostlinu je ve světě velký zájem
Číst článek
Co se dá v téhle situaci dělat? Jaké jiné iniciativy by podle vás pomohly?
Stát musí daleko pevněji říct, že má opravdu zájem na změně. A začít konstruovat ne jakési dobrovolné nástroje, které někdo může a nemusí uchopit. Zkušenost ukazuje, že velké zemědělské firmy, které hrají s trhem, to vůbec nechtějí.
Stát chystá také odškodné za sucho, je podle vás tahle pomoc dílčí? Může přece jen trošku více motivovat?
Myslím, že by to mělo být jednoznačně motivační, že tu podporu dostane ten, kdo v krajině něco udělá. Například zmenší půdní bloky plodin, aby to nebylo sto hektarů, ale maximálně 20. Kdo tam vnese už nějaké krajinné prvky, které tam klidně může i ten nájemce, který tam hospodaří dát. Těch programů je spousta, ale nesmí to být dobrovolné, ale povinné nebo skutečně tak, že pokud nic v té krajině neudělají, tak na podporu nedosáhnou.
Jak důležité jsou lesy pro to, aby voda z našeho území nemizela?
Lesy jsou důležité velmi. I když musím říct, že se to někdy malinko přeceňuje. Ale důležité jsou, protože krajinu chladí tím, jak odpařují vodu z půdy. Z toho hlediska významné jsou. Lesů máme v současné době nejvíc v moderní historii, nikdy jsme od dob Marie Terezie víc lesů neměli, ale hlavně musíme s těmi lesy dobře hospodařit. Smrkové monokultury, které v současné době žere kůrovec na půlce území republiky, je přesně ta cesta, kterou jít nesmíme, nemůžeme a pevně doufám, že nepůjdeme.
Probíhá snaha opustit smrkové monokultury? Jak postupují změny počasí respektive klimatu?
To je běh na delší trať. Na druhou stranu ale my jako vědci říkáme 20 let. Dál se takhle lesnicky hospodařit nedá. Klimatická změna přijde a smrkové monokultury vyhubí. Přesto se u nás stále sází velké množství smrkových lesů, i když lesáci nám statisticky dokazují, že ne, ale fakticky to tak je. Když se podíváte po republice na mlaziny ve věku 10-20 let, nejvíc bude zase těch smrkových.
Pastviny vypadají jako na konci léta. Zemědělci na jihu Čech mají obavy o píci pro zvířata
Číst článek
To znamená, že jde při záchraně lesů hlavně o změnu poměru druhů stromů nebo by měli správci lesů pamatovat na něco dalšího?
Musí pamatovat hlavně na druhovou skladbu, smrky tohle současné klima a počasí prostě neunesou. Teď se jeví jako nejlepší alternativa buk, možná to za deset let trochu přehodnotíme, ale v každém případě je potřeba do lesů vnášet pestrost. Je potřeba zrušit lesní meliorace, které odváděly naopak vodu z lesa, protože to byla neproduktivní půda, která byla zamokřená, takže naše lesy jsou protkané sítí meliorací, které je potřeba zaslepit, přestat používat, a naopak se vodu spíš pokusit zadržet v půdě než nějak jinak tam, kde napadala. Ne někde 50 kilometrů dál ve velké přehradě.
Když se podíváte do klimatických modelů, o něž se tedy vědci snaží, musíme počítat s tím, že podobně teplá suchá jara se budou dlouhodoběji opakovat?
Ano, to je přesně ten scénář klimatické změny, který pro střední Evropu platí – že budeme mít prakticky stejné množství srážek, jako jsme měli třeba v uplynulých 50 letech, ale bude tepleji a srážky budou jinak distribuované. To znamená, že budeme mít období sucha, které se bude pravděpodobně střídat s obdobími intenzivních dešťů. S kolegy jsme na modelech dlouho pracovali. Máme systém takových malých lesních povodí Geomon, kde monitorujeme už několik desetiletí, a musím říct, že když jsme poprvé po deseti letech ony predikce viděli, tak jsme tomu nevěřili. Říkali jsme si: To není možné, přece té vody najednou nepoteče půlka. A dneska jsme tam. Dneska teče v potocích 60 procent vody z toho, co nám teklo před pěti lety.
A intenzivní deště ten nedostatek nemají šanci nahradit?
Ne, prostě Medard nám chybí a bude chybět, aby se na měsíc zatáhlo a pršelo. A co je ve střední Evropě typické, tak to nám teď chybí a můžeme jenom doufat, že se to vrátí. Aspoň někdy.
